Symbol symbolů

27. září 2007 v 15:46 | Blanch |  ► Povídky S-A
Shonen-ai, vztahuje se k anime Kyou kara maou. Kdo viděl, tak si může přečíst o tom, jak konečně mezi našimi hrdiny, kteří mi vždy tolik připomínali Draca a a Harryho, proběhne první milostná scéna.
V textu je na začátku použit citát Oscara Wildea.

Žánr: shonen-ai, romantika
Omezení: vhodné od 12ti let
Postavy: Wolfram, Yuuri


Krása má tolik významů jako člověk nálad. Je symbolem symbolů.
A on…neuvědomuje si, jak je krásný. Že je symbolem. Pro všechny v této zemi. Pro mě.

Noc sebou přináší odhodlání, odvahu a přetrhává svazky s jejich nevděčnými sestrami a bratry studem, ostýchavostí, sebezapřením a sebeovládání.
Je možná půlnoc. Ještě před dvanácti hodinami jsem byl přesvědčený, že už ho nikdy neuvidím. Že definitivně opustí můj život. Život, kterému dal smysl. Život, který by bez něj už nebyl tím, čím býval.
Ještě před polovinou dne jsem myslel, že tuhle zemi, jeho zemi, opustí a my se už nikdy nesetkáme a moje srdce, ano, přiznávám si to, teď už ano, moje srdce pukne žalem. Nikdy to opravdu nechápal.
Možná si myslel, že všechny ty mé excesy byly zakořeněny z touhy po vlastnictví, hrdosti a majetnictví, ale nebylo tomu tak. Já jsem opravdu žárlil. Na všechny. Na bratra, na Muratu, na Güntera, na všechny ty ženské, které se na něj lepily. Na matku i Anissinu, naše služebné, na všechny. Na Adalberta. Který se k němu upnul, protože věděl, že v něm tkví duše Julie. A on, nebyl schopný chápat, že…opravdu nic netuší?

Dnes jsem ho nechal samotného. Po hrozně dlouhé době jsem měl spát u sebe, ale nešlo to. Nešlo, když vím, že je tady. Že neodešel a že ho třeba už zítra nemusím vidět.

Neví o mně. Jak sladce spinká. Stojím opřený o stěnu u dveří a dívám se, jak noční měsíc prosvětluje do pokoje a odkrývá tak tmě jeho krásnou tvář. Černé vlasy, které má rozhozené na polštáři, dlouhé řasy, které svou jemností hladí vystouplé lícní kosti. Sépiově zbarvené rty, které jsou mírně pootevřené.

Nejde to. Nejde se jenom dívat. Člověk z takové dálky nemůže pozorovat každý detail. Každý symbol krásy.

Dřepím u jeho postele. Mám na něj krásný výhled. Mírně se mu třepou rty, jak zhluboka oddechuje. Peřinu má odkopanou až někde v pasu a ruku nataženou až k mému obličeji.
Když ji uchopím, je jemná na dotek. Co jsem čekal? On je ztělesněním krásy a všech symbolů. Kdekoliv.
Otevře oči. A já zděšeně uskočím stranou.
Věděl, že jsem tu stál? Jak dlouho mohl předstírat, že spí? Nebo opravdu spal a měl tak lehký spánek, že i jemný dotyk na jeho dlaň mohl zaznamenat takový výsledek v podobě probuzení?

Začíná mi bušit srdce. Usmívá se a já pod tím úsměvem taji. Třepou se mi ruce a sám sotva stojím na nohou, ale nechce se mi odejít. Možná jsem zbabělec a možná pravý opak, v tento moment nevím, co mě pohání víc. Ale vím, že už nechci. Nechci déle čekat…jedno pohlazení!

"Budeš tam stát nebo si přilehneš?" Ozve se po chvíli ticha, čímž mě překvapí.

"Já- myslel jsem, že budeš pro dnešek raději sám…" opáčím nervózně.

"A proto tu už dobrou půl hodinu stepuješ u mých vrat?" Znovu se usměje a rukou poklepe na postel, pomalu si sedaje a opíraje o pelest postele.

"Ty, tys věděl, že jsem tady?"

"Ano, to tvé vyčerpávající vzdychání mě vzbudilo. Nemůžeš spát?"

Moje vzdychání? Ano, asi jsem trochu víc propadal nostalgii, než je obyčejně zdrávo, zvláště v této noční hodině. "No, tak nějak. Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit."

"A co si chtěl? Jen tak se na mě dívat, jak spím?"

"Možná. Uklidňovalo mě to…"

"Nebo možná rozrušovalo," všiml si, jak jsem nervózní a znovu poklepal na postel, protože já se nehnul z místa. "Nepřipadal si mi tam u té zdi příliš klidný. Co se děje, Wolframe?"

"Neptej se. Měl bys to vědět."

"Nerozumím ti."

"Jsi můj snoubenec, měl bys, ty hlupáku!"

"Už zase mi říkáš hlupáku!" Osočí se. A já ten moment využiji ke svému přesunu, abych tak mohl být blíže k němu. Výzva je výzva. Zvlášť, když vás vyzve krása a symbol…objekt vašeho zájmu.

Usměju se. "Ale Yuuri, jsi opravdu slepý nebo hloupý? Pro samou dobrotu a pomáháním ostatním si neviděl, že…hlavně že to byl samý Conrad, Günter, Gwendal, Murata sem, Murata tam…Cheri sem a Anissina tam.."

"Co to je, to je žárlivost?"

"Jsi můj snoubenec!" Opakuji se znovu.

"Já vím, Wolframe. Ale neboj, už ne nadlouho. Tuhle nešťastnou událost mi opakuješ v posledním roce neustále dokola a řekl bych, že se dočkala určitě sté reprízy…"

"Ty jsi ale vážně idiot!" Protáhnu znechuceně a uraženě. "Nešťastnou událost," zopakuji tiše, skoro se mi z toho chce brečet. Ale já, Wolfram von Bielefelt, my nebrečíme. Ani nejsme sentimentální a patetičtí. Ani hysteričtí, tak kde se to k sakru ve mně bere? Jen pomyslím na to, co řekl a oči se mi zalévají slzami.

"Co to je, Wolframe, nerozumím ti!" Ta jeho andělská a nevinná tvář. On opravdu ničemu nerozumí. Hledí na mě tak nechápavě a s takovou nevinností. Oči plné otázek a nevyřčených odpovědí.

Má smysl bourat mu jeho domeček z karet? Ničit jeho nádherný a dokonalý svět, kde se všichni mají rádi, nikomu nic neschází a kde se nezasnoubil s takovým citlivkou jako jsem já? Oba dva víme, že to byla nehoda. Tak proč to tak bolí? Proč nemohu dýchat, když ho vidím. Proč hledám své pošramocené ego někde v rohu místnosti a na odiv dávám jen svou ironii a snažím se působit nad věcí?
Ne, tohle mu nemůžu udělat. On..necítí to tak. Kdyby ano, rozuměl by…

"To nevadí," prolomím znovu po chvilce nic neříkání, "měl bych jít, ať se můžeš vyspat."


Podíval se na mě, ale nic neřekl. Bral jsem to jako souhlas. Mlčení přece vždy znamená souhlas nebo ne?
S bolem v srdci jsem se zvedl a odcházel pryč. Jako na poplach jsem v duchu volal: `Yuri, nenech mě odejít. Nenech tohle všechno zmizet. Já tě potřebuji!´
A jako by mi četl myšlenky. Byl jsem už téměř za rohem, ale i to tiché, "Neodcházej," jsem slyšel. Ano, slyšel, protože jsem to potřeboval slyšet.
Srdce poskočilo.
Chce mě tady. Chce.

Opatrně se otočím a vrátím. Stále tam sedí. Se zrakem upřeným na mě.

"Pojď blíž…"

Poslechnu, ani ne kvůli němu, ale kvůli sebe. Vždyť to sám chci. Chci poslechnout. Tak krotkého Wolframa ještě nikdy nezažil, jen co je pravda.

"Sedni si," pokyne znovu rukou, když jsem téměř u něj. Znovu se usadím vedle něj, ale oči mám sklopené k dlaním, se kterými si hraji, abych odvedl pozornost.

"Co se děje, Wolframe?"

"Copak to nechápeš, hlupáku? Jasně, že ne. Ty si prostě odejdeš do toho svého světa. Co na tom, že tě to dnes vrátilo, ale zítra, pozítří, za týden nebo klidně za měsíc odejdeš a už se nevrátíš. Do toho svého světa a nás tady necháš. Mé bratry, Güntera, mou matku, Anissinu…mě," dodám jen tak jakoby mimoděk, ale dám na tom slově výrazný přízvuk, aby vypovědělo o všem.

"V tom je zakopaný pes…A vždyť jste to čekali. Od začátku se vědělo, že tu nezůstanu napořád a každý s tím počítal. Navíc jsem měl pocit, že se mě velice rád zbavíš. Když jsme se poznali, nevypadalo to mezi námi růžově. A teď..konečně můžu odjet a království bude vaše. Gwendal převezme vládu, ty budeš korunní princ hned po něm. Bude to zase jako dříve. Budeš jako obyčejně používat maryoku, škádlit své bratry, necháš se rozmazlovat svou matkou a občas někoho ohrozíš mečem..jen já už tady nebudu, aby sis mohl ulehčit od pitomců a idiotů," zasměje se vlastnímu vtipu. "No tak, nic se nezmění."

"Změní," ihned opáčím zklamaně.

"Jak to..já…proč…co…"

Když nerozumí stále mým slovům, nechám za sebe mluvit činy.

Poprvé, poprvé za celou tu dobu co je tady a já jsem v pokušení, poprvé se přisaji rty na ty jeho. V počátečním šoku jen strnule sedí a postupně zpozoruji, že se nijak nebrání, ačkoliv by se už z toho transu, který jsem mu jistě přivodil, měl dostat.
Ale neudělal nic. V nabytém sebevědomí si tedy dovolím ještě víc a jazykem mu pootevřu rty a klouznu jím dovnitř. Překvapuje mě to, ale neprotestuje. Ach, on neprotestuje, jemu se to líbí.
Převezmu tedy plně iniciativu a začnu se vášnivě vpíjet do těch sladkých a zakázaných rtů. Dlaní přejedu přes jeho paži a on pookřeje. Cítím, jak se třepe na celém těle. Přidává se do mé souhry jazyků a ruku mi vsune na záda.
Můj Maou. Můj král. Můj Yuuri.
Pomalinku se ukládá na záda a já jej celou vahou zalehnu, stále vpíjeje se do jeho rtů jeho veličenstva. Rukou zajedu do jeho havraních vlasů.
Nikdy jsem netušil, že to bude taková nádhera. Moje představy se zhmotnily. Ležím tu v mém Yuurim a v objetí něžností jej kojím svými polibky. Ale v mých představách to zdaleka nebylo tak nádherné.
Chutná po jahodách. Na večeři byl jahodový nákyp.

Pořád tomu nemohu uvěřit. Když jsem se s ním dnes, tedy už včera, loučil s tím, že je to naposledy, sevřelo se mi srdce. Když jsem ho hned poté viděl znovu v té fontáně..vrátil se mi a s ním i má naděje…ale teprve teď poslední dílek skládačky zapadl na své místo.
Teprve teď se cítím celý. Tak, jak jsem už takovou dobu chtěl.

Když už se nemůžeme nadechnout, odlepíme od sebe rty a hledíme si do očí. Má je zastřené vzrušením, možná i něčím jiným, ale je v nich vidět touha. Tak se mi to nezdálo. On mé city opětuje. Proč nám to tedy trvalo tak dlouho?

"Neodcházej," zašeptám sklesle v objetí.

Přejede dlaní po mé tváři a já slastně přivřu oči. "Teď nikam neodcházím."

"Yuuri…já…"

"Já vím, Wolframe. Já taky…"

Možná to byla poslední možnost rozloučit se, možná ne. Možná to byla poslední noc, možná ne, ale jedno jsem věděl jistě.
Že tu noc už určitě nepůjdu spát do svých komnat, jak jsem si původně plánoval.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Misako Misako | Web | 27. září 2007 v 22:01 | Reagovat

*nádech-výdech-nádech-výdech* Tak to je teda bomba. Ale jaksi mi to nejde rozdejchat XD *vypíjí na ex skleničku vody mává proti sobě klávesnicí aby se uklidnila* Tak. Už je to lepší. Už můžu napsat co si týhle povídce myslim, i když to napsat pořádně nejde. Je to skvělý. Úžasný. Nádherný. Svým způsobem perfektní. Okouzlující. *vyčerpala svou slovní zásobu, tak se loučí*

2 Blanch Weller Touma Blanch Weller Touma | 27. září 2007 v 22:09 | Reagovat

Děkuji moc, netřeba víc říkat, svým vyjádřením si vysvětlila vše a já moc za to dkěuji. V téhle oblasti ještě nejsem příliš zběhlá, píšu pořád jen slash, u anime ještě pořádně nedokážu odhadnout charaktery...takže děkuji.

3 Misako Misako | Web | 28. září 2007 v 10:41 | Reagovat

Není zač. Já ráda pochválím povídku, která se mi líbí. Jenom někdy mám problémy s vyjadřováním a pořád opakuju to samý :/ A jsem ráda, že se mi to konečně podařilo napsat :)

A s těma charakterama u anime - mě to taky tak nějak nejde, takže z toho většinou vyjde nějakej patvor XD ;) Mooooc se těším na další.

4 Morgana Ehran Morgana Ehran | 27. října 2007 v 14:12 | Reagovat

áááá... sice sem to shonen nedokoukala, ale kdo by odolal? vivat Kyou Kara Maou! zamilovala sem si ho:) a tenhle pár jakbysmet. ony je v tom anime skvele vystihnuty charaktery a tak by se to nemelo psát tak tezko. já taky zůstanu u slashe a HP ale pár povídek na KKM už plánuju:) mám vyhlídnuté páry:) a tenhle mezi nimi chybet nemuzze.

a co se týče povídky - stejně kawai jako celé video, proste uzasné! moc moc moc se mi to líbilo:) proste prenádherné. docházejí mi slova:) je to tak nezné a vymakané jako Gwendalovi plyšáčci:)))

5 Isaaca Isaaca | Web | 28. října 2007 v 17:05 | Reagovat

to bylo dost dobré xD já tohle anime mám moc ráda... teda zatím jsem neviděla všechny díly, ale Wolfi je kawaiii *-* a když je s postýlce s Yuurim xD i když v anime se tam nic takového neděje... xD

6 Blanch Blanch | 15. listopadu 2007 v 23:48 | Reagovat

tedy..jsem ráda, že se vám to líbí...

7 Yveren Yveren | E-mail | 18. listopadu 2007 v 16:20 | Reagovat

*přestává zamilovaně zírat na monitor a sklouzne pohleden dolů. Začne si okamžitě nadávat a jde něco udělat s proslintanou klávesnicí... po delší chvíli...* To bylo úžasný až mi málem začaly téct sliny! *lže* Takže ještě jednou tohle bylo....Kyou Kara Maou... jo... takže- počkat tolik dílů?! Tatínek mě zabije. Asi si pořídím neomezený net *už nelže* myslím že tato povídka byla poslední kapkou. Teď už to prostě musím vidět!

8 Delilah Delilah | Web | 17. ledna 2008 v 15:05 | Reagovat

Som očarená. Proste, proste, proste... musím počkať, kým sa mi opäť vráti dar reči a potom možno budem schopná niečo rozumné povedať. Škoda, že som sa k tomuto nedostala hneď potom, čo som kkm videla.

9 Blanch Weller Touma Blanch Weller Touma | 19. ledna 2008 v 1:22 | Reagovat

Yveren rozhodně doporučuji, ale musím předem napsat a upozornit, že to anime je vysoce návykové, jak si pustíš první díl, neskončíš, dokud to celé neuvidíš, což ohrožuje člověka na zdraví, neboť ho to nutí sedět klidně tři dny nepřetžitě beze spánku u monitoru *mluví z vlastní zkušenosti*..já na to naštěstí měla léto :))

Jsem ráda, dámy, že se vám to líbilo..KKM je jedno z nejlepších anime, co znám, zbožňuji ho.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama