Zlatou nití

24. května 2007 v 21:47 | Lauritte |  ► Povídky S-A
Můj první pokus o Fanfiction na Kyou Kara Maou *hryže si nehty*. Konečně jsem se dokopala něco napsat. Není to nějak dlouhé, něco kolem 600 slov a je to… divné. :) Takové spíše… no, moje. ^^; Kdo nezná KKM (CHYBA!), nepochopí nějaké narážky a abychom si rozuměli… ti dva šampióni srdce mojeho, spolu nespí… zatím v anime. ^^ (Škoda.) Tedy spí v jedné posteli, ale nespí jako spí. :)
Chápete? Nechápete. To musíte vidět. (teď si máte začít rychle shánět KKM:)) Užijte si povídku. :)
~Zlatou nití
Jak tahy štětcem na plátno rozehrávají hru barev a světla, to ta veliká prosklená okna sestavená z barevných mozaik.

Slunce vychází.
Něco mám se žaludkem, jakési prázdno. Je to pocit na zvracení. Před očima se objevuje gejzír barevných jiskřiček, já jen tiše zašeptám jedno slůvko a stříbrné hvězdy pominou.

Otevřu oči, ale okamžitě poznávám jaká chyba to je. Bílé, neuvěřitelně zářivé a intenzivní paprsky se mi jak bodce zaryjí do obličeje a ostrá bolest je ochromující, paralyzující. Rychle k tváři přitisknu dlaně, silněji a silněji ve sladkém přesvědčování sám sebe, že tlak sníží bolest.
Cítím ve vzduchu vodu. Možná déšť.
Cosi se mi otře bok a uslyším šelestění látky; to když se chlapec, zachumlaný v peřinách, otočí a malinko zachrápe. Dýchá ale pravidelně, potichoučku.
Leží tam tak… schoulený do klubíčka, do obranné pozice.
Vypadá jak andílek.
A pak se absolutně bezmyšlenkovitě nakloním k blonďáčkovi ležícímu vedle mě a políbím ho na tvář.
"Dobré ráno…" zašeptám potichu a rychle se odtáhnu a otočím; mám strach, že se vzbudí.
"Tobě taky, Yuuri." Ozve se z pod přikrývky slabé, sotva neslyšitelné zamumlání.
Sklo se tříští na tisíc kousíčků. Prokřehlé prsty se zastaví uprostřed pohybu.
Ani se nehnu. Ani o kousíček. V pokoji je ohlušující ticho a několik nekonečných vteřin trvá, než si uvědomím, že nejsem vzhůru sám. Strnu, zůstanu v nepohodlné skrčené pozici, ale nemám odvahu se třeba jen hnout. Pocit v žaludku je stále silnější, jakási nervozita a třes. Na zvracení. Šimrání v podbřišku a hrozné teplo.
"Yuuri… co to bylo?" Blonďáček si jakoby opatrně přejede bříšky prstů po tváři a zrůžoví. Oči má ještě zalepené, mžourá skrz světelnou clonu a zamrká, malinko se usměje, malinko nechápavě.
Ach
můj bože,
můžeme zničit vlastní sny,
s pouhým křehkým úsměvem
v kruhu ohni spanilém,
se ptám;
můj pane,
Smíme být anděli?
Smíme být anděli?
Bylo, bylo to, jako bych viděl světlo… světelné obrazce ve tmě.
Zlaté vlákno táhnoucí se přes velkou postel, pokojem, až k oknu. Tenoučká nitka.
Existuje pár vteřin, protkaných zlatým vláknem, kdy si uvědomujeme všechno, všechno tak podrobně a vtiskneme si do paměti každý okamžik, každé mihotavé zatřpytění na stěnách a každý úder vlastního srdce i srdce někoho nejbližšího. Tep ve víčkách i spáncích a podivný pocit, nevolnost v žaludku.
To byla jedna z těch chvilek.
Ne. Nebyla. Je. Je. Teď.
Šelest látky prozradilo, že se chlapec na posteli narovnal.
Nemám odvahu. Ale přece mě cosi donutilo se otočit. Podívat se na něj.
A to je další z těch chvilek.
Každý rys v jeho tváři byl najednou nezapomenutelný. Z pod přikrývky koukala jen část obličeje, rozcuchané světlé vlásky a veliké zelené oči. Byl to najednou takový lítostivý pohled.
"Co to děláš…?" vyklouzne z jeho rtů. Napřímí se, ale hlas má úplně tichý. Snad se i třese. Jeho rty se chvějí, rudé jak zapovězené jablko z Edenu.
Zalapám po dechu. Přirovnání příliš knižní a nepřirozené, když však zlatá vlákna pěvně opisují křehkými liniemi jeho ústa a kousek Nekonečna fialového nebe se mu odrazí v očích, jiné nelze použít.
Hlas mám slabý a chraplavý, vlastně mi dělá potíže vůbec promluvit.
"Chci ještě spát."
Wolfram se na mě divá snad příliš intenzivně; nepřirozeně sebou škubnu.
"Chceš ještě spát?" vysloví to tak nějak podivně, s naprostou vtíravostí v hlase a přitom je v tom i víc emocí. Zvědavost. Cynismus a to další… strach?
Andílek. Prostě tak… je tak. Andílek. Hlavu nakloní na stranu a vlasy se mu v tom zvláštním třpytavém světle lesknou. Dívá se na mě. Zvědavě. A jakoby ustrašeně z toho, co bych mohl říct. Že chci jít opravdu spát.
Je to legrační.
Usměju se. Princi.
Cítím ve vzduchu vodu. Možná déšť.
Opatrně si opřu hlavu o jeho stehno a poslouchám bubnování kapek, narážení provazců deště do okenních tabulek. Měkký dotyk chutná sladce. Jen křehký, jen lehoučký otisk rtů. Zlatě se zamihotá a skloní se ke mně.
Cítím ve vzduchu vodu. Možná déšť…
~
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leia Leia | Web | 24. května 2007 v 21:53 | Reagovat

No, KKM jsem neviděla, (jasně, vrhnu se na to hned jak dokoukám a dostahuju všechno co už mám naplánované, je hned další v řadě) ale stejně je to krásný. Když o tom tak uvažuju, jako všechno co v tomhles stylu napšeš ^^

2 Lauritte Lauritte | 24. května 2007 v 21:55 | Reagovat

Jo a pokud jsem to špatně zařadila, pokud to má být v menu ve stejným systému jako slash, tak mě upozorněte. :) Já nevěděla, jestli to mám "vystrčit ven" nebo hodit do rubriky. *omlouvá se, zapomněla zamaskovat, že je blbá* :))

3 Lauritte Lauritte | 24. května 2007 v 21:56 | Reagovat

Děkuji Leio:)) *zírá do nebe* <3

4 Lauritte Lauritte | 24. května 2007 v 21:57 | Reagovat

ty seš ale rychlá... ^^

5 Leia Leia | Web | 24. května 2007 v 22:46 | Reagovat

Není zač ^^ Já vím, narazila jsem na to mezi novýma článkama XD

6 Blanch Blanch | 24. května 2007 v 22:52 | Reagovat

Ježiši...I can´t breathe...

To bylo úplně dechberoucí, okouzlující, nádherné, skvostné, brilantní, gigantické, sladké, nádherné, docházejí mi superlativa...PROSTĚ KAWAIIIIIIIIII!!!! JÉÉÉÉÉÉŠTĚĚĚĚĚ :)

7 Blanch Blanch | 24. května 2007 v 22:55 | Reagovat

Lauritte máš to správně..tedy..pokud to nebude na kapitoly? Pokud ano...založila bych po shonen přímo rubriku s názvem povídky :)

8 Lauritte Lauritte | 25. května 2007 v 9:39 | Reagovat

ne-e, nebude to kapitolové... možná... asi... nějak mě to ale začalo bavit:))) Uvidíme:)) *temný pohled*

Prosimtě, takovou chválu si ani nezasloužím. ^__^' *rajče jí teď může závidět barvu* Ale hrozně ti děkuju, celou dobu se teď z toho krásnýho komentáře budu tlemit jak cvok ^___^'

9 Marťan Marťan | 25. května 2007 v 16:07 | Reagovat

*uznale hučí*... *tleská*... *píská*... *má srdíčka v očích*...

Kawai! Úplně toho Wolfíka vidím... moc hezké... moc moc.

10 Lauritte Lauritte | 25. května 2007 v 19:13 | Reagovat

ó děkuji:))

11 Marťan Marťan | 25. května 2007 v 19:22 | Reagovat

Nemáš zač :-) Závidím ti, žes KKM viděla celé... nebo ještě ne??

12 Lauritte Lauritte | 25. května 2007 v 20:18 | Reagovat

Nee, ani náhodou. XD Teď jsem někde u 47. dílu... ale viděla jsem i poslední část. Mě to nedalo a musela jsem se na to podívat:))

13 Lauritte Lauritte | 25. května 2007 v 20:21 | Reagovat

*Mně.

Myslím, že je to už celé na youtube nebo tam dodávají ještě nějaký ty poslední díly, ale je tam toho hodně. Já stahovat nemůžu, s naší počítačovou troskou Morisem by to trvalo dva dny.  :)))

14 Blanch Blanch | 26. května 2007 v 1:28 | Reagovat

já jsem někde u 35. dílu :)))

Brečela jsem i u toho, jak Yuuri zjistil, že je Konrad na druhé straně.... béééééé :))) Nejdřív ho mají za mrtvého a pak tohle..nevím, co je horší :)

15 Marťan Marťan | 26. května 2007 v 9:49 | Reagovat

Na youtube to je??? To jsem zase něco zaspala. Bože, už tam běžím!!!!! Á propos, Lauritte - jaké máš ICQ, please?

16 Lauritte Lauritte | E-mail | Web | 26. května 2007 v 12:04 | Reagovat

oj, icq... nó... ehm^^' to bude horší... icq mám (dokonce funkční! Já mám asi 3... nebo 4? Ehm, icq, ale to není podstatný. Tohle je zatím nejfunkčnější - 398927344, ale jsem tam málo... ( či: téměř vůbec), jsem pernamentně na emailu, ale icq... *tupý pohled*

Mimochodem, právě jsem dočetla na ffHP Julii a Romea po Potterovsku a minerálkou poprskala klávesnici (to jako fakt).  Bože, já se z toho budu celej den vytlemená jak lečo... moje záchvaty smíchu vyděsily asi hodně lidí v okolí. Mamka se na mě dívala jak na psychicky postiženou, když jsem se svalila pod kompjůtr.

17 Marťan Marťan | 26. května 2007 v 17:05 | Reagovat

Nééé!!! To už jsi další z řady těch, kterým jsem zničila počítač? *zoufalý pohled a přehrabování se v prasátku* Jak já to všem zaplatím, až mi pošlou účet?

Ale díky ;-)

18 Blanch Blanch | 26. května 2007 v 18:34 | Reagovat

:)) Lauritte a četlas Hledá se pan Dokonalý? :))))

heh..na veod je do 39. dílu, pak až od 55. :))) Takže od 40ky se dívám na youtube...:)

19 Marťan Marťan | 26. května 2007 v 20:54 | Reagovat

Ježiši nic jí neříkej!!!! Stačí, že jsem jí zničila klávesnici :-(

Hm... díky vašim poznámkám jsem se začala dívat znova a tentokrát se nezastavím. Snad.

20 Lauritte Lauritte | E-mail | Web | 26. května 2007 v 21:38 | Reagovat

pan Dokonalý? To neznám. Zatím. *temný, poněkud maniakální pohled*

21 Blanch Blanch | 27. května 2007 v 19:21 | Reagovat

Lauritte tak to musíš napravit :)))) *naprosto přidušený smích*

22 Marťan Marťan | 28. května 2007 v 14:42 | Reagovat

Já se bojím...

23 Lauritte Lauritte | 28. května 2007 v 16:25 | Reagovat

Pročpak? Já to už dočetla. ^^ Neboj, tentokrát jsem si dávala pozor a nic nejedla ani nepila. ^^ "Jezuskotky" mě totálně dostalo pod stůl. Na to bys měla mít copyright. XD Takhle jsem se netlemila už hodně dlouho. XD

24 Blanch Blanch | 28. května 2007 v 16:51 | Reagovat

Jezuskotky je známé slovo...to neznáš?

Rozumím..jiný kraj, jiný mrav...to my Slezani tady, viď Marti :)))

Je to parádní dílo..ale nejlepší je Snapeovo milování se v kotlíku, z toho jsem padala do kolen :)

25 Lauritte Lauritte | 28. května 2007 v 17:11 | Reagovat

Jezuskotky? Já vůbec nevěděla, že to existuje. XD

Snapeovo milování v kotlíku... budeme se milovat všude, na zemi, v posteli, v kotlíku...

v kotlíku????

Jo, u toho se Lauritt taky málem svalila pod stůl. XD Marťanovi Snapeové jsem úžasní. *kissu* Bratr Snape byl taky borec. XD

26 Marťan Marťan | 28. května 2007 v 20:44 | Reagovat

Jezuskotky tady jede pořád, to jo. My  tady vůbec máme zvláštní výrazy, že Blanchie? XD

Viva la Snape!!!!

27 Blanch Blanch | 25. června 2007 v 23:15 | Reagovat

Jako Šmankotky.. :))) No tak tady u nás jednou slova, která pomalu ani nemají žádný význam :))))

Marti neee...nemáme :)))) Jen trošku :)))

28 Morgana Ehran Morgana Ehran | 2. listopadu 2007 v 22:21 | Reagovat

Kawai! na to víc nejde říct:)) jé dokonce rýmuju...eh.. no právě su KKM diokoukala a sem uplne mimo, emociálne na dne, ubrečená, sentimentální a pritom ten konec.. á zoufalá! no ten konec me pobavil i robrečel...já tedy nevím... mohli si dát aspon pusu,... já si to anime zamilovala, uplne jej zboznuji, je nejlepší... mám ho snad radši než Winter cicadu a to uz je co říct...já nemám slov... povídka je stejne kouzelná a stejne .. odnáší jako vítr do jiných zemí, umí zachránit... *mimoník*

29 dfdff dfdff | 25. dubna 2008 v 22:22 | Reagovat

uhm trochu jsem nepochopila oč tam běží, no bohužel si IQ nevybíráme :( ale je to moc pěkné :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama