2. B jako Brzy, už brzy...

18. srpna 2007 v 15:57 | Blanch |  »» Acta est fabula
2. kapitola. Jistě jste si všimli, že je příběh psaný v ichformě v podobě Dracových myšlenek. Strašně se mi tento způsob zalíbil, do budoucna asi napíšu něco podobného :)
+++

A zase si hovím v tom svém klídečku. Žádný otravný Potter, žádní ministerští, žádná Veritaséra a ani žádné dotěrné dotazy. Prostě jsem tu zase jenom já a moje milovaná cela. No není to fajn? Kdy to tu Potter byl? Jak dlouho to je? Nedokážu určit přesný počet dní…ale řekl bych, že tomu bude tak týden. Strašně se nudím, mimoto, že se mi tu strašně nelíbí, nemám tu co dělat. Člověka nebaví celý den ležet a přemýšlet, na myšlení jsem měl celý život času dost a teď ho mám ještě víc a nelíbí se mi to. Proč mám myslet na všechny, které jsem podvedl? Proč mám myslet na ty, které jsem málem zabil? Proč mám myslet na všechny chyby, které jsem v životě udělal? A proč mi neustále v mysli vyvstane otec, když si vzpomenu na pohodlí, které tu nemám? Otec..Potter říkal, že je na stejné chodbě. Kdybych křičel, uslyšel by mě? Mohl bych to zkusit?
Přejdu ke vstupu do cely. Ve dveřích je malinká škvíra, možná by to šlo, přece jenom, zkusit bych to mohl. Nenávidím svého otce za to, že zbabral můj život, ale na druhou stranu, je to přece můj otec. Ví vůbec, že jsem tady? Proč se mě nesnažil kontaktovat?
Vzepřu se dveřím a snažím se tou malou skulinkou pohlédnout do chodby, ale marně. Otevřu rty a pokusím se o kontakt. "Otče," zakřičím. "To jsem já, Draco!" Nic se neděje, tak se rozhodnu upozornit na sebe znovu. "Luciusi Malfoyi! Otče!"
V tu chvíli uslyším slabé zvolání. "Draco?"
"Ano otče, to jsem já!" křičím z plných plic. Co mi záleží na tom, jestli mě někdo slyší? Stejně nikdo z vězňů nikomu nepoví, že Malfoyovic famílie se zastavila na kafe do Azkabanu.
"Synu, co tu, pro všechny svaté, děláš?"
"Co myslíš! Pletu svetry, aby naším domácím skřítkům nebyla zima!" zazním cynicky. Jak se mě může tak blbě ptát? To tu asi tak můžu dělat? Jak dlouho tu vlastně jsem? A jak dlouho vím, že jsem na stejné chodbě s otcem? Je to neuvěřitelné. Zvláštním způsobem mnou projede horko, klid…snad taková domácí pohoda nebo jak to jinak nazvat. Nejsem tu sám. Je tu se mnou otec. Přestože mě vážně nemrzí, že ho taky zavřeli, je tu kus mé minulosti, mé vznešenosti a mého čistého původu.
Jak jsem čekal, můj otec mlčí. Znám ho. Po takové poznámce by mě nejraději proplesknul, ale jelikož nemá příležitost se mě dotknout, tak mlčí. Snaží se uklidnit a neznít naštvaně, protože to Malfoyovská čest nedovoluje. Mám ho přečteného. Vždyť mě tohle celý život učil.
"Jak dlouho tu jsi, Draco?" ozve se po chvíli.
"Netuším, otče, ale řekněme, že z Pottera se za tu dobu stal bystrozor."
"Proboha!" zazní z cely. Můj otec říká tohle slovo? Odkdy? On má nějaké takové výrazy ve slovníku? Asi tu vážně musím být dlouho. A jak je možné, že je stále v pořádku? Vždyť když se dostal do Azkabanu on, ještě tu mozkomoři byli, nebo ne? "Ten zatracený Potter, že se stal bystrozorem?"
Ano, teď už ho poznávám. Tohle je můj otec. "Jo, stal se bystrozorem. Takže už to asi nějaký ten rok bude," zakřičel jsem na něj. "Nesnáším tu špínu, všechno mě svědí, nedají mi pořádně najíst, je tu zima. Nenávidím to tu, otče!"
Lucius Malfoy si rozmýšlí odpověď, jistěže, jak odpovědět svému rozmazlenému synkovi, když si stěžuje, zatímco on sám je tu nejméně o dva nebo tři roky déle než já. Neměl jsem raději mlčet?
"Co je s matkou, Draco?" Jak se může zeptat na matku? Jak si dovoluje odbočit od tématu? Zřejmě ho to asi dost vytočilo, když moji poznámku obešel a zřejmě musí být hodně unavený, když mi aspoň nevynadal. Má to ale silné nervy. Nebo už taky nemusí mít žádné. Ale ptát se ho, zda je v pořádku, nebudu. Je mi to upřímně jedno. Je to jen jeho vina, že tu teď hniju a jen tak mu to neodpustím!
Nevím, jak odpovědět. Netuším, co se s matkou děje teď momentálně, ale když jsem ji viděl naposledy, muchlovala se se Severusem Snapem. Měl bych mu to říct? Na tváři se mi rozlije škodolibý úcul. Jak by asi zareagoval?
"Matka se má určitě dobře, je o ni postaráno!" odpověděl jsem vyhýbavě. Nebyl by to Lucius Malfoy, aby se nepoptal, jak to myslím.
"Co tím míníš?"
Neříkal jsem to? Už vím, co budu v Azkabanu dělat. Stěžoval jsem si na nudu, ale mám novou náplň dne. Budu popichovat svého otce! Docela se mi to líbí.
"Ale, určitě sis všimnul, že mezi ní a Snapem bylo vždycky něco víc, než jen přátelství."
"Cože? Ten bastard Snape a moje žena? Jak je to…"
"Ale otče, nebuď naivní. Vždyť to bylo přece jasné, že když tě šoupnou do Azkabanu, že matka nezůstane sama a Snape byl ve vhodnou dobu na vhodném místě. Prostě se to muselo stát. Nebo si snad čekal, že na tebe bude čekat až do své smrti? Moc dobře věděla, že tě z Azkabanu nepustí. Jsi odsouzený smrtijed a zabil si plno lidí, prostě to máš ušité!" bavil jsem se na jeho účet. Sice to bylo trochu tvrdé, ale co je mi po tom, jak se teď cítí primadona Lucius Malfoy, když si ani neuvědomuje, že svému synovi zkazil život. Copak on, je už starý, má za sebou život, všechno si prožil. Ale já? Je mi..kolik mi vlastně je? No, takže kolem těch dvaceti asi přibližně a mám život teprve před sebou, copak ho musím prožít zrovna tady?
"Mlč, Draco! Jak si dovoluješ být na mě tak hrubý!" rozkřikne se najednou otec, ale nějaký hlas, který jsem pořádně nevnímal, ho zadržel.
Začal jsem se hlasitě smát. "Vždy dokonalý Lucius Malfoy a jemu povolily nervy, otče, překonáváš se!"

"Tak to by už stačilo!" Najednou se před mými dveřmi zjeví on. Potter. Co tu zase chce? Posledně mu to nestačilo? Zvedne hůlku a otevře jí dveře. Opatrně se odsouvám ode dveří k nejvzdálenější zdi. Potter vstoupí do cely a s naprostým klidem si mě prohlíží.
"Co, přišel ses mi vysmát, Pottere?" nabudu novou vlnu odvahy. "Přišel sis kopnout? No do toho, Malfoy je přihřátý buzík! Dělej, Pottere, nenávidíš mě, já tebe taky a vím, že to chceš udělat!"
Ale Potter si tam klidně stojí a mlčí. Načež mi hůlkou dá na postel nějakou věc. "Nesahej na to. Ne dříve, než se setmí, jinak to nevyjde."
"Cože? Co to má být a proč mi to dáváš?"
"Nemám čas ti nic vysvětlovat nebo na to někdo přijde. Prostě mě poslechni, ať už mě nenávidíš sebevíc a ať už mi nevěříš, teď mi, prosím, důvěřuj!"
Proč Potter vede takové divné řeči? Co to jako má být? Vypadá to jako nějaká ampule na lektvary. Co v ní jako má být? Vždyť je prázdná!
"Je to speciální bystrozorský vynález, nikdo jiný ho používat nesmí. Funguje jen tady, byl vyvinutý jen pro bystrozory. Já jsem se pokusil vytvořit něco podobného, ale je to jen jednosměrné, takže Malfoyi…až se setmí. Dříve se toho nedotýkej!"
Tvářím se dost nedůvěřivě. "Proč bych si to měl brát? Co když mě chceš jen zneškodnit, po posledním rozhovoru bych se nedivil! Nech si to, já to nechci!"
"Nereptej a vezmi si to, Malfoyi!" naposledy se na mě podívá skrze úzké brýle a odejde z cely. Chvíli si prohlížím onen předmět, ale nedotýkám se ho. Co když je to nějaká past? Co mi to tu Potter přišel dát? Proč taková divná návštěva? Proboha, jsem naprosto zmatený.
Podle mého je tak odpoledne. Zatím je venku světlo, ale…měl bych se toho dotknout, až padne tma?

Celý den se záměrně vyhýbám prostoru kolem postele. Nehodlám se dotknout ani jejího rohu. Když jsem mluvil na otce, už neodpovídal. Je možné, že ho přemístili do jiné cely, abychom se spolu nemohli bavit? Ani bych se nedivil, protože když jsem řekl na otcův účet několik vtipů, nezareagoval, tudíž bylo jedno jasné - není tam!

Vidím, jak do mé cely skrze mříž proniká tmavý stín. Stmívá se. Ne, ale já jsem rozhodnutý, že se té věci nedotknu, ani milimetrem své kůže. Ani mikrometrem. Prostě se nepřiblížím ani na dva metry.
Ale v rozporu svých myšlenek se přesto přibližuju. Už mi zbývá jen půl metru. Dvacet centimetrů, deset..proboha, už jen natáhnout ruku a…
Ne! Nejde to! Potter mě určitě chce zase nějak ponížit! Nějak se mi pomstít za to, co si nedávno vyslechl. Ale co když ne? Znám Pottera. Vždycky to byl pan čestný a dokonalý, ale je takový i v souvislosti se mnou? Mám mu věřit? Co když nelže? Co to potom má být a proč se toho mám dotýkat až teď? Nějak se mi to nezdá, smrdí to! Jenže moje zvědavost je silnější než já.
Bezmyšlenkovitě předstupuji před předmět a uchopím ho do ruky. Naráz mi to všechno dojde. Co by asi mohlo být speciálně upravené pro bystrozory? Co by mohlo být jen jednosměrné a proč jsem to měl použít až teď? Je to přenášedlo! Pottere, ty blázne, podepisuješ si tím ortel, víš o tom?
Najednou vše kolem se začne rozmazávat, pocítím ten známý pocit okolo pupíku. Všechno se začne kolem točit, pocítím v těle tlak. Stačí jen pár vteřin a ocitám se…v nějaké místnosti, kterou jsem v životě neviděl.
Ampule-přenášedlo najednou pukne a je tatam. Teda Pottere, tohle by mě v životě nenapadlo. Jsem volný! Jsem pryč z Azkabanu. Rozhlížím se kolem, kouknu z nejbližšího okna a vidím nějakou mudlovskou ulici. Kam mě to přemístil? Najednou spatřím v rohu stolek a na něm…své oblečení a hůlku. To není možné! Taky je tu nějaký pergamen. Rozbalím ho a čtu.

Tvoji hůlku jsem sehnal a oblečení taky. Seber si své věci a zmiz a pokud ti můžu radit, rozhodně se nepřemisťuj do Malfoy manor. Měj se, Malfoyi, H.P.

Oh, teď bych tě asi měl nazývat: Ty můj hrdino! Co, Pottere? Tak tos uhodl. Pohnojil si to teď sám sobě, protože tímto jsme ještě neskončili! Zaplatíš mi za všechny strasti, které jsem byl nucen kvůli tobě snášet. Zaplatíš za všechny ponižující výroky, které si proti mně vyřknul, zaplatíš za všechno, ty namyšlený bystrozorský zmetku. Nevyhrál si! Nikdy jsem netvrdil, že hraju fér a pokud čekáš, že ti budu vděčný, tak si se zmýlil, protože hra teprve začne! Měl by ses začít bát, protože já si vyberu všechno!

Celý přešťastný se převleču do svého hábitu z pravého hedvábí, mávnutím hůlkou nechám pergamen vzplát, načež si ji zasunu do kapsy. Nakonec se s úsměvem na rtech přemístím do míst, která jsem navštívil naposledy jako chlapec a o kterém ministerstvo kouzel určitě neví. Na malfoyovské letní sídlo na jih Evropy k moři. Spokojený sám se sebou a s myšlenkou, že si po dlouhých letech dám teplou příjemnou a voňavou koupel. Co na tom, že teď Potterovi něco dlužím. Malfoyové nikdy nehráli fér a nějaký kouzelnický dluh mi může být ukradený.


***


Konečně jsem spraven o čase. Nemohu tomu uvěřit, ale byl jsem ve vězení čtyři roky. Čtyři dlouhé roky. Je to neskutečné. Zatímco Potter si udělala školu, já vlastně ani nedodělal Bradavice. Na sedmý ročník už jsem do školy nechodil, tehdy se všechno zvrtlo. A ani rok poté, co jsem byl ve službách Temného pána, jsem si opravdu OVCE neudělal. Taky, kdo by odzkoušel mladého smrtijeda, který málem zabil Albuse Brumbála, že? Nemůžu tomu uvěřit. Takže je mi už dvaadvacet let. Pomalu můžu založit rodinu, ale ani přitom nemám žádné vzdělání. Trochu potupné pro Malfoye. Aspoň, že mám u Gringottů vlastní účet pod cizím jménem, nikdo mě tak nevyhmátne a přitom se mám jak uživit. Aspoň něco musím otci přičíst k dobru. Myslel na všechno. Díky němu vznikl tenhle účet, věděl, že pokud se jednou stanu smrtijedem, bude se mi hodit účet na cizí jméno.
Tolik věcí se za tu dobu změnilo. Nepokoušel jsem se kontaktovat matku, zatím se s ní bavit nechci. Stejně si teď někde užívá se Snapem.
Nechal jsem si posílat Denního věštce a zjistil jsem plno věcí. Zrovna dneska mi přišel první a hned jsem se v něm dočetl plno zajímavých věcí. Ten protivnej zrzoun, se kterým se Potter občas bavil a který byl od Ronalda Weasleyho snad sourozencem, je už dávno mrtvej. Zemřel před třemi lety, když bojoval s tetou Bellatrix. Jo Weasley, holt si měl ve vhodnou chvíli poznat, že na tetu Bellu nemáš. Dobře ti tak, mně chybět nebudeš.
Ta mudlovská šmejdka Grangerová je pro změnu zástupkyní pro oddělení pro bystrozory a maká přímo na ministerstvu. To člověk zírá, když tam propustí i takovou špínu.
McGonagallová se stala ředitelkou Bradavic a Křiklan je už rok mrtvý. Hm, zajímavé. Zřejmě se Pán zla dozvěděl, že pomáhal Brumbálovi. Dost mě taky překvapilo, že Rufus Brousek už není ministrem kouzel. To je neskutečné, už dva roky není ministrem a vězňové v Azkabanu se to ani nedozví. Je to strašné. A místo něj se stal ministrem ten pitomec Amos Diggory! Neskutečné! Málem jsem tomu nemohl uvěřit. Ubohé! Proboha, který magor dal do čela kouzelnického světa tohohle packala a chudáka? Můj otec by se z toho musel zhroutit. Už jsem neměl chuť nic číst, a tak jsem noviny odhodil. Pro dnešek bylo těch informací na mě moc.
Teď už zbývá jen přistoupit k mému plánu pomsty. Nehodlám svého otce dostávat ven z vězení, klidně ať si tam shnije. Každý kopeme za sebe, on nebyl jiný, tak ať si tam zůstane. Pokud se teda nad ním do té doby samaritánský Potter neslituje a nedá mu další z těch jeho perfektních přenášedel pro bystrozory. Pitomec. Ale aspoň pár výhod to mělo a jednou z nich teď je, že mě přivedl na geniální nápad. Těš se, Pottere!


***


Páni, dneska jsem se dočetl, že jsem zmizel z Azkabanu. Teda, ti ministerští jsou ale rychlí. A nejkrásnější na tom všem bylo, jak Potter v článku zapíral, že by měl alespoň sebemenší tušení, kam jsem zmizel. Pottere, ty lháři! A pak, že jsou nebelvírští vždy čestní. Škodolibě jsem se pousmál nad tou myšlenkou, že Potter teď vlastně zbořil svůj svět z karet. Vždy si zakládal na tom, aby byl fér a čestnost sama. Aby nikdy nelhal a byl spravedlivý. No, teď si to podělal sám. A jsem rád, že to bylo díky mně. Všechno se najednou proti tobě obrací, viď Pottříku? A víte, co bylo na celém tom zjištění nejvtipnější? Sám Potter byl ministerstvem pověřen, aby mě našel. Bylo po mně vyhlášeno pátrání v čele se samotným panem šlechetným.
Co se asi teď tomu pablbovi honí v hlavě? Na co myslí? Myslí na mě? Doufám, že ano, protože si to vyžaduje revanš. Já jsem příliš dlouho myslel na něj, tak ať si vyzkouší, jaké to je. Ale už brzy se pomstím. Už brzy…

Nemusíš mě hledat, Harry Pottere, protože já si sám najdu tebe, tím si buď jist. Budeš překvapený, to mi věř. Malfoyové nezapomínají. Nikdy! Sám víš, jaké to bylo s mým otcem a já jsem živoucí důkaz, že jsem synem svého otce, ačkoliv bych někdy raději nebyl, ale svou minulost člověk už nijak neovlivní, že?
Takže….acta est initium, Pottere. Hra začíná!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elis Elis | Web | 22. srpna 2007 v 13:12 | Reagovat

Můžu dotaz? Proč je druhá kapitola stejná jako ta první? ^^

2 Blanch Weller Touma Blanch Weller Touma | 23. srpna 2007 v 18:18 | Reagovat

:))) To je chyba, omlouvám se a napravím to :)

3 Elis Elis | Web | 23. srpna 2007 v 20:21 | Reagovat

ale jo.... v pohodě ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama