6. kapitola - Sedmero polibků - 2. část

14. května 2007 v 22:30 | Blanch |  »» "Sedmkrát jinak..."
2. část 6. kapitoly

"Já zase jako naprosté střevo. Chtěl jsem ti to všechno říct už dávno, ale měl jsem strach, že se mi vysměješ…"
"Já měl ten stejný pocit!" souhlasil světlovlasý chlapec.
"Jak dlouho…" nedořekl Harry svou větu.
"Co jak dlouho?" otázal se Malfoy
"Jak dlouho o mě no..ehm, stojíš?"
"Pořádně ani nevím, ale myslím, že to začalo v Zapovězeném lese, tehdy, když jsme šli pro ty sedmikrásky."
"Vážně? Ale, choval ses po tu zbylou dobu tak odměřeně…až na…"
"Jo, kuchyni," usmál se stydlivě Draco a chytil Harryho znovu za ruku a propletl jeho prsty se svými. "Strašně jsem žárlil…"
"Na co, proboha?" zazubil se mladík s jizvou na čele.
"Na Vaneovou!"
"Na Romildu?"
"Jo, na tu. Pořád za tebou pálila, větší stíhačku jsem snad ještě nezažil. Strašně mě vytáčela, myslel jsem, že ji zakleju a zakopu v Zapovězeném lese, zatančím si na jejím hrobě foxtrot, třikrát oběhnu Bradavice, udělám nějaký indiánský rituál a půjdu s poklidným svědomím spát s tím, že další den už mi na tebe nebude sahat…ukaž se, nenechala na tobě někde svý hnusný otisky prstů?" začal si zaujatě prohlížet Harryho brýle, dlaně, kontroloval krk..
"Proboha," smál se z plna hrdla Harry, "co bych jako měl mít na krku?"
"Co ty víš, taková sedmihlavá saň se dostane všude. Nevíš, kam příště zaútočí…"
"Sedmihlavá saň?" optal se Harry.
"Technický název," připustil neochotně druhý mladík. Harryho úsměv se stále víc a víc rozšiřoval, až nakonec zrakem sjel opět na Dracovo zápěstí.
"Měl bys s tím jít na ošetřovnu, vážně jsi strašně bledý, ještě víc než obvykle…"
"To bude dobré, Harry, neměj starosti, vylížu se z toho, jako ze všeho a není mi špatně! Jen chci, aby si teď byl se mnou a držel mě v náručí," stulil se mu do klína a prohlížel si jeho dlaně.
"Draco…hmm..proč si…no, proč si to chtěl udělat?" nedala mu zvědavost
Ocelové oči se zakryly víčky a mladík chvíli mlčel, dával si načas, protože odpovědět na něco tak závažného, si žádá trochu rozumného uvažování. Nevěděl, zda Harrymu říct pravdu nebo si něco vymyslet, ale nakonec si přece jenom vybral pravdu. "Kvůli tobě," prohlásil téměř neslyšně.
"Kvůli mně? Proč?" Harry vytřeštil oči a otočil Draca k sobě.
"Nevěděl jsem, co s tím mám dělat, už se to nedalo snášet, pořád jsem na tebe musel myslet, ale ty jsi pro mě byl něco nedosažitelného. Raději jsem chtěl umřít než žít bez tebe a v takovém pekle, každý den jsem musel být se svým svědomím a vědomím a s těmi zatracenými city, na který jsem nikdy nebyl zvyklý a hlavně vůči tobě, vždycky jsme se nenáviděli…"
"Ale teď už mě máš, jsem celý tvůj, navěky! Víš, co se říká, od nenávisti to k lásce není daleko!"
"Ale já jsem nikdy netušil, že jsem na kluky, vždycky se mi líbily holky, nevím, co se se mnou stalo!" prohlásil tvrdě Draco a jeho obočí se hrozivě stáhlo. Načež se hlasitě rozesmál. "Kdyby mě tak viděl otec, asi bych ho moc nepotěšil, jeho jediný syn…zkáza rodu…to je prostě..v prdeli…"
"A to doslovně!" doplnil ho s úsměvem Harry, přičemž sledoval Dracův pobavený úšklebek, když si představoval, jak svému otci sděluje, že miluje Vyvoleného chlapce. "Ale asi se ti stalo to, co se mnou. Taky se mi vždycky líbily holky. Kdysi jsem miloval Cho, poté Ginny a teprve teď, když jsem tě tehdy pozoroval na té ošetřovně, mi došlo, že se mi líbíš. Mně se nelíbí kluci, to v žádném případě, moje asexualita směřuje jen a jen k tobě."
Blonďák se tvářil nechápavě.
"Chápej, Draco. Kdybys nebyl ty a já bych si měl vybrat partnera, byla by to určitě holka. Ale ty jsi a tebe bych za nic na světě nevyměnil. Nejsem homosexuál, jen jsem poblouzněn tebou."
"Hmm, rozumné vysvětlení, u mě to bude asi podobné. Myslím, že se to asi muselo stát, po těch letech vzájemné rivality a nesnášenlivosti. Prostě už to dál nešlo. Já jsem byl odříznutý od světa, vyděděnec a stále sám a tys mi podal pomocnou ruku, i když nevědomky. A ty jsi taky zůstal opuštěný, tvoji kamarádíčkové byli pořád spolu. My dvě zbloudilé duše jsme se zřejmě musely setkat."
"Ty mluvíš jako nějaká jasnovidka, Draco," usmál se Harry. "Ale z tvých rtů zní všechno krásně a řekl bych, že na tom něco bude."
Pak se jejich rty po dlouhém vzájemném pohledu zase setkaly. Harryho ruka vklouzla pod Dracův hábit a prozkoumávala každičký centimetr na jeho kůži. Draco tlumeně vzdychal a hladil Harryho po vlasech. Měl tu výhodu, že Harry byl téměř celý obnažený, jelikož se chystal do koupele. Třásl se, vzrušením i zimou a Draco to cítil. Odtrhnul se, sundal mu brýle a něžně políbil na nos. "Koupel?" mrknul k teplé vodě s bublinkami a Harry přikývnul. Pomohl Dracovi z oblečení a sám, sundávaje si poslední kus svého oblečení, vklouznul do teplé vody tak, jak jej pán bůh stvořil. Blonďák stydlivě hleděl bokem a zakrýval si své mužství, až nakonec si dodal odvahy a také skočil do vody.
"Tohle už je lepší," pochvaloval si Harry vodu. Protřel si rukou mokré vlasy, které se mu teď lepily na tvář a neuvědomoval si, že v jeho partnerovi to vyvolává jisté emoce. Neuvědomoval si totiž, jak moc je teď přitažlivý. Po snědé pleti mu stékaly horké kapky, vlasy, které mu tentokrát netrčely do všech stran, byly mokré a leskly se. Oči, které nezakrývaly brýle, byly plné radosti a veselí, vyzařoval z nich optimismus a naděje v lepší zítřky. Draco si prohlížel jeho tělo. Nikdy jej neviděl takto obnaženého a musel přiznat, že roky létání na koštěti Harrymu rozhodně neubraly, by naopak. Sám byl křehčí postavy a i když se snažil a létal na koštěti jak nejvíce to šlo, nikdy nedosáhnul takové fyzičky jako jeho Vyvolený chlapec. Nadšeně si prohlížel jeho široká ramena a svalnaté paže, vystouplé trapézové svaly a pevné boky. Harry vycítil jeho pohled a provokativně se celý až po krk ponořil do vody. Vyzval Draca, aby šel k němu a Draco jako přilákaný na vábničku poslechnul.
Přistoupil těsně k němu a zvědavě se prsty dotknul jeho hrudi, jako by se snad obával, že chlapec, který přežil, je jenom přízrak. Na tváři se mu pomalu začal rýsovat spokojený úsměv.
Harry se rychle zachytil dlaněmi kolem pasu a přikoval ho k sobě. Draco ani nezaprotestoval a jejich obětí stvrdilo další políbení.
Najednou svět kolem zčernal. Stal se bezvýznamnou tečkou za větou popisující veškerou jejich minulost, přítomnost i budoucnost. Čas se stal bezvýznamným a jen jejich těla byla tím nejdůležitějším elementem právě teď a právě tady a konala všechno, na co měla chuť.
***
Harry se probudil jako první. Ani nevěděl, jak se dostali zase zpátky na břeh obrovské vany a že si udělali postel z jejich oblečení. Byl jako opilý, opilý láskou. Nepamatoval si, co se potom semlelo, jen si pamatoval, jak nádhernou noc prožil s jeho milovaným Dracem. Nikdy ještě nezažil nic tak nádherného a cítil, že ještě nikdy nikoho tolik nemiloval.
Rozhlédnul se kolem sebe. Slunce teprve vycházelo. Spočinul zrakem na zmijozelském princi a musel se usmát. Byl tak nádherný, tak dokonalý a byl celý jeho, po včerejší noci určitě. Pohladil ho po tváři a vlepil mu drobné políbení na čelo. Stulil se zpátky vedle něj a pozoroval jej, dokud se Draco o dvě hodiny později neprobudil.
"Ahoj, Draco," rozzářil se jen při pohledu na něj. Draco se usmál a přitulil se blíž k Harrymu a políbil jej.
"Ahoj, Harry," chytl jeho dlaň do své a vnímal teplo jeho těla.
"Jsi nádherný, když spíš, víš to?"
"Tys mě zase pozoroval?" otázal se hraně naštvaně světlovlasý Zmjozelák.
"Ano, bylo to nádherné probuzení, mít tě tady vedle sebe a moci tě tak dlouho pozorovat."
"Jak dlouho si mě pozoroval?"
"Nevím, ale když jsem se vzbudil, skoro byla ještě tma."
"Ty blázne," usmál se Draco a znovu jej políbil na rty.
"Jsem blázen, ale do tebe. (Vím, že je to strašně otřepaná fráze, ale nemohla jsem si pomoci), miluji tě, chci se tak probouzet každé ráno a každé ráno ti to opakovat!"
"Taky tě miluju," sám sobě se následovně zasál. "Ty jsi první člověk, který mě to donutil říct. Ještě nikdy jsem to nikomu neřekl."
"Tak to jsem víc než nad míru poctěný, můj drahý," pohladil jej po dlouhých světlých vlasech a začal žmoulat jeho konce. "Máš nádherné vlasy a taky oči. Krásně se směješ a to nemluvím o tom zad…"
"Harry!" rozesmál se Draco Malfoy. "Uvádíš mě do rozpaků, na to já nejsem zvyklý!"
"Tak si budeš muset zvykat, protože tě hodlám uvádět do rozpaků do konce svýho bídnýho života," vycenil zuby černovlasý mladík.
"Na to si budu moc rád zvykat," připustil druhý chlapec a zívnul.
Harry jej líbnul měkce na horní ret a začal se zvedat.
"Co je, kam jdeš?" posmutněl Draco.
"Mám žízeň, strašně mi vyprahlo po včerejšku v puse, něčeho se napiju," oznámil Dracovi a počínal se zprvu oblíkat. Tahal zpod svého milence oblečení a natahoval si jej na sebe. "Taky by ses měl začít oblíkat, je ráno, někdo si všimne, že jsme nebyli v postelích a budou nás hledat, bylo by to podezřelé."
"Máš pravdu," zvednul se druhý hoch a zbylé šatstvo hodil na sebe, načež znovu objal Harryho. "Bylo to nádherné…"
"Co?" provokoval Harry.
"Však ty víš!"
"No jen to řekni, Malfoyi!" řekl prudce.
"Nenech mě to vyslovovat, Pottere!" propíchnul ho svým malfoyovským pohledem a zašklebil se.
Harry se uraženě odtáhnul.
"No dobrá. Prostě včera..já a ty, my, bylo to..nádherné. Nejkrásnější, co jsem kdy zažil," znovu objal Harryho a ten mu objetí vrátil.
"Já vím, taky se mi to líbilo. Nikdy v životě jsem nic takového necítil, chci, abys věděl, že jsem navždycky tvůj…," nakonec se zarazil. "Teda doufám, že to nebyla zase jedna z tvých lstí, Malfoyi!"
"Harry!" křiknul zostra a poněkud naštvaně bledolící student, "to nemyslíš vážně! Já nejsem jen levná děvka na jednu noc, copak si opravdu tohle myslíš? To mě uráží!"
"Ne," zareagoval, "nemyslím. Věřím ti, včera to bylo..ono. Cítil jsem, že to cítíš taky."
"To jsem rád."
"Měli bychom vážně jít," Harry ze země ještě sebral svoji hůlku a zastrčil si ji do zadní kapsy famfrpálového hábitu, ve kterém včera přišel, přičemž si všimnul nádoby, do které včera narazil. Byla plná tekutiny. Opatrně k ní dorazil, zohnul se a vzal si ji do ruky. Tekutina byla čirá a když k ní přičichnul, tvářila se jako obyčejná voda.
Draco se obrátil a hledal po zemi pro změnu svou hůlku.
"Harry, neviděl si moji….," promluvil, hledaje po podlaze kus dřeva, když se však otočil, spatřil černovlasého mladíka, jak se do svého hrdla snaží vlít tekutinu z nádoby, kterou si včera Draco připravil, kdyby jeho plán se žiletkou nevyšel a on mohl mít plán náhradní.
"NE!" Zakřičel z plna hrdla a ihned k Harrymu přiběhl a nádobu mu vyrazil z ruky. Nádoba se rozletěla do boku a roztříštila se o zeď. Zelené oči těkaly na chlapce před nimi.
Draco s ním zatřásl. "Řekni, že si to nevypil, řekni mi, že si se ani douškem nenapil, no tak, dělej!"
"Já..já…," nechápal Harry. Sledoval vystrašeného studenta před sebou a uvědomil si, že v té nádobě asi nebyla obyčejná voda, nýbrž něco, co stojí za nadmíru znepokojení.
"Harry?" optal se Draco znovu a sledoval jeho počiny, cokoliv, co by souviselo s čirou tekutinou.
"Co v tom bylo?" donutil se k dotazu Vyvolený chlapec a sledoval ocelový pohled, v němž se ztrácel ten lesk ze včerejška.
"Ten nejhorší jed, co znám. Není k němu protijed. Oběť, která ho požije, umírá pomalu. Harry, lásko, řekni mi, že jsi se ho nenapil?"
***
O mně bude se ti zdát…
O hloubce mých očí…
Jak svět se s tebou točí…
Dokud tě láska nepřestane hřát…
Polibků sedmero…
Ty mě vážně strašíš…
Smrti zlá, nad námi…se vznášíš?
Ztrať se, potvoro…
Vrať se, kam patříš!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama