5. kapitola - Sedmihlavá saň - 2. část

14. května 2007 v 22:27 | Blanch |  »» "Sedmkrát jinak..."
2. část 5. kapitoly

***
Od onoho incidentu se Draco snažil Harrymu co nejvíce vyhýbat, ale jako by to opravdu osud chtěl, nejen, že ho potkával na hodinách, což bylo nutností, ale zároveň na něj narážel už pomalu na každém rohu. Jako by snad Potter tušil, kudy Draco chodí, a to se snažil vybírat si místa s nejmenší frekvencí chodců a průchody, které málokdo znal.
Ale kdykoliv na něj narazil, spatřil za ním v závoji tu sedmihlavou saň Vaneovou. Pokaždé mu věnovala jeden z nejjedovatějších pohledů, které si vyhranila pouze pro něj, ale tohle Draca štvalo nejmíň. Mnohem více jej dožíralo, s jakou intenzitou se lepí na Harryho Pottera. Každé ráno jej obletovala u snídaně, každý večer u večeře. Kamkoliv se hnul, měl jí za zadkem. Romilda Vaneová, pracovně označená jako sedmihlavá saň, byla obrovská osina v zadku.
***




Tak jako každý den, byl Draco nucen absolvovat hodiny lektvarů, na které chodil i Potter a ke vší jeho nelibosti, než začala hodina, byl svědkem něčeho, co mu moc na náladě nepřidalo a i když si to nechtěl připustit, vnitřně ho to strašně žralo.

"Ahoj Harry," Romilda Vaneová zastoupila nebelvrískému hrdinovi cestu, tvářila se přitom nad výsost spokojeně a mnula si přitom ruce. "Víš, tak jsem si říkala, když Weasley a Grangerová pořád tráví čas spolu - nemysli si, že jsem si nevšimla, jak jsi sám - tak jsem si říkala, že bychom spolu mohli něco podniknout, víš, ty a já, třeba dneska večer, jen z čistě přátelského hlediska, abys pořád nemusel být sám a trochu chodil mezi lidi. Třeba bychom mohli zajít do Astronomické věže podívat se na hvězdy nebo třeba bychom si mohli jít zalétat, znám velice dobré zahřívací kouzlo, nebyla by nám zima.."
"Noo," snažil se vykroutit Harry z podané nabídky, "víš, Romildo, já nemám opravdu náladu. Mně moje samota nevadí, já jsem docela spokojený, po tom všem shonu, co mám za sebou si zasloužím odpočinek. Navíc, nebývám sám, Ron a Hermiona se mi dostatečně věnují, jen s nimi nebývám moc na veřejnosti…"
Draco měl nutkání rázně zasáhnout a udělat cokoliv, jen aby Harryho zachránil ze sevření tlap sedmihlavé saně, ale jeho rozum mu říkal, že by to byla jen další z jeho obrovských chyb. Moc dobře věděl, že Astronomická věž slouží vyloženě pro zamilované páry a pro ty, kteří si sjednávají tajně rande. Bylo to přímo sídlo lásky a po celé škole byl tento pojem znám.
"Ale Harry," pokračovala podsaditější brunetka, "nemůžeš se zavírat pořád jen s nimi, jsou tu i jiní lidí, kteří by ti rádi věnovali trochu času…"
"Nezlob se, ale já se dneska musím učit, máme toho hodně," zkusil to znovu Harry.
"Tak jindy, nemusí to být dnes, třeba zítra nebo pozítří, příští týden, já si na tebe kdykoliv udělám čas!"
"Jsi hodná, Romildo, ale vážně to není nutné, nerad bych tě okrádal o čas…"
"Ale ty mě přece neokrádáš, Harry, já to udělám moc ráda, mohli bychom třeba jít příště do Prasinek nebo…"

"Dovolíš, Vaneová?" Draco už se odhodlal ke konečnému řešení. Přerušit jejich rozhovor nebylo tak příliš nápadné, nápadnější však už bylo, s jakou silou Draco do Romildy vrazil, až zavrávorala a málem upadla, kdyby jí Harry nepodepřel. Ve stejnou chvíli, kdy Draco zabočil do třídy, setkal se jeho pohled s Harryho, ve kterém byl znát dík.
"Promiň, musím už jít, za chvíli začne hodina a já bych ji nerad promeškal…"
"Ale-.."
"Měj se hezky, Romildo," Harry následoval stejnou trajektorii, kterou svou chůzí opsal zmijozelský student a co nejrychleji vpadl do třídy a usadil se na své místo. Věnoval svému rivalovi výmluvný pohled, ale ten dělal, že jej nevidí a až příliš okatě se soustředil na konečky svých podelších vlasů.

`Tak, tak, hezky mi poděkuj, Pottere, protože ta saň by tě tam držela klidně i sedm hodin a hustila by do tebe, dokud by si z donucení nepřikývnul, takže bys mi měl správně líbat rty! Cože?!! Ne, nohy, nohy, nohy…líbat nohy!! Zatraceně!´
***



A tak se to táhlo několik týdnů. Draco se užíral něčím, co za boha nechtěl nazvat žárlivostí. Vídával Romildu Vaneovou jak tajně slídí za Harrym a jak mu do brašny, když se nedívá, cpe milostná psaníčka. Jak potají s kamarádkami spřádá sítě, jak Harryho ulovit tak, aby to vypadalo, že uloví on ji, popřípadě aby to vypadalo, že jejich "láska" je vzájemná, ale jen, aby to nevyplynulo ze situace, že iniciátorem je ona sama.

Harry chodil po hradě sklíčený. Draco už ho málokdy vídal se svými přáteli a sledoval, jak je každé ráno nucen snídat po boku té otravné jepice.
Když se sem tam Draco na něj od stolu podíval, viděl, jak Vaneová na něj něco mluví, ale Harry jen instinktivně přikyvuje, přičemž ale vůbec nevnímá, o čem je řeč, nepřítomně hledí do svého talíře a nad něčím přemýšlí. V ten moment si Dracův škodolibý červík v nitru střihl spokojeně tři salta. Nechápal to. Proč tak jedná, přisuzoval to své slizské povaze, která všem přála škodolibě jen to nejhorší, ale v jádru pudla věděl, že to není pravda, že spíš naopak nepřeje Harrymu, aby ho obletovala tahle sedmihlavá saň. Jednak ze sobeckého důvodu, protože na ni žárlil, ano, žárlil, druhak proto, že mu byla silně nesympatická a byla to strašná vtěrka a přál ji, aby se jí nic nedařilo.

Když je takto vídával po ránu už denně, automaticky už rudnul vzteky. Ona nevypadala, že by z jejího záměru opadlo. Místo toho spíš vypadala více snaživě a jako by za každou cenu toho chtěla dosáhnout. Draco se jí z jednoho prostého důvodu nedivil. Vždyť co na Harrym Potterovi může vidět. Nejenže je národní hrdina, je příhodně sám a má dobré jméno, ale také je strašně přitažlivý, hezký, dobrotivý a jedním slovem prostě skvělý.

`Ještě chvíli ji takhle budu pozorovat a pozná, co je to hněv Malfoye. Harpyje nenasytná, ještě jednou mi na něj sáhneš a utrhnu ti ruku! MI? MI NA NĚJ SÁHNEŠ? Parkinson, jo, Parkinson…tohle si opakuj Draco, máš Parkinsona, Parkinsona, Parkinsona, jsi vážně nemocný a vyplývá z toho, že vypouštíš i takové bludy a že si představuješ tak nenormální věci. Že ti Potter připadá sexy, protože on vůbec není, že se ti líbí jeho oči, úsměv, výraz, že se ti líbí, když je v rozpacích a červená se. Že miluješ jeho gesta, chůzi, ten zadek, že miluješ jeho pevné ruce…Parkinson! Někde jsem četl, že se mohou přidat deprese a demence s úbytkem intelektových schopností, tak teď je to tady, už znám svou diagnózu a je to potvrzeno. Měl bych si zajít na ošetřovnu, údajně se to nedá léčit, ale Pomfreyová určitě něco vymyslí. Přece nemůžu takhle civět a myslet na Pottera! To je nemyslitelné! Asi začnu běhat. Každé ráno před snídaní, večer před večeří a konečně i před obědem nebo i po, si dám pět koleček kolem hradu, začnu jíst zdravě, fakt. Jen zeleninu, ovoce, vitamíny, vlákninu, potřebné bílkoviny a omezím sacharidy…tak, můžou za to sacharidy, fruktóza a cukry, jsem tím nadopovaný, pořád jím sladké, pak nemám mít takové halucinace a pitomé nápady. Nebo taky možná málo spím a následkem nedostatku spánku jsou potom tyhle moje výjevy. Uvěřil by mi Potter, kdyby tuhle svou neuváženost svalil na náměsíčnost? Nebo spíš vidiny a slyšiny v důsledku nedostatku relaxace a odpočinku? Co si teď asi o mně Potter myslí? Vždyť je mi to jedno, je mi putna, co si o mně ten skrček myslí. Pravda, už to není skrček, ale urostlý…muž…jo, hezky vyrostl, do správných proporcí…vitamíny, vitamíny…vláknina, bílkoviny a železo! Hlavně železo.
Už se zase na něj sápe! Harry, nedej se! Tak je to správně..jsi můj kluk…dej jí pravý hák! Vaneová! Chceš válku? Máš ji mít!´
***



Únor se dávno přehoupnul přes březen. Venku začínalo svítit sluníčko a sníh začínal tát. Zamilované páry se počínaly uchylovat k prvním předjarním procházkám a sedmihlavá saň vymyslela nový plán. Draco sice netušil jaký, ale cítil v ovzduší, že to nebude nic legálního.
Začínal se smiřovat s tím, že na Harryho naprosto nesmyslně žárlí, snažil se to přede všemi skrýt, věděl, že si toho nikdo nevšimnul, ale jeho samotného to mírně vykolejovalo, i když už si připustil, že to opravdu je žárlivost a že má zřejmě jeden podstatný problém o velikosti bradavické olihně, a to, že se zřejmě zamiloval do svého soka, i když mu to stále přišlo divné. Nikdy se mu přece nelíbili kluci a on to nehodlal změnit, ale jeho srdce se rozhodlo to změnit za něj, neboť udělalo čáru přes rozpočet rozumu.

V noci se mu zdály dost nemravné sny o tom, jak Harryho svléká z košile, rty obtěžkává jeho snědou hruď a rukama mu pomáhá k slastnému vyvrcholení. Sám se přitom cítil dost napnutě a jeho tělo to ventilovalo i reálně, tudíž se často probouzel zpocený a "mokrý".
Když kolem Harryho procházel, k jeho nelibosti se vždy ozývaly jeho slabiny a on už to nedokázal déle snášet. Musel něco podniknout. Buďto si někde vybít své libido nebo si snad vžít život. Jinak to nešlo. Variantu, ve které by byl s Harrym si nepřipouštěl. Vždyť, co by si asi Potter pomyslel, kdyby se mu ze všeho vyznal? Co si myslí po tom polibku? Vysmál by se mu. Možná také ne, věděl, jaký Potter je, ale nemohl tušit, jak by zareagoval zrovna na to, že by mu řekl, že se do něj zamiloval, tedy alespoň fyzicky, protože ho silně přitahoval. Nevěděl, jestli tohle souznění funguje i na psychické bázi, ale i když jeho tělo by to zkusit chtělo, on to pokoušet nehodlal. Kdyby se někdo ve škole dozvěděl, jaké má Draco úmysly, vysmáli by se mu a jeho už tak špatná pověst by byla kompletně odrovnaná.

Když však jednou v noci měl další ze svých mokrých snů, sebral všechnu odvahu a rozhodnul se k ráznému kroku. Buď teď nebo nikdy, jindy by ničeho takového nebyl schopný. Jedinečná příležitost, kdy to udělat, protože pokud by se neodhodlal teď, už by to nemělo cenu, protože by se soužil zbytečně dál. Zbývala otázka, jak to provést. Tato situace si vyžadovala radikální řešení a bylo načase se vším skoncovat.
***
Dotyk rtů a dotyk těl…
To je to, co já bych chtěl…
Ústa zprahlá jako v poušti…
Přesto si lásku nepřipouští
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama