Thief & Detective - Chapter 1 - Juliova slza

20. srpna 2007 v 11:33 | Marťan |  ► Povídky S-A
Tak konečně ta první kapitola, kterou jsem slibovala už více než před týdnem.

Byla právě jedna z chladných jarních nocí, kdy už většina obyvatel Clarion City seděla doma u televize a sledovala hlavní program. Několik členů policejního sboru však muselo být shromážděno u muzea, protože ještě téhož dne dopoledne jim na stanici dorazila písemná zpráva Dr. Martina, v níž jim oznamoval, že v noci hodlá ukrást vzácný diamant jménem Juliova slza, který se zrovna nacházel v jediném městském muzeu. Po pravdě řečeno, většina z těch policistů by tady raději nebyla. Nejraději by seděli doma u televize a sledovali se svými manželkami akční film s Brucem Willisem, o kterém se psalo v programu či si zašli do hospůdky na vychlazené pivo jako stvořené pro vlahou jarní noc, zpili se do němoty a na chvíli tak zapomněli, že jejich práce není taková, jakou si ji malovali. Hold, v tomhle městě něco jako Kobra 11 neexistuje. Pak by se mírumilovně nechali odtáhnout domů a přetáhnout po hlavě válečkem. A druhý den s krásnou kocovinou zase zpátky do všední rutiny práce policejního příslušníka. Tohle se zdálo jako idyla oproti mrznutí v chladu noci a čekání, až se objeví ten zatracený mizera, ukradne si diamant a vesele si odejde, aniž by byl někdo schopný (nebo ochotný) ho zastavit.
Pokoušet se dopadnout Dr. Martina bylo nad síly policejního sboru. Zkoušeli to nesčetněkrát, pokaždé si z nich Martin udělal legraci a ještě si stěžoval jaká je to nuda.
Takže tady doopravdy byla jen jedna osoba, která se tetelila opravdovým vzrušením a ne zimou. Byl to policejní úředník Hugo, který měl celou akci na starost a který bral své povolání opravdu vážně. Hugo tuhle práci zdědil po svém otci, který býval nejúspěšnějším detektivem, který kdy v Clarion City žil. Ovšem práce byla opravdu to jediné zděděné… Zbytek měl po matce - blond vlasy, velké hnědé oči, drobnou postavu a nešikovnost.
Teď tady stál v chladu zachumlaný do kabátu a trpělivě čekal…
Policisté Brown a Smith byli právě na pochůzce muzeem jak jim nařídil policejní úředník Hugo, když přímo nad svými hlavami uslyšeli hlas, který je vytrhl z jejich nespokojenosti. Jediné, co si přáli, bylo, aby se už konečně dostali domů. Co jim bylo po nějakém diamantu nevyčíslitelné hodnoty, že?
"Ukradl jsem Juliovu slzu," řekl ten hlas dramaticky a tak trochu mimo mísu. Nejspíš byl jediný, kdo to ještě prožíval. Nepatřil nikomu jinému než osobě, která byla dnes večer opravdu více než očekávána, Dr. Martinovi. Stál na balkoně přímo nad oběma policisty a nadšeně se usmíval.
"No jo, Martine, tak už vypadni a jdi si užívat se svou novou kořistí," reagoval znuděně policista Smith, který si byl jistý, že když Martin hned vypadne, určitě ještě stihne alespoň hodinu filmu s Brucem Willisem.
"Hej, Barnie, takhle nemluv! Co kdyby tě zaslechl policejní úředník Hugo!" opáčil Brown, který si ale myslel zhruba to samé.
Po těchhle slovech se zloděj a podivín Dr. Martin rozzářil. "Hugo je tady? Skutečně?" zeptal se.
"No jo, čeká venku," odpověděl Smith a v duchu se podivoval, co se Martinovi na tom looserovi tak líbí.
"Tak v tom případě mě budete muset omluvit, pánové. Jsem si jist, že již můžete jít domů sledovat Bruce," řekl Dr. Martin a proskočil mozaikovým oknem přímo za sebou. Při letu roztáhl svůj plášť, který změnil formu a najednou z něj byla křídla, která ho díky proudu vzduchu nesla nad hlavami svých "nepřátel". Pod sebou viděl pobíhat spoustu policistů, kteří byli najednou vytrženi ze své letargie. V rychlosti odhazovali cigarety a snažili se tvářit trochu zaneprázdněně. Huga nikde nezahlédl. Nebyl tím ovšem nijak zaskočen, protože Hugo byl opravdu maličký. Pak ale zaslechl jakýsi neznámý hlas, který volal něco jako: míří k lesu! A pak: policejní úředníku Hugo? Usmál se. Teď přijde ta nejzábavnější část. Pro tyhle chvíle to dělal.
Hugo jen zahlédl sypající se sklo a už věděl, že Dr. Martin zase udeřil. V tu chvíli se k němu donesl hlas jednoho z kolegů, volající, že Martin míří do lesa. Hugo neváhal ani minutu a popadl první dopravní prostředek, který byl k dispozici - kolo. Nasedl a co nejusilovněji šlapal. Pohyb lesem nebyl nic moc jednoduchého, všude číhali kořeny a hrbolky a panovala taková tma, že Hugo viděl sotva metr před sebe. Nehodlal se však vzdát. Byl pevně rozhodnut Martina dopadnout. Sovy houkaly na souhlas.
Byl docela překvapen, když ho najednou uviděl stát uprostřed měsícem jasně osvětlené mýtiny. Ještě více šlápl do pedálů a nespustil z něj oči. V tom důsledku si ovšem nevšiml obzvlášť zákeřného kořene číhajícího jen na jeho nepozornost. A tak během triumfálních slov: "A mám tě, Martine!" zavadilo přední kolo o onen kořen a Hugo přeletěl přes řídítka. Nebýt Martina, který ho zachytil do náruče, byl by si ošklivě nabil.
Ale moment!!!!Martin mi pomohl??? Wah!
"Hej, zločinná osobo!!!" vykřikl Hugo a raději se rychle ze zlodějovi náruče vymanil. "Vy byste mi neměl pomáhat!"
"Taky tě rád vidím, Hugo," řekl s úsměvem Martin a Hugo měl čas si ho pořádně prohlédnout.
Je vysoký, aspoň těch 180 cm má určitě. Dlouhé černé vlasy svázané stuhou, modré oči, z nichž na jednom má monokl… Proč ho vlastně nosí? No, každopádně až ho chytím, budu mít čas se ho zeptat.
"Ukradl jste Juliovu slzu! Dejte mi ji a vzdejte se! Jménem zákona jste zatčen!" vykřikl Hugo a už vytahoval želízka.
"No tak, Hugo, kolikrát ti mám říkat, že bych byl rád kdybys mi tykal," poznamenala zločinná osoba.
Hugo se začervenal a nervózně začal točit palce jako mlýnek. "No, to by asi nebylo vhodné…Přece jenom, já jsem policista a vy zloděj… A navíc se vás chystám zatknout!!!!" vykřikl.
Martin se usmál. "Ale známe se už tak dlouho…" Vydoloval ze sebe povzdech s nádechem nostalgie.
"Přesně čtyři měsíce, tři týdny a pět dní," opáčil Hugo, který si opravdu pečlivě vedl evidenci každého případu.
Martinův úsměv se ještě rozšířil. "Jsem opravdu šťastný, že mi věnuješ tolik pozornosti, Hugo," řekl a udělal k němu pár krůčků.
"Jak už jsem řekl, jste zatčen!" vykřikl Hugo a vrhl se k Martinovi s pouty v rukou. "Mám tě! Ah! Wah! Cože? Jak jste se dostal na ten strom?"
Zcela nečekaně totiž Dr. Martin přímo před jeho zraky zmizel a ocitl se na větvi stromu vysoko nad jeho hlavou.
"Ach, díky pár technickým vymoženostem jsem schopný takových kousků… Nechtěl by ses se mnou někdy proletět? Je to opravdu osvěžující… pokud nenarazíš na hejno ptáků," připustil.
"Nemám zájem, děkuji pěkně. A teď mi dejte ten diamant."
"Ne-ne," řekl Martin a na důraz zavrtěl pravým ukazováčkem ze strany na stranu.
"Ach," povzdechl si Hugo a svěsil ramena.
Dr. Martin se na něj zamyšleně podíval. "Víš Hugo, já si vždycky myslel, že ty nejsi stavěný na práci policisty. Myslel jsem si to ještě před tím, než jsem se stal zlodějem," řekl a seskočil ze stromu na zem, těsně vedle policisty.
"Jak to myslíte? Copak jste mě předtím znal? Nechovejte se ke mně jako k idiotovi!" vykřikl Hugo, který si současně všiml, že z Martinovy kapsy kabátu se právě něco kutálí… nebo bychom mohli říci diamantí…tím něčím totiž byla Juliova slza. Hugovy oči diamant sledovaly jako oči predátora sledujícího svou kořist, až se za ním nakonec vrhl.
"Nemyslím si, že jsi idiot, Hugo. Myslím si jen, že jsi příliš naivní na to být policistou… CO TO DĚLÁŠ, TY IDIOTE!!!!" vykřikl, když viděl, jak se Hugo slepě vrhl za diamantem.
"Mám tě!" vykřikl Hugo šťastně, když sevřel Juliovu slzu v dlaních. Současně si však všiml hluboké propasti zející pod jeho nohama…. "Wuuuaaahhhhh!!!!" Zavřel oči. Jaké však bylo jeho překvapení, když zjistil, že vůbec nepadá… Zvedl pohled a zjistil, že se dívá do očí Dr. Martina, který pevně drží jeho paži.
"Ahoj, Hugo. Jak se máš?" zeptal se konverzačně s milým úsměvem ve tváři.
"Juliova slza! Kde je?" zeptal se Hugo.
"Obávám se, žes ji upustil," odpověděl Martin, když vytáhl Huga na zem.
Hugo seděl se svěšenou hlavou.
"Proč jste mě zachránil? Kvůli mně jste přišel o Juliovu slzu…" řekl smutně.
Dr. Martin zavrtěl hlavou a přisunul se blíže k Hugovi. Pak ho jemně objal a byl překvapen, že Hugo nic nenamítá. Nejspíš byl stále v šoku, protože se trochu třásl. Za jiných okolností by ho určitě nenechal přiblížit tak blízko.
"Hugo, ty jsi mnohem cennější než nějaký kámen," zašeptal.
Policista šokovaně zvedl hlavu. "Mluvíme tady o Juliově slze, diamantu nedozírné hodnoty…"
Martin uchopil jeho tváře do dlaní a upřeně se mu zadíval do očí. "Poslouchej, já vím, že svou práci bereš opravdu zodpovědně a miluješ ji, ale neměl bys riskovat svůj život. Existují lidé, kterým na tobě záleží."
Hugo se zavrtal více do jeho objetí. Nějakým způsobem to bylo příjemné. Martin byl opravdu jemný a i když říkal samé hlouposti, používal u toho velice uklidňující tón příjemný na poslech. Po šoku, kdy se málem zabil něco takového potřeboval.
"Proč vlastně kradeš?" zeptal se Hugo a úplně zapomněl, že mu vlastně má už z principu vykat.
Zloděj se usmál. "Protože je to legrace," odpověděl. A to neměl dělat.
Hugo v jeho náručí ztuhl a pak se na něj nevěřícně podíval.
"Koukejte se ztratit!" vykřikl zcela překvapivě a vyskočil na nohy.
Martin vykulil oči. "Stalo se něco? A nechtěl si mě náhodou zatknout, Hugo?"
"Můžu to udělat příště. Pro dnešek vás nechám jít. Ale jak říkám… příště už vás zatknu a nic vám nepomůže." Založil si ruce v bok a rádoby drsně se zamračil.
Tmavovlasý muž se usmál. "Budu se těšit," řekl a odplachtil do tmy.
Hugo byl právě kárán svým starším kolegou Raymondem Wilem. Wile byl vysoký muž s dlouhými plavými vlasy a opravdu zvláštní povahou.
Nejdřívě se k Hugovi nenápadně připlížil zezadu a pak zcela nečekaně popadl Huga za tváře a pořádně je roztáhl.
"Ooou, cenpai (pozn.překl. Ooou, senpai)," zahuhlal napadený.
"Takže jsi ho nechal znova jít?" optal se Raymond, i když odpověď znal předem. Suverénně se posadil na Hugův pracovní stůl.
"Na tom nezáleží, když ho polapím příště. Ale stejně!!! Tak mě naštval! Říct, že krade, protože je to legrace," řekl Hugo se zaťatými pěstmi a zamračenou tváří.
Wile se podivil. "A jaký jiný důvod by měl mít? Myslím, že to naprosto sedí myšlení zločince."
Hugo se postavil ze židle, na které dosud seděl a zaníceně spustil.
"Měl by mít hromadu hladových dětí žadonících o jídlo, nebo by měl právě přijít o práci a říct si: já to nevzdám!!! Tohle jsou důvody, které bych mohl akceptovat! Ale legrace?!"
"Hugo, ty bys opravdu neměl být policistou. Jsi příliš naivní." Pousmál se.
"To mi Martin říkal taky…" zamumlal Hugo.
"Ale určitě ti neřekl, že tvoje naivita tě dělá roztomilým, mám pravdu?" řekl Wile se šibalským úsměvem na rtech.
"Proč by mi měl říkat něco takového?" nechápal Hugo.
"Wah, Hugooo! To ti to pořád ještě nedošlo?" zeptal se Wile a teatrálně zamával rukama ve vzduchu, přičemž Hugovi shodil ze stolu několik hodin tříděné materiály.
Wile svěsil ramena a nasadil znechucenou grimasu. "Na tom nezáleží, brzy ti to dojde, jsem si tím jistý." Otočil se, podíval se naposledy na Huga a řekl: "A za ty papíry se omlouvám. Peace and love!!!" Prsty ve vzduchu udělal znamení hippies.
Hugův pohled spočinul na tunách papíru na zemi. "Senpaaaaiii!!!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marťan Marťan | 20. srpna 2007 v 11:34 | Reagovat

Hezký obrázek, co? :-))

2 Tercza Tercza | 27. srpna 2007 v 11:20 | Reagovat

vypada to zajimave.. to pisu brzo koment co *TIRED*, ale radeji pozdeji nez vubec. Bude to brzo pokracovat? dost s ena to tesim. ;)

3 Marťan Marťan | 28. srpna 2007 v 20:37 | Reagovat

No popravdě nevím... ještě nemám ani řádku a teď začne škola... pak jedu do zahraničí... Pokusím se, ale nic neslibuju.

4 Tercza Tercza | 28. srpna 2007 v 20:43 | Reagovat

hehe bude ti odpusteno kdyz me vezmes s sebou ;) a nebo mi napises omluvenky do skoly.. mozna by stacil jen telak :)

5 Sora Sora | 29. srpna 2007 v 0:27 | Reagovat

Hele, zloděj s křídlama, to mi připomíná DNAngel ;-)

Co se týče obrázku, hezkej

Co se týče povídky, boží :)

Co se týče Terczi, přidávám se k ní :D

6 Tercza Tercza | 29. srpna 2007 v 7:18 | Reagovat

parada nejsem v tom sama.. tak budeme doufat a obcas budeme skemrat.. ;)

7 Sora Sora | 29. srpna 2007 v 16:33 | Reagovat

OK ;-)

8 Marťan Marťan | 29. srpna 2007 v 20:24 | Reagovat

Napsala bych omluvenky, ale ještě mi pořád zbývají asi 4 měsíce do dovršení 18 let XD Ale souzním s tvým utrpením v tělocviku, taky to není moje parketa. :-(

No děvčata, vy mě snad donutíte to jít hned napsat XD

9 Sora Sora | 2. září 2007 v 12:48 | Reagovat

Anoooo! Piš, piš piš! :D škemrám o to, moc o to škemrám (a važ si toho, to je poprvý, co to dělám! Ale měla bych se v tom procvičit :P )

A na ty omluvenky si holt počkáme :D Konec konců, kdo si počká, ten se dočká :)

10 Marťan Marťan | 2. září 2007 v 14:17 | Reagovat

Smutné přiznání - ještě jsem nic nenapsala. Ale mám na to omluvu, fakt! Děsně mě bolí zub :-( Zítra jdu k zubaři, tak už mě to snad nebude odtrhávat od práce.

11 Tercza Tercza | 2. září 2007 v 16:26 | Reagovat

tak to potom chapeme.. ale stejne se nemuzu dockat pokracovani ;)

12 Marťan Marťan | 3. září 2007 v 12:27 | Reagovat

Fakt? Hm... tak to se do toho brzo dám, fakt.

13 Tercza Tercza | 3. září 2007 v 16:35 | Reagovat

je ty si jako ja.. ja tak yslibuju a libuju a nic neni..:D:D

no snad dostojis svemu slibu ;)

14 Marťan Marťan | 3. září 2007 v 20:27 | Reagovat

XD Moc mi nefandi XD Ale jednou určitě!!!! Prostě až budu mít třeba pár hodin volno a nebude co na práci, tak to si piš, že to napíšu. Ale teď je shon a tak... Bleh!

15 Tercza Tercza | 4. září 2007 v 6:44 | Reagovat

nahodou ja jsme se odhodlala neco napsat.. :D:D takze bys mohla i ty..

ehem ehem :D:D

16 Marťan Marťan | 4. září 2007 v 17:14 | Reagovat

Ju? A co jsi napsala? Hm? Hm? Nějakým způsobem bych to ráda přečetla...

17 Tercza Tercza | 4. září 2007 v 18:14 | Reagovat

nee to je dobry..:D:D nemuzu te strasit..

az napisu neco poradnyho tak se pochlubim, zatim si to necham pro sebe.. protoze jsem na tom bidne se psanim :(

18 Marťan Marťan | 5. září 2007 v 12:44 | Reagovat

Říká kdo? Určitě jenom ty sama. Tak mi aspoň řekni cos to vlastně napsala. Nějaké fanfiction? Nebo vlastní tvorba?

19 Tercza Tercza | 5. září 2007 v 14:49 | Reagovat

pisu oboje.. ale spis to fanfiction.. na Harryho Pottera a par pokusu o ff na Naruta.. tedka me zaukolovali napsat neco na Kaleido star.. jenze sem uplne vypatlana a nic me nenapada!:(

20 Marťan Marťan | 5. září 2007 v 17:54 | Reagovat

Áááá, Harry Potter!!! To znám... taky mám za sebou hodně prací na HP. Naruto znám jen tak zběžně. Hlavně teda z doujinshi, ale první díl anime mě moc nebavil. No a to Kaleido star neznám vůbec XD Co to je? Klid, to chce čekat na tu správnou ideu, hlavně nic násilně!

21 Marťan Marťan | 5. září 2007 v 17:54 | Reagovat

Když už jsme se tady tak rozpovídaly, nechceš mi dát své ICQ? Asi by to bylo jednodušší... i když tam moc nejsem.

22 Tercza Tercza | 5. září 2007 v 18:04 | Reagovat

jasne.. taky me uz napadlo ti ho vetrit :D:D

takze 260-074-813 snad se tam potkame ;)

23 Marťan Marťan | 6. září 2007 v 17:49 | Reagovat

No už jsme se tam potkaly XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama