~Do prachu~

15. září 2007 v 18:09 | Mrs. Lauritte ShikamaruNara |  ► Povídky S-A
Tak. Um, ahoj. Když tady byla hrozná nuda a nikdo nic nepřidává, dám sem tohle. Není to vyloženě shonen-ai, ale je to krátký fanfic na Naruto. Po tom díle, co Sasori umřel se mi dostalo inspirace a dusivého záchvatu breku. To bylo tak hrozný, jak tam umřel. Hrozný a naprosto dokonalý. Matka a Otec, obživlé loutky, ho nakonec zabily. To bylo dokonalé. To se musí prostě vidět!!
Moc to nepochopíte ne-narutovci, ta zmínka o tom, jak si vytvořil rodiče a tak. On byl vlastně loutkař a jeho rodiče zemřeli, tak si je vytvořil. Ale pořád to byly loutky. Jo, Deidara... to je vlastně náznak na to shonen-ai. On totiž Sasori měl s Deidarou (to je muž, prosím).. takový... bližší vztah. (JIM BY TO TAK SLUŠELO!! <33 *zastřelte šílenou yaoistku*) Víme, kdo je Deidara, víme, že používá za zbraň jíl... prostě... a je to dost, jak to říct *je mi to trochu trapné^^* Totiž, psala jsem to v takovém... rozpoložení, ano XD Sasori potom také sám ze sebe udělal loutku, ale s živým jádrem...
Inteligentní proslov, že? Už to ukončím. Radši!
PS.: Komentáře potěší.
To dust.
~Do prachu~

Sen, který se nemohl stát skutečností.
(A chtěl plakat, jen zapomněl, kdy začít.)
Podvědomí je nespolehlivé, zaprodá se, lehce. Ale Sasori to nechce dopustit. Jakoby se sám ztrácel ve vůni hoblovaného dřeva a písečných květinách. Stál ve středu toho strašlivého dřevěného světa. Babička mu dávno, dávno řekla, že musí být trpělivý a tak čekal, i když právě čekání nenáviděl. Kdy nenávidět začal, to nevěděl. Možná někde v tom odporném čekání. Umění… budu nejlepší loutkař všech dob! Ale maminka s tatínkem se nevraceli.
Hbité prsty tančily po hladkém dřevěném povrchu, přivře víčka a zlatá zrníčka se derou skrze řasy, štíhlé ruce se pohybují jak propůjčeny od brilantního pianisty a jeho z nejkrásnějších her, přitom systematicky, přesně. Svisle. Přímo, kolmo, sem patří kloub. Ohladit, očistit od třísek. Dal si záležet, prstíky lesklá vlákna překládala přes sebe sotva postřehnutelnou rychlostí, upravit kostru loutky, svisle, přímo, kolmo, zářez. Ohladit. Na matném dřevě jakoby zablikotalo světýlko, když vyčistil šrámy, pohladil poté tu hladkost útlou dlaní a obalil olejovým, broskvově perleťovým papírem.
Maminka s tatínkem se nevraceli, tak si je sám vyrobil. Loutkař, jeho otec a matka. Svatý obraz nabíral rozměru, sníti - počkej, pádá slunce!, když chtěl, aby ho objali. Dřevo objalo, jen necítil teplo. Chyba, chyba. Strašná chyba; dokonalost v jednoduchosti toho činu, jež viděl, se rozpila do podoby studené bez citu.
Dávno to bylo, dávno…!
Deidaro?
Za sklem se stahovala mračna. Podnebí Písečné vesnice jako pokaždé horké, dusné, obloha neustále protkána nádechem umbry a prachu. Okno nechal otevřené dokořán, vánek, jenž se brzo změní ve vichr, proklouzl skrz tkaniny jeho rudého pláště. Blíží se písečná bouře, pověděla mu Momoko, loutka v broskovém papíře.
Pracoval dál. Musí být nejlepší loutkař. Musí.
Musíš žít.
Otřel zbytek jílu z líce, vlákna na prstech.
Písek křupal pod bosými chodidly. Nebyl to hezký zvuk, mu se nelíbil, ušpinil se na nohách čpějících, hobliny ve vzduchu a třísky se mu zaryly do dlaní - Jsi za sklem dřevěným, čaroději lidských loutek, pravil hlas pouště, ještě před suchým větrem, který ho rozmetal na kusy.
A cítil, jak z jeho dechu odkapává krev. Potichu, potichoučku. Čaroději lidských loutek, zloději životů! Rozkřiklo se to na něj. Východ promluvil a otřel větrem jeho slzy, když Sasori zapomněl plakat, bodavými šlahouny tvrdého vichru, je vytvořil tedy - ze šrámů a krve! Pak setřel ty rudé slzy. Kdo povídal to Neplakej, můj drahý zloději životů?
A prý musí žít! On nemusí nic! On chtěl být navěky.
Dlouhotrvající
Jsi mrtvý?

lidská loutka.
- Jsem bytostí, jež jsem si navrhl! Není v tom střep dokonalosti?
Mechanicky se otočil proti pramenům duny, za doprovodu písně klapání dřevěných koleček, co narážela na sebe, slunce oranžové v jeho mrtvé ruce.
Zvednul oříškové oči k meruňkovému nebi. Pak pravil, čaroděj loutek lidských: nejsem zloděj životů, já jen vkládám do nové skořápky duše, do skořápky, jež vydrží věky! Snad… snad… snad, šeptl.
Slunce oranžové v jeho ruce zkamenělo.
A kamenné slunce zhaslo.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Starvation Starvation | E-mail | Web | 22. září 2007 v 22:46 | Reagovat

mooooc hezké!!!!Opravdu!!!!

2 Mrs. Lauritte ShikamaruNara Mrs. Lauritte ShikamaruNara | 23. září 2007 v 19:35 | Reagovat

Děkuji. ^^

3 Verinka Verinka | Web | 23. září 2007 v 21:59 | Reagovat

Moc pěkné :) Nechceš to hodit na mangu&anime fanfiction - http://wayka.own.cz  ... Wayka by to určitě ocenila a spoustu lidí taky :)

4 Mrs. Lauritte ShikamaruNara Mrs. Lauritte ShikamaruNara | 24. září 2007 v 18:32 | Reagovat

Uvidí se. ^__^

5 Falkira Falkira | Web | 9. října 2007 v 17:40 | Reagovat

Páni, to bylo krásný. Jen je mi líto těch, kteří to neviděli. Nedokáží si to tak představit, neví co popisuješ. Kdybys zas chtěla něco napsat, ráda si to přečtu. :))

6 Mrs. Lauritte ShikamaruNara Mrs. Lauritte ShikamaruNara | 28. října 2007 v 18:17 | Reagovat

Děkuji. ^_^

7 Mysty Mysty | 3. listopadu 2007 v 20:10 | Reagovat

je to strááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááášššššššně nuuuuuuuuuuuuuudnýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýý.

8 Mysty Mysty | 3. listopadu 2007 v 20:13 | Reagovat

to je tak strašně.......

9 Mysty Mysty | 3. listopadu 2007 v 20:16 | Reagovat

páni dodá mi to strašně energie ( V IRONII !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!)

10 Mrs. Lauritte ShikamaruNara Mrs. Lauritte ShikamaruNara | 10. listopadu 2007 v 11:48 | Reagovat

Tak to nečti... i když vzhledem k tvé slovní zásobě, kteru jsi tu právě předvedla, se trochu divm, že vůbec číst umíš. ;) Ahoj.

PS.: !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

11 Mrs. Lauritte ShikamaruNara Mrs. Lauritte ShikamaruNara | 10. listopadu 2007 v 11:49 | Reagovat

*divím

12 Asteris Asteris | 10. listopadu 2007 v 23:37 | Reagovat

hmmm......Já osobně jsem zastánce - jak to říct - živějších příběhů s dobrým koncem, ale tohle mě mile překvapilo :)

13 Mrs. Lauritte ShikamaruNara Mrs. Lauritte ShikamaruNara | 11. listopadu 2007 v 22:05 | Reagovat

děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama