3. kapitola - Sedm hříchů - 2. část

14. května 2007 v 22:24 | Blanch |  »» "Sedmkrát jinak..."
2.část 3. kapitoly

***
Když šel Draco ráno na snídani, jako naschvál první osobu, na kterou narazil, byl Potter. Jeho pohled byl tak… divný. Snad jako by něčeho litoval. Litoval jeho. Draco se zamračil. Nesnesl, když ho měl někdo litovat, jeho hrdost by mu nedovolila podvolit se něčemu takovému jako je lítost. Byl Malfoy, ať si říkal kdo chce, co chce a ačkoliv nesnášel svého otce. Byl Malfoy a Malfoyové neznají lítost. Neznají soucit.
Hrdě pozvedl bradu do výšin, počastoval Pottera nenávistným pohledem a šel se posadit na své místo, nevnímaje, že se Potter na něj stále dívá.
Posadil se vedle nějakého druháka, který se ihned od něj odtáhl. Dělal, že si toho vůbec nevšimnul, ale přitom se ho to strašně dotklo.
Nedal to na sobě vůbec znát, ale všiml si příšerně vtíravého pohledu, koho asi…
`On se snad do mě zamiloval nebo co!´ Pomyslel si Draco ironicky hledě na toho nemožného samaritána. Díval se stylem, který u něj nikdy dříve nezaznamenal. Potter se tvářil smutně, ne nenávistně, ne pomstychtivě, ne opovržlivě. Tvářil se tak, jak se často tvářívala Narcissa, když jí něco trápilo. Hleděl na něj tak, jak na něj hledívala jeho matka, když měla o něj obavy. Najednou v těch očích rozpoznal laskavost, strach, soucit a ještě možná něco víc. Nedokázal identifikovat co, ale dráždilo ho to. Potter o něj nemá mít přece strach. Potter se k němu nemůže chovat vlídně. Má ho nenávidět, má mu svou nenávistí naplňovat zbývající mezery v puzzle. Má mu takto přidávat energii. Nechtěl ho ztratit jako soka, kdyby neměl nikoho, do koho by soustředil svou nenávistnou vášeň, ztratil by smysl žít. To Potter, ačkoliv si to nerad připouštěl, v něm vyvolával, že má ještě smysl žít. Nechtěl ztratit někoho, kdo ho nutil nepřemýšlet nad všedními otázkami žití, které ho tolik tížily. Když byl s Potterem a mohl do něj investovat veškerou svou energii, všechny problémy jako by se vytratily. Potter byl svým způsobem pro něj vysvobození. Svým způsobem ho potřeboval k bytí. Bylo to pro něj strašné zjištění, ale byla to pravda.
`Nedívej se tak na mě Pottere! Už jsem si zvykl, že mě furt pozoruješ, ale na tohle si zvykat nechci. Nechci vědět, že musíš být za každých okolností hrdinu a musíš zachraňovat i zchátralce jako jsem já. Nechci vědět, že se v tobě převaluje vlna samaritánství a ty máš pocit, že bys mi snad měl pomáhat. Zůstaň hezky takový, jaký si byl dřív. Metej po mně hezky kletby, já ti to budu s láskou oplácet… no moment, vážně jsem si řekl s láskou? S láskou? Kde se tohle slovo v mém slovníku vzalo? Neznám ho, jeho definice mi není známa. A vůbec, spojovat dohromady dvě slova, které se k tobě vůbec nehodí… v jedné větě mít Potter a lásku, už to na mě jde. Já myslel, že to ještě do toho konce roku vydržím, ale jak vidím, už se to na mně podepisuje. Ta samota, přeskočilo mi, normálně mi přeskočilo.
A ty, Pottere, se sakra už, na mě tak nedívej, prostě se dívej kamkoliv jinam, ale ne na mě! Do háje, otoč už tu svou ježatou palici jiným směrem! Co se to proboha s ním děje? Proč mě pořád pozoruje? Proč se cítím, jako bych měl v kapse štěnici? To se snad neumí ovládat nebo to je jeden z jeho dalších nápadů, jak se mi pomstít? Nechat mě zešílet? Provokuje mě tím snad? Dělá to naschvál. Chce mě vytočit, no jasně!
Já se teď prostě seberu a budu ho celé vyučování ignorovat, budu dělat, že vůbec neexistuje a pokud se ještě jednou na mě takhle blbě podívá, rozbiju mu ty jeho růžový sklíčka. Já mu dám… Takhle se nemůže dívat na Malfoye, ne to teda nemůže! Koleduje si o pěknou dršťkovou!´
***
Celé vyučování Draco vytrpěl v klidu. Absolutně ignoruje Pottera si pokaždé sedl do lavice a snažil se co nejvíc dávat pozor. Mělo to kupodivu na něj blahodárné účinky. Když se nemusel dívat na tu svatouškovskou tvář, dokázal dokonce vnímat, co profesor Křiklan po nich chce a dokázal po dlouhé době uvařit nějaký lektvar dobře, za což mu Křiklan udělil deset bodů a konečně byl spokojený, že se Draco při jeho hodině nijak neporanil. Poslední zážitek s ním poněkud otřásl a on by byl nerad, kdyby se to opakovalo. Zřejmě se ten chlapec, podle něj, dal do kupy a začínal si víc vážit sám sebe, protože na něm bylo i vizuálně vidět, že už se tolik nesouží.
Tahle Dracova pohodička však měla co nejdříve skončit, když jemu a Harrymu Potterovi profesorka McGonagallová přišla sdělit, aby se v sedm hodin dostavili do ředitelny. Sdělila jim heslo a zase je opustila. Draco po Harrym vrhnul zničující pohled, kterým mu celou tuhle komedii dával za vinu. Naštvaně odešel k sobě, aby se mohl psychicky připravit na několik hodin, které bude muset s Potterem trávit při společném školním trestu. Potter tam zase zůstal bezduše stát a sledoval jeho vzdalující se siluetu, ale Draca to ani v nejmenším nezajímalo.
***
Když dorazili k McGonagallové, ředitelka jim sdělila, co budou dělat. Nahlásila jim, že ji profesor Křiklan a madam Pomfreyová poprosili o nějaké ingredience do různých odvarů, léčiv a mastí. Podala jim poněkud dlouze vypadající seznam rostlin, které měli nasbírat na pokraji Zapovězeného lesa. Jako doprovod jim měl být Hagrid se psem tesákem cvičeným na černou zvěř.
Když dorazili oba dva mlčky na místo, ten hromotluk obrostlý štětinami už na ně u lesa čekal.
"Nebojte se, hoši, v lese už je zase bezpečnějc, vod doby, co už Vy-víte-kdo není naživu, se všecko změnilo. Dokonce i kentauři už s námi zase vycházej v dobrým. Vlkodlaci tam už žádný nejsou, páč je Vy-víte-kdo všecky přetáhl na svou stranu a ti byli zlikvidovaný. Jediný, kteří ještě žijou, jsou stejný dobráci jako tady Remus Lupin. Jinak tam už vcelku nic nebezpečnýho není. Zlý časy minuly, i když bych nedal ruku do vohně za to, že je to tu úplně bezpečný, čék nikdy neví. Tak pojďte," vyzval je oba dva vstříc lesu. Tesák šel tiše vedle něj a Draco těkal nervózně pohledem ze strany na stranu. Venku byla dávno tma a foukal vítr. Koruny stromů i keře šustily a vytvářely tak dojem nebezpečí.
Hagrid je zavedl pár metrů od okraje lesa.
"Tady by to mělo stačit. Pokud byste cokoliv chtěli, zakřičte, uslyším vás," dal Harrymu do ruky kuš a bodře se na něj usmála. Za tmavými vousy se na něj jiskrně smály dva švábi.
"Ale Hagride," ozval se Potter, "ty tu s námi nebudeš?"
"Ne Harry, já mám svoji práci a navíc, tady na kraji se vám nic nemůže stát, já budu v hájence, když budete něco chtít, tak zavolejte nebo vyšlete do vzduchu světlici, však já už se vo vás nějak dozvím," naposledy se usmál a za přítomnosti hlasitých dunivých kroků se vzdálil na pokraj lesa a následovně do své hájenky, společně s Tesákem.
Draco si všimnul výrazu v Potterově tváři. V žádném případě v něm nebyl strach, spíš jen… Smíření?
"No to je skvělý!" Prohlásil blonďák. "Ten hromotluk nás tu jako nechá samotný v pustým lese, abychom tady sbíraly nějaký pitomý kytky, aby si Pomfreyová mohla uplést věneček?!"
"Drž hubu," prohlásil tiše Harry, ale Draco ho moc dobře slyšel.
"Proč bych měl držet hubu, tohle je potupné. Nemají na to domácí skřítky, aby jim chodili do lesa pro nějaký pitomý kytky? Je jim všem úplně jedno, jestli se s námi něco stane! Prostě nás něco sežere a oni budou mít chvíli pokoj od hladových stvůr ze Zapovězenýho lesa. Fakt úchvatné."
"Řekl jsem, drž hubu," zopakoval Potter svou předešlou poznámku.
"A proč bych, sakra, jako měl, Pottere!" Rozkřikl se Malfoy.
"Protože nás něco uslyší!" Prohlásil vnímavě nebelvírský mladík.
"Ah…," jako by teď právě Dracovi došla pravdivost Harryho slov. Uvědomil si, že nejlepší bude, když už budou mít tohle všechno za sebou. Nenávistně se podíval na svého protivníka, vytrhnul mu z rukou zažloutlý pergamen s obsahem názvů rostlin a zvolal tiché lumos. Chvíli dělal, že zaujatě pozoruje seznam, přičemž stále na sobě cítil jeho pohled.
Šli mlčky, ušli několik metrů a Potter se najednou zastavil.
"Tak co, budeš do toho pergamenu civět ještě dlouho nebo začneme něco dělat?!"
"Nech mě přemýšlet, Pottere!" ozvalo se z druhých úst.
Potter se hlasitě rozesmál.
"Co je?" opáčil podrážděně Draco.
"Nevěděl jsem, že máš smysl pro humor," zareagoval Harry.
"Co tím chceš jako říct!"
"No, sebeironie ti vážně sluší, Malfoyi!" Zachechtal se znovu. "Říct, že chceš přemýšlet, vtip roku!"
`Zdálo se mi to nebo mi právě Potter řekl, že mi něco sluší a v zápětí mě urazil? Blouzním. To bude asi tím prostředím tady. Někdo v blízkém okolí zapálil Marihuanu a ono se to doneslo až sem, já to nevědomky inhaloval a teď mám pocit, že slyším z úst toho magora nějaký přiblblý kecy.´
"Ty by si zřejmě chtěl plastiku nosu, co, Pottere?!"
"Polib mi!" opáčil Potter.
"S radostí," vylítlo z Draca mnohem dřív, než si uvědomil, co vlastně řekl.
Černovlasý mladík zvědavě nadzdvihnul obočí a čekal, jak Draco vyvrátí svou osudnou větu.
"To jsem jako neřekl," Dracovy rysy najednou zjemnily a on sám sebe přivedl do rozpaků. "Vůbec jsem to ne-neřekl," zakoktal. Potter ho pozoroval a v jeho tváři bylo taky vidět, že zjihl a zase ho začal propalovat jedním ze svých zvídavých pohledů a Draca to vyvádělo z míry. Nikdy nevěděl, co tenhle jeho pohled znamená.
`Sakra, co to má být? Proč zase na mě takhle čumí?´ Neuvědomil si, že svůj dotaz hned poté formuloval verbálně a docela hlasitě tak, že Pottera zaskočil.
"Já, já nečumím…" zalhal.
"Ne, jestli ty nečumíš, tak já jsem sukně Trelawneyový a to, když si všimneš, sakra nejsem! Řekni mi, Pottere, proč pořád na mě tak zíráš. V hodinách, u jídla, kdekoliv se potkáme. Pořád na mě civíš!" Hlas blonďatého hocha zhrubl. Už potřeboval slyšet vysvětlení. Něco, co by ho uklidnilo, protože už se pod Potterovými pohledy cítil nesvůj a nervózní. Nevěděl proč, ale nebylo to správné.
"To se ti jen zdá. Jsi paranoidní!"
"Já sakra nejsem paranoidní, Pottere," uchopil Harryho za ramena a praštil s ním o strom, přišpendlil ho tak, ať se Potter nemůže hnout, stoje necelý metr před ním a hledě mu zpříma do očí. Potterův dech se zrychlil a srdce mu začínalo silně tlouct.
***
"Myslím, drahá sestro Sudičko, že je čas zasáhnout," zlatavá silueta hleděla na průzračnou hladinu tekutiny v obrovském kotli. Pohlédla zvědavě na svou sestru, která si z police něco podávala.
"Pravda," přistoupila blíže ke kotli a pomalu do něj začala něco lít. "Vlévám do tvého života, Draco Malfoyi, sedm hříchů: pýchu, která se v tobě vzbudí vždy, když spatříš svého milence, Harryho Pottera. Obžerství - chuť a nenasytnost, která tě postihne, když se dotkne tvého těla. Lenost - která ti vpadne do mysli, kdykoliv tě jen napadne, že všechno, co k Harrymu cítíš, je nesprávné a měl by si to ukončit. Chamtivost - která půjde ruku v ruce s láskou, pocit, který ti nedovolí se o svého milence s kýmkoliv dělit. Chtíč - jenž bude prostupovat tvou myslí i tvým tělem, kdykoliv se tvůj přítel objeví na scéně. Závist - gesto, které pocítíš vůči svému příteli. Závist, která tě bude nutit přemýšlet, proč má tvůj partner tak nádherné oči. A hněv, jev, jenž se postará o to, aby žádný člověk nikdy neublížil tvé drahé polovičce. Hněv, který v tobě vyvolá jakýkoliv nenávistný pohled směrovaný k tvému milovanému. Tohle vše, Draco, nechť tě v příštích dnech doprovází. Vyvíjej se, miluj, zbožňuj, neboť oba dva to potřebujete. Podvol se svým potřebám a podvol se svým citům. Předpovídám ti budoucnost po boku osoby, která ti dá více než kdokoliv předtím!"
***
Dnes zanech doma tu svou pýchu…
Dám ti své srdce na dlaních...
Poddej se se mnou sedmi hříchům…
Z nichž i ty jsi jedním z nich…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama