2. kapitola - Sedmilhář - 2. část

14. května 2007 v 22:22 | Blanch |  »» "Sedmkrát jinak..."
Pokračování 1. části druhé kapitoly.

`Proboha, ale je to kluk! A ke všemu Malfoy! Ten zmetek Malfoy, kterého jsem ještě donedávna tak dlouho a intenzivně nenáviděl!´`Je to kluk jako buk!´`Ano, to je.´Tentokrát si nepřipouštěl žádné nalhávání. Žádný sedmilhář už nebyl v jeho mysli přítomen. `Bože, je tak nádherný. Kdyby jen z části věděl, co cítím, byl bych mu pro smích. Nenávidí mě. Vysmál by se mi a na škole by mi udělal peklo, roztrousil by po škole, že jsem pořádný úchyl a že nemám v sobě kousek cudnosti ani mravnosti. Denní věštec by o mně napsal pořádnýho sólokapra v asistenci Rity Holoubkové s obrovským titulem v záhlaví: Harry Potter nebezpečný psychopat a neurotik, vyznal lásku jednomu ze svých spolužáků! Byla by to ostuda, nikdy se to nesmí dozvědět a já bych se měl konečně začít ovládat. Kéž by, aspoň jednou, jedinkrát…bych mohl okusit pachuť jeho rtů. Dotknout se jeho jemných vlasů. Spočinout dlaní na jeho jemné kůži a zahrnout ho hromady vřelých polibků. Já nejsem na kluky, vážně ne. Když si tak prohlížím ostatní kluky ze školy, nikdo mi nepřijde přitažlivý. Nikdo, kdo by mi stál jen za pohlédnutí. Prostě tu nikdo, kromě Draca, není. Vím jistě, že nejsem homosexuál, ale vypadá to, že moje asexualita se vztahuje vyloženě k němu. Draco ve mně vyvolává pocity, jaké jsem snad nikdy necítil. Jsem jím posedlý. Kdyby teď slyšel, co si myslím, na místě by mě vystavil na pranýř. Proboha, proč zrovna já a proč zrovna on? Nemohla to se mnou Ginny vydržet? Kdybychom ještě spolu chodili, tohle by se nikdy nestalo. Já jsem blázen, prostě blázen! Měl bych toho nechat, měl bych o něm přestat přemýšlet. Měl bych si najít pořádnýho koníčka, včetně famfrpálu a měl bych si najít holku, třeba je to jen chvilkové pomatení mysli a za několik týdnů, možná dní, to všechno opadne a já si najdu hezkou, milou holku, která mě bude mít ráda a která předčí i toho nafoukaného snoba.´
***
Nastaly dny poklidu, na které se každé dítě těší. Bradavické pozemky zavál bílý sníh a nastaly vánoční svátky. Svátky, které v posledních letech Harry neměl příliš v lásce, jelikož je pomalu neměl s kým slavit. Sirius zemřel, Brumbál byl mrtvý, neměl rodinu a mezi Weasleyovými už si taky připadal cizí, jednak protože už nechodil s Ginny a druhak proto, že Ron teď většinu času trávil s Hermionou a Harry už si s ním nebyl tak blízký jako dříve. Tudíž Weasleyovým se už také poněkud stranil.
Když ho Ron dva dny před Štědrým večerem zval k nim na svátky, Harry s omluvou odmítl. Namluvil mu, že má nějakou práci, že se rozhodl si trochu věnovat času a že v posledních letech už na nějaké slavení svátků nemá náladu. Přestože ho přemlouvala jak Hermiona, tak Ron, byl neoblomný a stál si za svým. Nehodlal školu opustit. Cítil by se jako solný sloup.
A také, chyběl by mu "on". Nedokázal by vydržet den bez jediného pohledu na Draca Malfoye. Věděl, že Draco na svátky nikam neodcestuje a věděl, že bude mít větší možnost ho vídat a trochu víc v soukromí, protože na svátky tu už nezůstávalo tolik studentů jako kdysi.
Od doby, co zemřel Albus Brumbál, tu průměrně zůstávalo sedm studentů. Harry zjistil, že valná většina z těch, kteří zde zůstanou, jsou právě od něj z koleje a mezi nimi se vyjímalo i jméno Romilda Vaneová, což mu moc nepřidalo. Jediný student ze Zmijozelu byl jeho blonďatý princ.
Když Hermiona s Ronem na svátky odjížděli k Weasleyovým, Hermioně na tváři vyrašily slzy. Nemohla se od Harryho odtrhnout. Líbala mu tváře, hladila ho po vlasech a šeptala mu různá povzbudivá slova. Ona moc dobře věděla, že se teď Harry musel cítit strašně sám, poněvadž když už neměl Ginny, neměl nikoho kromě nich a když odmítl jejich nabídku… Měla strach, aby Harry nepodnikl nějakou hloupost. Nakonec ji se strojeným úsměvem přesvědčil, že všechno bude v pořádku, že si jen potřebuje pročistit hlavu a ona v poklidu odcestovala s Ronem do Doupěte.
`Tak co teď. Zůstal jsem tu v zajetí Vaneovic tlupy. Co když mi zase strčí do jídla nebo do pití nějaký lektvar lásky nebo něco tomu podobnýho? To nesmím připustit. Budu si muset tyhle svátky dávat hodně velkýho bacha, myslím, že je přece jenom čas na tu dietu. Olga Šípková sice ze mě nebude, ale koho to zajímá? Jediná bytost, kvůli níž bych to byl schopný fakt podstoupit, je on, ale ten by si mě všiml jedině v případě, kdyby mi narostlo třetí oko. Nejsem tlustej, Hermiona říkala, že po mně holky šílí taky proto, že jsem hezký a mám vypracovanou postavu. No, mezi námi, já to samozřejmě o sobě vím, žádný steroidy jsem fakt nikdy nebral, ale někdo "jiný" by si toho mohl taky všimnout! Asi se ze mě pro letošní svátky stane notorik. Začnu si nosit vlastní plácačku, ve který budu mít svoje vlastní pití. Já si to hezky pojistím, na mě nevyzraješ, Romildo Vaneová. Já porazil i horší, než si ty, ale musím ti přiznat, že ten chlápek-co-furt-otravoval-svět-svými-blbými-kecy-o-čisté-krvi-kterou-neměl by se za sebe mohl stydět v porovnání s tebou. Klobouk dolů, nasadila si velikou laťku, která nemá konkurence.
Co budu celé svátky dělat, to fakt nevím. Můžu spát jak dlouho chci, ale to taky není žádná výhra, protože já žádný velký spáč nejsem. Jít se proletět na koštěti je taky blbost, vezmeme-li potaz, že venku je taková kosa, že pochybuju, že se letos Santa Claus dostaví do Bradavic, spíš nám jen letmo zamává, až poletí nad Prasinkami a aby nám to nebylo líto, pošle nám pohled z Mallorcy. Ne, fakt na něj ještě stále naivně nevěřím. Já na něj vlastně nevěřil nikdy, u Dursleyů se tohle moc nepěstovalo, teda pokud šlo hlavně o mně. Namluvili mi hned zezačátku, že žádný Santa Claus není, takže nemám čekat žádné dárky a měli pravdu. Žádný nebyl, protože dárky nepřišly. Ani samy o sobě nepřišly, bez pomoci nějakého Santy. Mělo by mě to udivovat?Zapomněly si implantovat nožičky nebo spíš zapomněli Dursleyovi? Ne, nezapomněli, spíš mě okázale ignorovali, jako vždycky. Taková melancholie na mě padá. Kdybych měl aspoň nějaké rozptýlení.
Malfoy se určitě zašije někam k sobě a za celou dobu nevyleze ven, jako by snad věděl, že toužím po tom ho potkávat na chodbách. Že bych až tak moc okatý při svých detektivních průzkumech jeho šíjí, rukou, vlasů, očí, rtů, lícních kostí, chůze, grimas, pohybů, zadku, úsměvu, krku, širokých ramen, prstů, detailních průzkumných cest přes jeho řasy. Vždyť toho si přece nemohl všimnout, není toho zase tak moc a já zdaleka neprobádal celé jeho tělo, člověk nevidí tam, kam slunce nesvítí.´Harry se plesknul rukou do čela a sesul se k zemi, přičemž si tvář položil do dlaní. `Sakra, proč já. Proboha, proč tohle potkalo zrovna mě? Jsme úhlavní nepřátelé. Nemůžu takhle žít. Nemůžu ho vídat a nemít ho. Nemůžu ho…milovat. Miluju ho? Fakt ho miluju? Je to klu! Kluk! Ale co…kdyby jenom kluk, je to MALFOY! M-A-L-F-O-Y! A já jsem ten absolutně největší pitomec na této škole a žádná vražda senilního maniaka není polehčující okolnost. Ne, prostě musím na něj zapomenout. Neexistuje, nedýchá, nechodí, není, nesměje se, nemluví, prostě ne a ne a ne…" Odříkával si Harry poslední slova jako nějakou mantru. `A už vůbec nemá tak zatraceně sexy zadek a nemá nádherný oči, nemá pěkný vlasy a nesměje se tak, že mi ozáří celý den, není vůbec přitažlivý a není…bože, není můj!´Harry už byl přímo v depresi. Utápěl se v nevysychající nostalgii. `Brzy si dobrovolně půjdu zamluvit místo U Svatého Munga, protože jedině tam mi zřejmě můžou pomoct, stává se z toho posedlost. Ještě mi zbývá, abych si pořídil svatyni Draca Malfoye. Stal se ze mě fetišista, co po nocích chodí tajně do jeho skříní a při každé tajné návštěvě si odnese jedny jeho nošený spodky. Pak jejich pach inhaluje do skonání světa, dokud pod tou sílou pižma nepadne urdoušený na postel. Pottere, tohle je vidina do budoucnosti! Ale teď vážně, viděl mě Draco? Ví, co se se mnou děje? Mohl si něčeho všimnout? Vidět ty moje zvídavé pohledy, ty moje patetické výlevy. Začínám být paranoidní a brzo se ze mě stane schizofrenik. Často se bavím sám se sebou a pokouším se přesvědčovat, že tohle všechno je jen klam a já sem prostě jen přetažený. Odteď už končím. Platí pro mě zákaz, a to ten nejpřísnější, myšlení na Malfoye. Ode dneška žádný Draco, ale jen Malfoy nebo taky Ten-šmejd-zmijozelská. On je na rozdíl ode mě zřejmě normální, i když, co je to pojem normální, že? Kdo je v dnešní době normální? Válka je rok za námi a kouzelnický svět je pořád jak na trní. Cítím se v tom zmatku jako v mraveništi, někdo by to měl usměrnit a Scrimgeour není teda o příliš lepší, než Popletal. Ten dělá pro změnu úplný opak. Popletal nedělal nic a Scrimgeour je zase až příliš aktivní, natolik aktivní, že posílá i nevinné lidi na prázdniny do Azkabanu. Samozřejmě to není žádný all inclusive. Ani žádná polopenze. Žiješ tím, co ti cela dá. Chudák Stan Silnička, co ten si musel všechno protrpět. Jestli někdy budeme mít normálního ministra kouzel, zvolám třikrát sláva, vykoupu se v tuctu pštrosích vajec, čtyřikrát oběhnu pozemky Bradavic i Prasinek a pak řeknu Trelawneyové, že jsem do ní tajně po uši zamilovaný. Teda, ale na tom pořadí jinak nezáleží.
Dobře, udělal jsem mírný pokrok, už jsem si pět minut nevzpomněl na Draca. ŠPATNĚ, ŠPATNĚ, ŠPATNĚ! Nevzpomněl jsem si na Malfoye! A prostě už rezignuju, končím..ne, to se nedá vydržet.
Ode dneška..už žádný Malfoy, prostě jako by neexistoval, pro mě už neexistuje. Jsou mnohem užitečnější věci, na které se dá myslet. Třeba můžu myslet na to, jak zvládnu OVCE...Pak ho už nikdy neuvidím a konečně budu mít pokoj. A šlus!´
Harry se uložil do postele s nebesy, kterou teď s nikým nesdílel, pohodlně se uvelebil a zavřel oči rozhodnut, že bude myslet na něco úplně jiného, než v posledních dvou měsících.
Vzpamatuj se, sedmilháři…
Komu chceš co nalhávat…
Napsané to máš ve tváři…
Že ze svých tužeb chceš se kát…
Dokud tě trápí srdce bol…
Defenzívu, tu si zvol…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama