1. kapitola - A jako Azkaban

11. července 2007 v 23:33 | Blanch |  »» Acta est fabula
++++

Jak dlouho tu jsem? Jak dlouho už jsem neviděl denní světlo a slunce na nebesích? Je to horší než noční můra. Nenávidím se, nenávidím svého otce, nenávidím Snapea a hlavně nenávidím lorda Pána zla, protože díky jeho přičinění, hlavně, jsem tady. Jak dlouho už je tomu, co mě vyčíhli bystrozorové a co mě soud poslal šupem do Azkabanu? Netuším. Nikdo se ani neobtěžuje mi odpovídat na tak základní otázky jako je: kolikátého je dnes?
Je tu strašná zima. Všechny věci mi vzali a zůstal mi jen tenhle zasmrádnutý pruhovaný mundúr. Do cely mi proudí jediné světlo z malého okénka těsně u stropu, na němž jsou mříže. Nevidím skrze něj, ale aspoň poznám podle svitu, zda je noc nebo den. U protější zdi mám něco, co si naivně říká postel. Nikdy v životě jsem nespal na něčem tak ohavném, ale pořád je to lepší, než dávat záminku krysám, aby mě ohlodávali na podlaze. Je tu strašná zima, deka, která je na posteli, strašně hryže a nedivil bych se, kdyby ji pletli z kopřiv. Všechno je tu děsivé nechutné a nepohodlné. Ale to je holt Azkaban, jediné kouzelnické vězení. Když chci na záchod, zbývá mi jediné…vybral jsem si pro to nejvzdálenější roh u okna, aby se to tam trochu provětralo, ale stejně je nechutné hledět na své vlastní exkrementy. Jídlo nestojí za nic. Včera mi například přinesli takovou nažloutlou vodu, v níž plavalo cosi neidentifikovatelného, údajně to byla bramborová polévka. Den předtím jsem zase dostal aspoň týden starý okoralý chleba, který už mírně plesnivěl a k tomu nahnilé jablko. Život zde je horší než v pekle! Že já jsem si vybral zrovna tuhle stranu břehu, dodnes toho lituji. To Potter! Je to Potterova vina, nenávidím ho…nenávidím a…kdyby jen věděl, zmetek jeden! Musím vytěsnit z hlavy myšlenku na něj! Však já se jednou pomstím, jednou se mu pekelně pomstím a bude litovat všeho, co mi kdy udělal i neudělal!
Dneska venku prší. Nevidím tam, ale slyším dešťové kapky, jak narážejí do stěn a vidím několik pramínků vody, jak stékají skrze mříže ke mně do cely. Je tu mnohem větší zima než obvykle. Nemám ani ponětí, jaké je roční období. Jsem tu už tak dlouho, že jsem si přestal odškrtávat dny na zdi a jen se utápím v každodenní melancholii. Jediným štěstí pro mě, že jsme stále ještě psychicky a duševně v pohodě, je, že v Azkabanu už nezbyl jediný mozkomor. Vězení teď hlídají školení bystrozoři, kati a různí příslušníci ministerstva kouzel. Všechny mozkomory si totiž na stranu přetáhl Temný pán.
Slyším kroky, jak se blíží chodbou k mé cele. Že by návštěva? Kdo by mě navštěvoval? Už pekelně dlouho jsem nepromluvil s živou duší, umím to ještě vůbec? Ponořuji se každý den do svých myšlenek, ale..jdou mi souhlásky a samohlásky přes jazyk?
Dva páry bot se zastaví těsně před mou celou. Nevidím tam, protože výhled mi cloní dveře, ale slyším hlasy.
"To je dobrý, Ede, už můžeš jít. Počkej na mě venku, dovnitř už půjdu sám…"
"Jste si jistý, pane?"
"Samozřejmě."
Ten hlas, ten hlas přece znám. Poznám ho, ale…komu patří? Nedokážu si dát dohromady dvě a dvě. Až pak..dveře se otevřou a do cely vstoupí v plné kráse samotný… Potter. Vyjeveně vytřeštím oči a samým šokem usednu na polorozpadlou konstrukci postele. Je to vážně on? Je téměř k nepoznání. Tolik se za tu dobu změnil! Ale ano, je to on. Poznávám ho. Stále ty brčálově zelené oči, stále ta jizva ve tvaru blesku na čele a pořád ten stejný výraz. Sice je o něco vyšší, ale postavou by taky seděl.
"Tak se zase setkáváme," pronese tichým hlasem Potter a vpíjí se svým zrakem do mých očí. Nevím, zda mám být naštvaný nebo mám být rád? Už tak dlouho na mě nikdo nemluvil. Ale že to teď musí být zrovna Potter, to je snad osud nebo co…kdyby věděl.
"Snad si za tu dobu neoněměl, Malfoyi!"
To víš, že jo, Pottere, nechám se zrovna nachytat na tak blbý pokusy o konverzaci. Ale co když máš pravdu? Třeba jsem oněměl. Já sám nevím, jestli ještě umím mluvit.
"Asi tě zajímá, proč jsem tady!"
Možná Pottere, ale možná taky ne. Samozřejmě, že mě zajímá, co tu pohledáváš, ale Malfoyové nikdy neklesnou tak nízko, aby se zvědavě vyptávali, takže buď mi to sám řekneš nebo vypadni.
"Hm, koukám, že ses rozhodl mlčet. No, uvidíme," řekne černovlasý chlapec, který přežil a přistoupí ke mně blíž.
"Nebudu to zdržovat, nemám na práci jenom tebe. To víš, jsem bystrozor, hodně se toho změnilo, zatímco si tady hnil kvůli své zradě. Já dodělal školu a je ze mě teď jeden z nejlepších bystrozorů v celé Anglii. Ale to tě zřejmě tak moc nezajímá. To já jen pro ten efekt, aby si viděl, jaký je mezi námi rozdíl, kam jsem to dotáhnul já a kam si to dotáhnul ty, smrtijede!"
V žilách mi začalo vřít, ale nehodlal jsem se nechat vyprovokovat, protože Potterovi šlo úplně jasně právě o tohle. Chtěl, abych po něm řval, abych vypěnil, abych mu vrazil nebo udělal aspoň něco, ale já se nehodlám vzdát a nenechal jsem ani průchod svým afektům skrze mou mimiku. Jen ať si hledí na kamennou tvář, já se jen tak nevzdám, zvlášť ne tobě, Pottere!
"Nebudu už chodit kolem horké kaše, Malfoyi. Mám na tebe jen jediný dotaz. Kde se skrývá Snape? Řekni mi to a já se postarám o to, aby byl tvůj trest zkrácen. Vyzraď mi jeho působiště a možná tě dostanu ven na podmínku. Vím, že si nikoho nezabil, mohl bych to uhrát na pomatení mysli nebo ovládnutí imperiem, ačkoliv tomu by nevěřil ani ten největší hlupák. Víš, že máš celu nedaleko svého otce? Má ji na stejné chodbě, tam vzadu," ukázal drze prstem, "na druhé straně. Kdyby ses mohl podívat do chodby. Viděl bys jeho dveře, ale ty neuvidíš, pokud mi neřekneš, co chci!"
Popravdě, sám jsem na tento dotaz neznal odpověď, protože místa, kde se smrtijedi schovávali, byla pokaždé jiná, aby se právě mohli vyhnout podobným situacím jako je tato. Opravdu si ti hlupáci z ministerstva myslí, že bude Temný pán tak bláhový a setrvá na jednom místě, aby ho mohli při jedné příležitosti jeho kdysi věrní smrtijedi zradit, když je budou vyslýchat? I kdybych tu odpověď znal, neřekl bych to. Ale musím přiznat, že na to Potter šel dobře. On moc dobře věděl, že miluji pohodlí, miluji svobodu a všechno s ní spojené. Že mám rád teplé peřiny, horkou koupel, čisté povlečení, pohodlné koberce, že mám rád honosné snídaně do postele, pohodlné oblečení a že mám rád svoje pohodlí a bohatství. Ví, kam má namířit svůj jedovatý šíp. Zřejmě jsem svou grimasou dal najevo, že se opravdu trefil, protože se škodolibým úsměvem pokračoval.
"Budeš moct být zase doma. Malfoy manor bylo sice zkonfiskováno, ale mohu se zařídit o to, aby ti byl tvůj majetek navrácen. Pokud budeš zbaven viny, vrátíš se domů, tvoje jméno očistí, ty budeš zase moci nadávat svým domácím skřítkům, terorizovat mudlovské potomky a budeš volný, přesně tak, jak chceš být."
Volný? Vážně volný? Zbaven viny a že mi bude navráceno dědictví? Nevěřím mu, on lže. Potter lže. Jeho nebelvírská chrabromyslnost je ale zase druhá věc, Nebelvírští přece nelhali, nikdy, pokud nešlo snad o život. Nebo snad někomu o život jde? Hraje to na mě? No jistěže to hraje. Proč by tohle všechno jinak dělal? Nenávidí mě. Nenávidí do morku kosti. Nejraději by mě zašlapal do země, tak proč tahle komedie? Objevení Snapea pro něj musí být hodně důležité, když si chce hrát na kočku a myš.
Ale já nic neřeknu. Nejsem zrádce. Vlastně ani nemám co, nevím, kde jsou, maximálně bych mohl říct, kde se schovávali po dobu, když jsem byl smrtijedem ještě já sám. Ale nejsem zrádce, i když bych mnohem raději byl teď na té druhé straně spolu s tím zatraceným Vyvoleným klukem, ale prostě to nejde. Ať už jsem zmetek jakýkoliv, Snapea bych nezradil, přece jenom jsem ho většinu života měl rád. A Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit by mi to dal pěkně sežrat. Takže ne, díky, Pottere. Raději budu hnít tady, ale fyzicky v pořádku, než aby mě pak Temný pán odkrouhnul.
"Máš strach, že by se ti někdo ze smrtijedů pomstil? Třeba samotný Voldemort?"
Sakra, čte mi snad myšlenky? Potter přece nikdy neuměl nitrozpyt. Zato já ano..tak proč se mu nedokážu podívat do hlavy, abych zjistil, proč to dělá? Jsem na to příliš slabý a moje moc je slabší, čím déle trávím čas tady. A bez hůlky je to..na dvě věci.
"Nemusíš se obávat. Postarám se o to, abys byl v bezpečí. Uschováme na nějaký čas někde, kde tě nikdo nenajde, zpečetíme to Strážcem tajemství. Můžu jím být já sám a ty víš, ať už tě nesnáším sebevíc, že bych tě nezradil, pokud bys mi pomohl. A už vůbec bych z vlastní vůli neřekl něco někomu tam od vás z té smrtijedské chátry.
Vzedmul se ve mně vztek. Jak se opovažuje mým přátelům říkat chátra? On sám je taková chátra, jak si jen dovoluje…
"Buď v klidu, Malfoyi a nevztekej se. Jen mi řekni, co chci vědět. Kde se schovávají smrtijedi a kde je Severus Snape, ten zrádce a lotr?"
Jediným zadostiučiněním je mi to, že Potter zřejmě začíná vzteky rudnout, protože má odpověď nepřichází.
Pokročí o dva kroky blíž, až je těsně u mě. Co to má znamenat?
Chytí mě za mundúr pod krkem a obroučky svých brýlí téměř tře o můj obličej. Dívá se zpříma do mých očí a moje srdce se silně rozbuší. Je tak blízko. Je to…nesnesitelné?
"Naposledy. Kde je Snape?"
Mlčím. Chvíli čeká, ale nemá šanci. Ne, dokud budu při smyslech. Za to dám krk!
Naštvaně mě odhodí, přičemž se hlavou bouchnu o zeď a sesunu se k zemi. Ze zátylku mi přitom srší krev. S nesnesitelným výrazem mávne ledabyle hůlkou a rána je pryč.
Neohroženě se mi vpije do očí a výhružně tlumeně zasyčí, "Já se vrátím!" Bouchnutí dveří bylo pro dnešek konečné. Potter odešel a já jsem složil svou první zkoušku.
***
V poslední době se počasí asi zbláznilo, poněvadž venku už několik dní v kuse prší. Zpoza dveří jsem zaslechl dunivé kroky. To je určitě zase Potter. Několik dní tady nebyl. Slíbil, že se vrátí a zřejmě to hodlal dodržet. Co ho sakra nutí to dělat? Co se tam venku děje? Strašně mě ničí, když nemám žádné informace zvenčí.
Můj žaludek zakručel. Přestože dneska mi k obědu přidělili dokonce něco poživatelného. Musím přiznat, že mi snad po několika měsících, týdnech..půl roku..sám nevím, jak je to dlouho, chutnalo. Byla to jakási hrachová kaše, ale kupodivu měla opravdu chuť jako hrachová kaše a dokonce tak i vypadala a světe, div se, dostal jsem k ní čerstvý chleba, což se mi snad ještě za celou dobu mého pobytu zde nestalo.
Dveře se otevřely. A v nich sám pan dokonalý se svým monopolem na jedinečnost.
"Ahoj Draco, tak co, budeš dneska mluvit?"
"Ano," vyletělo mi z úst dříve, než jsem vůbec začal přemýšlet nad odpovědí. Co to ksakru mělo znamenat? Nevšiml jsem si, že by na mě Potter použil kletbu Imperio. Navíc, on je příliš čestný na to, aby na mě použil zakázanou kletbu, tak co se to sakra děje.
"Jistě teď přemýšlíš nad tím, jak je možné, že jsi proti své vůli odpověděl. Na to je jednoduchá odpověď, příteli," zazněl ostře, "chutnal ti dneska tvůj oběd? Sám jsem zařídil, aby ti chutnal, kór, když bylo důležité, abys ho snědl, protože se v něm příhodně nacházelo Veritasérum. Ten čerstvý chleba jsem kupoval sám a ta kaše..na můj příkaz ji dochutili, aby si jí neodolal."
"Ty hajzle!" vylétne ze mě dřív, než bych já sám čekal a vrhnul jsem se mu na krk. Potter ustoupil a já dopadl na tvrdou zem. Rudý vzteky jsem zaťal pěsti. Tak takhle to je. Veritasérum, proč mě to sakra nenapadlo? Vždyť mi to mohlo dojít, že když nebudu chtít mluvit, tak mě k tomu jednoduše donutí tímto způsobem a vůbec mi nepřišlo divné, že jsem dneska jedl něco, co se nejen tvářilo jako jídlo, ale náhodou to i jídlo bylo. Jakožto Malfoyové bývají za každých okolností chladní a ovládají se, dneska mi to prostě nešlo.
"Takže to zrychlíme. Kde se schovává Snape a kde se schovávají ostatní smrtijedi či snad samotný Voldemort?"
"Nevím," projede mi skrze zuby a snažím se přitom ovládat. Snažím se nic neříct, ale nejde to. Veritasérum je silnější než já.
"Opravdu to nevíš? Jak je to možné?!" otáže se znovu Potter.
"Pán zla co chvíli mění svá stanoviska, není takový hlupák, aby byl stále na jednom místě, když ví, že je tu možnost, že ho někdo vyzradí. Předpokládá, že dokonce nastanou takové situace jako je tato, Pottere a nikomu neříká dopředu, kam se příště přestěhuje," dýchám zhluboka, snažím se bojovat se sebou samým a nebýt tak výřečný, ale konkrétní otázka si holt vyžádala konkrétní odpověď.
"Dobrá, vím, že mluvíš pravdu," Potter mě obkroužil a díval se na mě znechuceně. Stále jsem se ještě nezvednul z chladné země, ale aspoň jsem se vysoukal do sedu.
Prosím všechny svaté, aby se Potter nezeptal na něco, co by mě zdiskreditovalo nebo nějak vyzradilo. Určitě by to nechtěl vědět a i já sám jsem se za ta léta naučil proti sobě v tomto ohledu bojovat.
Potter chvíli chodil dokola, ale bylo na něm vidět, že ještě nemá v plánu odejít. Chvíli bylo ticho, ale pak proťal ten klid svým dalším zvídavým dotazem.
"Proč ses přidal na stranu zla? Proč si šel druhou cestou a přidal ses k Voldemortovi, Malfoyi?!"
Nenávidím ho! Už jsem říkal, že ho nenávidím? Čte mi myšlenky, on mi je vážně čte, jinak by nevěděl, že se má zřejmě zeptat zrovna na tohle. Je se mnou amen.
Snažím se bojovat, zatnu zuby a spojím pevně rty, ale marně, načež z nich vyklouzne tiché: "Kvůli tobě!"
Potter zastaví. Výraz v jeho obličeji se najednou vytratí a nahradí jej naprosto překvapený údiv. "Kvůli mně? Jak to myslíš?"
"Musel jsem tě ztratit z očí, vyhnat z hlavy, "sypalo se najednou ze mě proti mé vůli, nikdy bych přece nic takového neřekl. "Zničit dřív, než zničíš ty mě!"
"Sakra, jak to zase myslíš?" zopakoval svůj dotaz.
"Byl jsem tebou příliš posedlý, příliš si mě zajímal. Chtěl jsem tě vyhnat ze svých myšlenek, ale nešlo to," aspoň, že Veritasérum povoluje říkat polopravdy a dvojsmysly. Třeba Potterovi nedojde, jak jsem to myslel. Mě samotného překvapilo, že to tam ve mně ještě kdesi je. Vždyť já ho nenávidím! Zničil mi život, všechno je to jeho vina! Nikdy nebyl příliš vnímavý, tak mu třeba nedojde, že…
"Cože? Malfoyi.. Jak si mnou byl posedlý?"
Sakra, musel se ptát zrovna na tohle? Automaticky jsem otevřel ústa a ta slova z mých rtů plynula samovolně, aniž bych se o to přičinil. "Příliš si mě přitahoval, chtěl jsem tě, ale to bylo nepřípustné, zvlášť pokud se to týká Malfoye. Skrýval jsem to za clonou zášti, bylo jednodušší tě nenávidět, ale ve skutečnosti jsem tě vždycky miloval. Musel jsem někam utéct, někam se schovat. Pán zla byl velkorysý. Věděl to o mně a slíbil mi pomoc. V jeho společnosti jsem na tebe tak nemyslel, Pottere. Díky němu se to ze mě postupně vytrácelo. Všechny ty myšlenky jsem vytěsnil.Byl jsi..pryč." Automaticky jsem sklonil hlavu a čekal útok. Jak se proboha mohlo něco takového dostat skrze moje rty! Už to dávno není pravda. Potter je jen zmetek, nenávidím ho celým svým srdcem a už nikdy to nebude takové jako dřív. Nechápu, jak jsem jej mohl milovat. Vždyť se na něj stačí podívat..je to už dávno někdo jiný. Je to už dospělý chlap. Vypadá sice skoro stejně, až na ty vousy na bradě, delší vlasy a má jiné brýle, ale jinak je to pořád on a pořád je stejně namyšlený a samolibý. Stejně tvrdohlavý a stejně nesnesitelný. Nenávidím ho! Nenávidím, nenávidím a nenávidím! Jednou bude ta pomsta sladká! Tomu věř, ty špíno!
Jelikož se mi nedostává žádných ran, přiškrceně zvednu hlavu a můj pohled se střetne s tím Potterovým. Stojí tam zkoprněle jako tvrdé Y. Nic neříká a tváří se…divně. Najednou se sebere a beze slova se vytratí z mojí cely. Nezapomene přitom hlasitě třísknout s dveřmi. Slyším už jen, jak pár bot se s dunivými, zřejmě naštvanými kroky vzdaluje do nedohledna.
Opravdu je tam někde na chodbě můj otec?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elis Elis | Web | 2. srpna 2007 v 9:09 | Reagovat

Tak to je mazec! To se mi moc líbí ^_^ kdy že přibude další díl? n.n)

2 Blanch Blanch | 2. srpna 2007 v 17:55 | Reagovat

Naskládám tu postupně všechny, ať mám dovkládáno :)

3 Elis Elis | Web | 5. srpna 2007 v 10:37 | Reagovat

jj... určo;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama