1. kapitola - Odměna

11. července 2007 v 23:26 | Blanch |  A tak bůh stvořil Malfoye
Určitě tam najdete nějaké překlepy, těch mám vždycky moře.
+++++++

"Luciusi, mazlíčku. Pojď blíž!"
"Přál sis se mnou mluvit, můj pane?" Plavovlasý muž si dřepl a sklonil hlavu i se svými dlouhými vlasy k zemi. V jeho hlase zněla oddanost a vděčnost, ale také i něco jiného - neochota. Neochota podvolit se, být něčím poskokem, on sám byl přece Malfoy, to on by měl poroučet!
Po té dlouhé válce, kdy temná strana vyhrála, jej jeho Pán konečně osvobodil z azkabanského vězení a znovu jej přijal mezi své nejvěrnější. Jeho velkorysost tehdy probudila mezi smrtijedy závist a poté následovaly i nepěkné klepy o tom, že Pán a Lucius museli být v minulosti milenci, jinak by jej lord Voldemort přece nikdy nevzal nazpět, po tom, co zbabral tak jednoduchý úkol jako bylo přinést tu věštbu. Dnes už to samozřejmě bylo jedno, jelikož Brumbál byl mrtev, Řád byl povražděn, ministerstvo zabrali smrtijedi a celá Anglie byla pod vládou temných sil. Zlo zvítězilo, ale stále tu byl ještě on… Vyvolený chlapec. Pán zla se usmyslel, že z něj bude dobrý domácí skřítek. Připravil jej sice o hůlku, ale hlavně jej připravil o sebezapření, soudnost, sebeuvědomění a o vnímavost vůči okolnímu světu. Harry Vyvolený Potter už nebyl tím, čím dříve býval. Zbyla z něj jen ubohá skořápka. Křehká skořápka, která kdyby na ni někdo šlápnul, lehce by se rozdrtila na jemné kousíčky a nezbylo by z ní nic. Už tak byla citlivá na každý dotek.
"Jistě, že jsem si s tebou přál mluvit, jinak bych tě nevolal a nepokládej nadále tak hloupé otázky!" Zasyčel tvor, jenž se těžko dal pokládat za plnohodnotného muže. Jeho obličej byl šupinatý a sinalý, oči rudé žhnuly nenávistí a místo nosu měl dvě úzké štěrbiny. Na rukou měl hubené pařáty s drápy, pokryté lesklou pokožkou. Byl vysoký a hubený a jeho strašlivé vzezření umocňoval černý smrtijedský plášť.
"Omlouvám se, pane," procedil skrze zuby poníženě Lucius Malfoy. Ani očkem se na něj nepodíval, jeho tvář zrudla vzteky, ale nic nedal na sobě znát.
"Vím, že jsi udělal chybu, můj věrný… vím, že jsi nedostal to, co jsem po tobě žádal…"
Lucius zatajil dech. Čekal, co teď přijde.
"…ale odpouštím ti to. Koneckonců, dnes už je to úplně jedno," rozpřáhnul ruce a obhlédnul okolí, "podívej se kolem sebe. Vše mi teď patří. Dosáhl jsem toho, čeho jsem chtěl a vím, že díky i tvé zásluhy. Proto tě chci odměnit."
"Odměnit?" Lucius poprvé od doby, co přišel, odvrátil tvář od země a poprvé se podíval Pánovi přímo do jeho žhnoucích očí.
Lord Voldemort lusknul prsty. Dva smrtijedi se odněkud vynořili a táhli s sebou tělo. Naprosto nešetrně s ním mrkli na zem, přímo před Luciuovy nohy.
"Tohle je můj dárek pro tebe, Luciusi," ukázal jedním ze svých pařátů k bezduché polomrtvole na zemi.
"Potter?" Užasl Lucius, ale v jeho hlase byla znát spíš averze.
"Ano," zasyčel jemně Pán zla.
"Co mám dělat s Potterem?" Opovážil se procedit Lucius, až po chvíli si uvědomil, že zřejmě přestřelil. Ale jak se zdálo, Voldemort přešel jeho drzost bez poznámky.
"Je mi to jedno, dělej si s ním, co chceš. Věnuji ti ho. Už s ním nemám žádné plány. Je naprosto k ničemu. Třeba ho zabij, muč ho…," přiblížil se k jeho obličeji a svým hadím jazykem si olíznul dolní ret, "však ty už budeš vědět, jak s ním naložit, drahý Luciusi."
Ve skupince mezi smrtijedy se ozval ostrý smích. Pán se k němu ještě více přitisknul, "Vím, jaké jsou tvé touhy a znám tvé experimenty, Luciusi. Teď už tady není žádná Narcissa, aby tě kontrolovala."
"Jistě, pane!" Lucius se neopovážil jakkoliv protiřečit. Uvnitř jej to vřelo. Jak mohl si mohl tenhle slizoun jenom pomyslet, že by kdy mohl něco mít s Potterem? Jasně z jeho náznaku pochopil, kam tím míří. Potter ale vůbec nebyl jeho typ!
Uchopil ze země zubožené tělo mladého Pottera a odešel s ním skrze krb do svého sídla Malfoy manor.
***
Lucius seděl u krbu ve svém oblíbeném křesně a v ruce třímal sklenici s bourbonem. Na stolku poblíž něj stála karafa, z poloviny už prázdná.
Neustále očkem zahlížel do boku, přibližně o dva metry dál. Ke své posteli, kam uložil Pottera. Byl bláhový? Nikdy se s Potterem neměli v lásce. Navíc Potter zabil jeho syna a jeho ženu, měl by jej za to nekompromisně zabít. Ale od doby, co se zlo dostalo do vedení, už neměl takovou chuť zabíjet jako dříve. Jako by jej přešla ta krvelačnost. V Anglii už se nevyskytoval jediný nečistokrevný kouzelník a všechny špinavé mudly poslal Pán zla pracovat do různých táborů. Až nehezky tohle všechno Luciovi připomínalo první a druhou světovou válku, Hitlera a židovské příslušníky. Tohle všechno zavánělo nacismem. Neměl s tím problémy, ale svět se stal tak trochu… prázdným.
Už několik let žil v Malfoy manor sám. Bez syna, bez ženy, bez jakékoliv společnosti. Jedinými jeho společníky byli domácí skřítkové, ale ty nikdy nebral na vědomí a už vůbec pro něj nebyli hodni jakékoliv diskuse. A teď? Teď tu byl Potter. On věděl, že by ho měl zabít. Za to všechno, co způsobil. To on způsobil jeho samotu. To je jeho vina, že tady Lucius zůstal sám a že tolik let strádal.
Možná měl Pán zla přece jenom pravdu. Využít Pottera k něčemu takovému, to by nebyl až tak špatný nápad.
On sám věděl, že mu schází lidský kontakt, něžnosti a hlavně - sex. Navíc by se tak Potterovi dostatečně pomstil. Kdepak smrt. Tohle by byla mnohem lepší satisfakce.
Možná přece jenom dá na Pánova slova.
Když si tak prohlížela Pottera, jak nečinně leží na jeho posteli a spí, musel uznat, že je vcelku přitažlivý.
Severus už dávno nestojí o žádné intimnosti, jako tomu bývalo kdysi, když byl ještě ženatý s Narcissou. Od doby, co jej Pán zla udělal svým prvním mužem, s ním není řeč. Zpychnul. A to se říká, že Malfoy je snob.
Lucius odložil dopitou sklenici na stůl a pomalu se přiblížil ke své posteli.
Třeba je Potter pitomec, ale má vcelku přitažlivé tělo.
Palcem se dotknul jeho obnažené kůže na zádech. Sledoval, jak mladík pravidelně oddychuje.
Dnes ještě ne. Nejdříve se musí zotavit, aby toho hodně vydržel.
Taky se mu nelíbily ty jizvy, které zdobily jeho tělo. Ty jizvy a modřiny. Potter toho jistě mnoho zažil. Ne, vůbec ho nelitoval, protože on si to zasloužil. Ale jeho tak pěkně vypracované snědé tělo vypadalo takto méně přitažlivě, ačkoliv si Lucius uměl ty rány odmyslet.
Sledoval jeho široká ramena a trapézové svaly, jak byly poněkud více vyvinuté, než by u kluka čekal. Černé vlasy slepené krví mu spadaly na záda. Měl zatraceně dlouhé řasy. To Lucia vždy na lidech fascinovalo. Nejhorším zjištěním pro něj bylo, že většinou mají nejdelší řasy muži a také často mívají mnohem hezčí oči. To byl počátek jeho "experimentů", jak zmínil jeho Pán.
Potter měl hezké oči, to věděl, i když měl teď víčka zavřená. Ale nikdy si nevšiml, že má tak zatraceně dlouhé řasy.
Paže měl mohutné, stejně tak i dlaně měl velké. Potter nebyl taková třasořitka, jako si ho Lucius pamatoval z minulých let. Vyrostl z něj dosti pozornosti hodný mladý muž.
Rty měl pootevřené. Měl je suché, ale stejně byly rudé a jemně vykrojené.
Lucius stáhl přikrývku z jeho těla. Potter byl špinavý a doškrábaný. Věděl, že spí, ale musel jej vykoupat. Nehodlal trpět tuhle špínu ve své posteli, zvlášť, když v ní hodlal spát i on sám.
Popadl jej do své náruče a přesunul se s ním do koupelny. Tam napustil vanu, mladíka svlékl a položil jej do ní. Všiml si, jak pevná má stehna a ke svému zděšení i zadek. Dvě hbité dlaně by se jej s radostí dotkly, ale to si Lucius zakázal.
Povědomě si upravil kalhoty v rozkroku.
Pak už jen Pottera umyl houbičkou namočenou v nějakém francouzském tekutém mýdle a záměrně se přitom vyhýbal místům, která ho znervózňovala.
Přepadly ho myšlenky typu, že by tento urostlý chlapec rozhodně stál za hřích. A hned poté si v duchu vynadal.
Ještě několik minut vydržel toho kluka umývat. Nakonec na jeho šrámy použil mast, kterou mu dodával Severus Snape na různé rány a oděrky, a uložil jej nazpět do postele. Přesně tak, jak byl. Nahého.
Znovu usedl do svého křesla a během půlhodiny do sebe vhodil zbytek karafy.
Byla téměř jedna hodina ráno, když ulehal na své místo, hned vedle něj. Naprosto společensky zmožen byl sotva schopen sundat si boty, a pak už jen vnímal, jak mu víčka klesají a klesají.
***
Ráno se bohužel vzbudil jako druhý.
Nevěřil, že se nevzbudil dříve, že spal tak dlouho. Podíval se na nástěnné hodiny. Bylo deset hodin dopoledne. Otočil se bokem na svého společníka, ale ten tam nebyl.
Ihned se vyhoupnul do sedu. Rozhlížel se kolem a ihned zjistil, kde Potter vězí. V záchvatu sebelítosti děkoval bohu, že nedopustil, aby ho Potter nějak uškrtil nebo nezabil. Ale vypadalo to, že by toho ani nebyl schopen.
Kluk seděl v rohu místnosti. Apaticky hleděl na perský koberec, ruce měl omotané kolem kolen a s falešným pocitem bezpečí se houpal dopředu dozadu.
Luciem projela nečekaná vlna lítosti. Co s tím klukem museli dělat, že je v takovém stavu? Představil si svého syna, jak asi vypadal, kdyby zažil to, co Potter, ale náhle vystřízlivěl. Jeho syn je mrtvý a může za to právě on, Potter.
Vstal. Oblékl si župan a ignoruje prošel kolem Pottera přímo do koupelny, ten jako by ani nezaregistroval, že kolem něj vůbec někdo prošel.
Když se Lucius vrátil, přivolal k sobě skřítka. Nechal si přinést oběd, pro sebe i pro Pottera. Aby s tím klukem něco bylo, musí mu dát prvně pořádně najíst, musí z něj znovu udělat člověka, v tomhle stavu by pro něj v dané situaci pomsta neměla smysl.
Přehodil přes něj svůj župan, jako malé dítě ho usadil do proutěného křesla na verandě a jako kdysi krmil Draca, když mu byly dva roky, lžičku po lžičce se snažil do Pottera dostat ovesnou kaši. Věděl, že musí začít od něčeho, co nebude muset tolik žvýkat. Koneckonců si už určitě odvykl na něco tak lidského jako je kousání soust. Pán zla mu maximálně dával trochu vody a prohnilý chleba.
***
Několik dní trvalo, než se mladík dostal z toho nejhoršího. Ta absolutní apatie sice opadla, ale stále byl Potter citlivý na jakýkoliv dotek a jeho vědomí často opouštělo přítomnost a utápělo se v depresi.
Po dvou týdnech Lucius usoudil, že už kluk podstoupil dostatečnou rekonvalescenci. Dokonce už vnímal, když na něj Lucius mluvit. Jedl sám a v noci už nekřičel ze spaní kvůli strašidelným snům.
Jeho pohled přestal být tak prázdný a začal více vnímat okolí.
Když si po dalších dvou dnech uvědomil, že je v domě Luciuse Malfoye a že o něj pečuje zrovna tento smrtijed, pokusil se utéci, ale bezvýsledně.
Lucius ho jedním mávnutím hůlky přikoval na pohovku a svým výhružným pohledem dal jasně najevo, že nemá šanci utéct.
***
Na dnešní večer se Lucius těšil už hrozně dlouho.
Potter už byl téměř v pořádku. Sice moc nemluvil, ale vnímal. Uvědomoval si, kde a s kým je.
Pán domu si dal hodně záležet na tom, aby byl co nejpřitažlivější. Uštědřil svému tělu hodinovou vřelou koupel s bublinkami. Vlasy si umyl v heřmánku. Poté své tělo natřel vonným olejíčkem a vlasy si volně rozprostřel po ramennou. Zkontroloval své tělo v zrcadle a spokojeně, jako bůh pomsty, vkráčel do ložnice. Jakmile byl ve dveřích, uvolnil pásek od županu a vstoupil tak, jak jej bůh stvořil, v přítmí svíček, které obléhaly jeho pokoj jako každý večer.
Potter už spal. Nebo spíše raději dělal, že spí.
Lucius ho záměrně celé ty týdny nechával spát ve své posteli. Čekal, jak hoch zareaguje, ale ten se pro jistotu celou dobu držel v pozadí a ani se nesnažil na něj nijak zaútočit, to Luciovi strašně lichotilo.
Usadil se na kraj postele, stejně jako každý večer. Nenápadně se položil vedle mladého těla. Chvíli nečině ležel, načež neverbálním zaklínadlem sfouknul všechny svíčky v místnosti.
Zaslechl, jak se vedle něj dvakrát Potter vyděšeně nadechl. Že by tušil, oč mu dnes jde?
Naklonil se nad něj. Opravdu dělal, že spí. Víčka měl zavřená, ale dlouhé řasy se neposlušně třepetaly, stejně tak i jeho rty.
Lucius obrátil hocha na záda, ten se stále snažil hrát, že už dávno spí a tenhle bezvýznamný pohyb s ním nic nedělá.
Malfoy odkryl z hocha peřinu a mávnutím hůlky jej ihned zbavil oblečení. Ihned si představil, jaké ponížení bude ten spratek cítit. Jak bude prosit o pomoc, jak bude žadonit, ale nic z toho pro něj Lucius neudělá. Jen si ho krásně vezme a odkopne. Jen tahle představa jej vzrušila nadmíru.
Odrhnul Harrymu vlasy z očí. Jemně jej políbil na čelist a jeho ruka doputovala k jeho slabinám.
Oběť se stále nehnula. Spíš jen strnula. Možná, že Harry čekal, že se tohle všechno semele. Že ty dlouhé týdny byla jen příprava na tuhle noc.
Políbil jeho krk, pak klíční kost, sjel na bradavku a jazykem obkroužil ten malý hrášek, který pod jeho nemravnými údery tak lehce ztvrdnul. Pokračoval dál. Jazykem vertikálně objížděl dolík, který vedl od hrudního koše až téměř u slabin. Tam se Lucius zastavil. Podíval se na výraz v Harryho tváři a jízlivě se ušklíbnul. Bylo vidět, jak pod zavřenými rty Potter tvrdě skousnul čelist. Ruce měl zaťaté v pěst a oční víčka křečovitě semknutá.
Lucius chtěl, aby si to Potter užil. Aby cítil tu rozkoš, aby se jí cítil ponížený. Hodlal jej ponížit, tím, že ačkoliv je touto situací znechucen, jeho tělo nikoliv.
Rty obemknul jeho penis. Jazykem jej obtáčel a místy mučivě sál. Rukou si pomáhal. Stáhnul z jeho špičky předkožku a jazykem začal rejdit po jeho vrcholku. Po chvíli se kluk vzepjal a na jeho špičce se začínala objevovat kapka touhy a trocha z ní začala stékat po stěnách jeho údu. Lucius znovu pohltil rty jeho chloubu a začal se jí pracně věnovat.
"Prosím, pane, ne!" Zaznělo z Harryho úst.
Lucius na chvilku přestal, jen proto, aby mohl promluvit. "Co ne?"
"Přestaňte, prosím! Nechte toho!"
"Tobě se to nelíbí?" Nadhodil ironicky plavovlasý muž.
"Ne!" Snažil se ho usměrnit Nebelvír.
"Takže ty říkáš, že se ti tohle," zabořil své rty do jeho rozkroku a hluboko se nechal naplnit jeho velikostí, "nelíbí?" Zahuhlal a vibrace jeho hlasu byla pro Harryho to poslední. Naplno se v jeho ústech udělal.
Lucius se stáhnul a hůlkou vyčistil ten nepořádek.
Harry se poníženě rozbrečel a své dlaně si vložil před obličej.
Malfoy si pohoršeně odfrknul. Byl nad věcí, navíc nesnášel pláč. To ubohé fňukání, stejně nikdy člověku nepomohlo.
Pro dnešek se rozhodl, že se stáhne. Měl k dispozici ještě spousty času. Pro dnešek nechá Pottera, aby to řádně rozdýchal. Salazare, ten kluk měl být spása celého světa! Vždyť vůbec nic nevydrží!
Vstal z postele a vyklidil pole. Rázně vykročil do koupelny, nechal Pottera, aby se z onoho zážitku vybrečel jako malý spratek a sám si šel do koupelny pomoci. Protože to bylo více než nutné. Věděl, že kdyby teď na toho ubožáka naléhal, bylo by to zbytečné.
Ještě stále netuší, s kým má tu čest a jakou sílu má jméno Malfoy!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mara mara | 12. července 2007 v 13:45 | Reagovat

Moc hezký :-)

2 Blanch Blanch | 13. července 2007 v 22:36 | Reagovat

Děkuji...

I když si to trošku protiřečí s tou krutostí uvnitř..vlastně ta krutost teprve přijde :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama