4. kapitola - Sedmikrásky - 2. část

14. května 2007 v 22:25 | Blanch |  »» "Sedmkrát jinak..."
2.část 4. kapitoly

***
Uběhlo několik dní od výpravy do Zapovězeného lesa. Harry si nemohl nevšimnout pohledů, které mu teď jeho rádoby nenáviděný "přítel" oplácel. Často přistihl Draca, jak se jen tak z ničeho nic na něj dívá. Nevyvolávalo to v něm žádné příjemné pocity, spíš měl pocit, jako by Malfoy něco chystal a když Malfoy něco chystá, nikdy to není nic příjemného. Ve spleti zmijozelských intrik se člověk sice nepohybuje denně, ale Harrymu stačilo být jen na hodinu Goylem, aby pochopil, že mezi hadí kolejí panují dennodenně nějaké intriky. Plánují se pastičky na hloupé studenty, vymýšlejí se jadrné pomsty pro hříšníky, ba co ještě více, dokonce se kradou i dárky svých soukmenovců. Tyhle Malfoyovy pohledy jistě něco znamenaly.
Chtěl se Harrymu pomstít za ten výjev v lese? Chtěl se mu pomstít za jeho pohledy a právě tak mu je oplácel stejnou mincí? Nebo mu snad chtěl zavařit kvůli tomu, že si dovolil ho táhnout celou cestu z lesa za ruku? Možná ho zaujatě pozoroval, aby zjistil, jak na co reaguje, aby mohl připravit přiměřenou pomstu jen kvůli tomu, že mu Harry říkal věci, které se mu nelíbily. Tak, či tak, Harry každodenně čekal nějaký útok nebo třeba jen sebemenší potyčku. Ale ta nepřicházela a nepřicházela.
Leden se přehoupnul přes únor. A blížil se tak svátek, který Harry z celého srdce nenáviděl. Svatý Valentýn. Byl to den, který by Vyvolený chlapec raději neabsolvoval a co nejraději by se mu vyhnul a také se ještě raději vyhnul všem svým všudypřítomným ctitelkám, které ho každoročně zahrnovaly milostnými psaníčky, veršíky, květinami a některé dokonce i bonboniérami plnými lektvarem lásky. Nicméně Harry neměl na vybranou a datum 14. února byl nucen absolvovat jako kdokoliv jiný.
Když vstoupil s jistým předstíraným sebevědomím do Velké síně, snaže se ignorovat různé růžové dekorace a dělat, že si absolutně nevšímá žádných zamilovaných dívčích pohledů, od zmijozelského stolu postřehl jeden zvídavý pohled. Jistě, kdo jiný by to mohl být. Malfoy si Harryho zamračeně prohlížel, jak ladným krokem kráčel ke středu nebelvírského stolu, kde ho z každé strany obklopil jeden dívčí úsměv. Bylo na Harrym vidět, že o tuhle přízeň nestojí, nic však nedokázalo odradit jeho ctitelky. Romilda Vaneová se naprosto bez výčitek svědomí usadila automaticky po Harryho pravici a snažila se mu jako obvykle vecpat do úst několik čokoládových kotlíků, které byly jistě plné tím jejím nápojem lásky, o který rozhodně Harry nestál. Rezervovaně dívku odmítal, ale její nadšení pro věc stále neutuchalo. Harryho počiny dívek vyváděly z míry, ale nedával to na sobě znát. Jeho pohled putoval téměř okamžitě ke zmijozelskému stolu. Netušil proč, ale musel se tam podívat. Sledoval, jak Draco Malfoy sedí u stolu téměř sám a s nikým se nebaví a se zádumčivostí sleduje hejno harpyjí, které obletují Chlapce, který přežil. Harrymu ho přišlo líto. Byl sám, nikoho neměl, ani Valentýna neměl s kým slavit a díky jeho nehezké pověsti se k němu žádné dívky veřejně nehlásily. Zmijozelský princ byl maximálně ve středu plném záporných emocí. Už dávno nebyl patriot a nechránil tak svou kolej jako dřív, dokonce přestal být hrdý na to, že patří do Zmijozelu, protože členové této koleje vůbec nebyli tolerantní.
Harry se zvedl a bez jediného slůvka šel pryč z jámy lvové. Tmavovlasá dívenka sledovala siluetu chlapce, a s naprostým odhodláním ho tentokrát získat, se ho rozhodla ihned tajně následovat. Vložila ruku do kapsy, škodolibě se usmála a zbylým svým kamarádkám grimasou něco naznačila.
V ten moment vstal od stolu také někdo jiný.
***
Mladík s jizvou na čele si hluboce povzdechnul. Stál před schody a zíral. Dnes 14. únor vyšel na sobotu, takže nespěchal na vyučování. Teď musel přemýšlet, jak naloží se svým volným časem. Hermiona a Ron se, jak neočekávaně, ráno mlčky sebrali a šli si svatého Valentýna užít do Prasinek. Harrymu nechali na nočním stolku jen vzkaz, ať na ně nečeká. Kdyby je večer předtím neslyšel, jak se na tom domlouvají, možná by mu ani neměli v plánu říct, kam mají namířeno, protože by měli strach, aby nešel s nimi. Jenomže jelikož je slyšel, rozhodl se nedělat mrtvého brouka a automaticky jim nenápadně navrhnul, že by si mohli zajít třeba k madam Pacinkové na jahodový koktejl. Oba dva dělali, že by je v životě nenapadlo nechat tu Harryho samotného, přičemž dávno tajně přemýšleli, jak se Harrymu z následovaného dne vymluvit, aby nic nepoznal. Ale nakonec stejně nenápadně nabídku přijali a Harrymu se i následovně omluvili za to, že ho nechají v tento den o samotě.
Teď měl před sebou téměř celičký den a nevěděl, jak s ním naložit. Venku mrzlo, nepřipadalo v úvahu, aby se šel jen tak projít. Na koleji nebylo co dělat. Kdyby šel do knihovny, stejně by vůbec nevnímal, co dělá, natož, kdyby se pokoušel se cokoliv naučit. Věděl jen, že se musí ztratit, aby ho neulovila žádná nadržená fanynka.
Jednou nohou se nakročil na schod, ale pak si to rozmyslel a chtěl zabočit a zajít si do kuchyně, věděl jistě, že aspoň Dobby pro něj bude mít vlídné slůvko, když v onen moment, kdy už byl rozhodnut, že bez váhání zajde za domácím skřítkem, se zpoza něj ozvalo hlasité:
"Petrificus totalus!"
Otočil se za sebe a to, co spatřil, mu málem vyrazilo dech.
Bezbranná Romilda Vaneová ležela na zemi spoutaná neviditelnými provazy a zmítala sebou ze strany na stranu. Vedle ní ležela její hůlka a nad jejím tělem stál plavovlasý Zmijozelák se spokojeným výrazem ve tváři.
"Co to děláš, Malfoyi!" Harry ihned přiběhl k dívce a už pomalu vytahoval hůlku, aby ji zbavil provazů, když v tom ho Draco Malfoy zastavil, odstrkuje ho rukou za rameno.
"Chtěla na tebe použít Amorovo zaklínadlo, Pottere! Viděl jsem jí, jak to naznačila těm svým povedeným kamarádkám!" bránil se.
Harry na něj zůstal šokovaně stát.
`On mi teď pomohl. Draco mi pomohl? Mluví pravdu? Co když si jen vymýšlí? Ale proč by to dělal? Starý Draco by přece ještě přiznal, co všechno na kom nevyzkoušel a byl by hrdý na to, co provedl, nikdy by nic nezastíral. Starý Draco by se začal hlasitě smát a začal by mi nadávat… starý Draco… Tohle není starý Draco. Co to má znamenat? On, on mi pomohl? Fakt mi pomohl? Romilda mě chtěla zase zmást kletbou lásky a Malfoy, totiž…Draco mi takto pomohl? On, jak si mám vyložit jeho chování?´
Jako by však blonďák tušil, na co Harry myslí, ihned mu zodpověděl.
"Nemysli si, že tě chci kdoví jak chránit, Pottere, ale co je moc, to je moc. Neřeknu Cruciatus, od toho bych ti fakt nepomohl, ale Amorovo zaklínadlo nepřeju ani svýmu největšímu sokovi a tím jsi ty. Tohle bylo fakt hnusný, Vaneová," otočil se na dívku, "normálně pochybuju o slovu té roztrhané plakety, co si říká klobouk. Jak tě mohl poslat do Nebelvíru? Ty jsi podlá jako správná Zmijozelačka! Tohle by ani nikdo z nás neudělal a na to jsme dost podlý! Být Grangerová, řeknu ti, že by ses měla stydět," škodolibě se usmál, "ale já nejsem Grangerová, takže ti jen řeknu: Gratuluju, málem se ti to povedlo. Ale letos ti bohužel Potter prostě nebude ležet u nohou a nebude ti skládat lyrický básně!"
"Ty hajzle!" ozvala se zraněně dívka a do očí ji vyhrkly slzy. "A komu bude spílat, tobě snad, Malfoyi? Jsi teplej?!" Vrátila mu to jedovatě a v tu chvíli se Harrymu do tváře rozlil ruměnec.
"Myslím, že i tahle varianta je pro něj furt přijatelnější, Vaneová. Utři si nos a běž se vyplakat do svýho pokojíčku, už tam na tebe čekají panenky!" mávnul hůlkou a zprostil ji sevření neviditelného lana. Dívka nečekala ani moment a s pláčem utíkala rychle pryč. Harry ještě zaslechl něco jako: "Nenávidím tě!"
Malfoy stále stál namístě a nevypadalo to, že by chtěl někam odejít. Harry záměrně koukal někam jinam, než na něj. Po chvíli bylo ale ticho tak trapné, že jej někdo prolomit musel.
"Ehm, já, asi bych ti měl poděkovat!" ujal se slova obrýlený mladý muž.
"Jo, to bys asi měl, Pottere!" na Malfoyově tváři se zrodil nepěkný úšklebek.
"Nech té jízlivosti, Malfoyi! Moc dobře vím, že něco za to chceš! Tak dělej, chceš mě pokořit? Vysmát se mi? Vytroubit to po celé škole? Dělej, posluž si!"
"Třeba nechci," hlesl tiše druhý mladík.
"Cože? Ty, abys nevyužil situace? Překvapuješ mě, Malfoyi, tohle nejsi ty, nějak měkneš!" Harry se snažil znít suverénně, ale hlas ho nevědomky zrazoval. Dokonce i řeč jeho těla vypovídala proti němu. Celý se třásl, dýchal přerývavě, srdce mu tlouklo, kousal si rty a těkal očima z místa na místo.
"Prostě už mě to unavuje. Raději půjdu," otočil se Draco. Byl na odchodu.
"Počkej!" zastavil ho Harry. Mladík s očima šedýma jako nebe před bouří se zastavil, ale neobrátil se. Stal zády k nebelvírskému chlapci.
Harry využil jeho reakce. "Jdu do kuchyně, nechceš jít se mnou?"
Tentokrát se Draco obrátil ihned a tvářil se dost rozpačitě.
"Co? Já? Mám jít s tebou do kuchyně? Proč? Přeskočilo ti, Pottere?" Blonďák se snažil skrýt své překvapení, pod nímž se skrývalo i jakési nadšení. Tvářil se typicky Malfoyovsky a jeho výraz jasně říkal: Měl by si brát asi dvě dávkyanalgetik denně a pořádnou dávku žen šenu.. Ale Harry poznal, že to byla jen zástěrka. Netušil proč, ale najednou mu Malfoy přišel tolik…lidský.
"Ne, totiž, nechci být sám, ale přesto…"
"Chceš se schovat," doplnil ho Zmijozelák.
"Přesně tak. Hermiona a Ron se vrátí až večer, nemám nic na práci, prostě, nevím, co dělat. Chtěl jsem jít za Dobbym a možná i za Kráturou a využít pohostinství skřítků, ale samotnému by mi tam bylo asi smutno. Tak mě prostě napadlo, ty taky nemáš co dělat, nepletu-li se, nechceš jít taky?"
"Já mám co dělat!" ohradil se Draco. "Já mám vždycky co dělat! Mám hromadu přátel, mám plno rozdělané práce a taky mám plno schůzek, to ale ty asi nechápeš, Pottere!"
"Aha," hlesl nenápadně Harry, přestože věděl, že si Malfoy vymýšlí, "tak v tom případě si to užij. Já si myslel, že by se třeba v tom tvém rozsáhlém programu našla chvilka času. Tak zatím," vyšel vstříc kuchyni.
"Počkej!" Ozvalo se za ním. "Tak možná ta chvilka by se i našla, Pottere!"
Harry se neotočil, aby Draco neviděl, že se mu na tváři rýsoval pobavený a spokojený úsměv. Srdce opět udělalo několikrát buch buch. Zhluboka se nadechl, aby skryl své tužby a jediným pohledem svého spolužáka pobídnul, aby jej následoval.
Chvíli na to se oba dva objevili před obrazem, na němž byla mísa s ovocem. Harry se prstem dotknul žluté hrušky, ta se zahihňala a před nimi se objevila klika, která je zavedla do středu dění bradavické kuchyně plné poslušných skřítků.
***
Bílý květ, jenž má sedm krás…
Jako muž, k němuž cit můj tíhne…
Zažene hněv, přinese radost snáz…
Srdci, v němž láska se líhne…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama