1. kapitola: Lidožroutský vzdušný vír

21. listopadu 2007 v 22:27 | Kazutaka Morgana Ehran |  »» Pátý element
Tato kapitola je věnována té nejsarkastičtější osobě, Romaně Kudělkové, mé spolubydlící na intru. Slíbila jsem ji nějakou tu popularitu, tak ji má mít:)) Protože má v této kapitoli miniroli *jůůů rým!*
Tak příjemnou četbu:)))

~¤~
~*~
Pár lidí se právě procházelo jedním severomoravským městem. Slunce nad hlavou pražilo, jako za letního dne, z rozpálených dlaždic sálalo teplo a horký vzduch byl teplý a lehký. Ony osoby se sotva vlekly při tom parném postletním dni. On byl už vlastně listopad. Takže… áno správně pochopili, předešlé řádky byla ironie. Výborně. Máte u mě za jedna. A teď jak tomu bylo doopravdy…
Byla zima až praští, vypadalo to, že co nevidět začne sněžit. Všem šla pára od úst a fučel ledový bodavý vítr. Vlhký, těžký vzduch naznačoval, že bude pršet a černé mraky nejinak.
"Hrom aby do toho… kde sakra jsou?" lamentovala nahlas jedna osoba. Zbylé tři jen pokrčily rameny. Ale uvedu ten rod na správnou míru. Jelikož mezi nimi byla i osoba mužského pohlaví, musím z hlediska češtinářského napsat i měkké podle rodu mužského. Byť měly ženy v této skupince převahu. Co se dá dělat, zákony gramatiky zjevně psali "feministi." Ti ovšem neexistují takže se tím mnohé vysvětluje.
"Hm, jak vidno, tady ne," ucedila jedna z žen, či spíše dívek. Ono by nebylo na škodu si je popsat, že? První žena, asi šestnáctiletá měla kratší blond vlasy a tvářila se znuděně. V hnědých velkých očích se jí odráželo samo nebe. Postávala s rukama zkříženýma na prsou a otáčela se sem tam na strany a rozhlížela se. Druhá, zjevně mladší stojící vedle ní měla zase hnědé vlasy a malé, zelené oči, které byly dobře přehlédnutelné za hranatými brýlemi. Třetí měla vlasy rezavé a taktéž byla obrýlená. Nu a chlapec, stojící mezi nimi byl poměrně hezký, zhruba sedmnáctiletý hoch s plavými vlasy a modrýma očima. Na první pohled hezounek. Ovšem z jeho ležérního postoje a ledabylého odění a účesu byste řekli, že je to pěkný nepořádník. Vypadal, jako by právě vylezl z křoví. A třeba ano.
"Myslíte, že má cenu čekat?" povzdychla si zrzka.
"Těžko říct, Dominiko, ale cena je to drahá," utrousila ironicky blondýna.
"Hele, nevykašlem se na ně? Je taková zima, že by jeden mohl dělat reklamu na Algidu," přidala se hnědovláska.
"Na to, aby některá z nás dělala Algidě reklamu, nemáme dost velký sex-apeal," odtušila opět blondýna.
"Abys ty neměla poslední slovo, Romčo," oplatila í hnědovláska.
"Šak jo," pokrčila rameny.
"Tak půjdem?" vložila se do toho zrzka. Všechny tři to odkývli. Otočili se na mužskou společnost.
"Flaviane? Co říkáš?" oslovený se překvapeně ohlédl - nevnímal je.
"Eh?" opáčil inteligentně.
"Půjdem nebo tu budem mrznout?" opakovala netrpělivě Romana.
"Ach tak - jo, jo jasně," přikývl hnedka Flavian.
"Jasně co?" ptala se bruneta.
"No jdem…" upřesnil to gentleman. Všechny tedy přikývli a kvarteto se společně vydalo z náměstí pryč. Cesta byla úmorná a zima jim na náladě nepřidávala. Vlekli se jeden za druhým a lezavý chlad je poháněl kupředu. Mířili do jedné vzdálenější čajovny. Najednou se ozvala rána. Dívky, jdoucí vepředu se otočili - to Flavian vrazil do zábradlí začínajícího mostu. Zasmáli se a šli dál. Most byl dlouhý a komunikace na něm byla rušná. Prach ze silnice vířil už tak špinavý a nepříjemný vzduch.
"Flavie, kde přesně to je?" otázala se dozadu Romča. Nic. Kamarádky se otočili. A zůstali překvapeně stát.
"Kde je Flavian?"
~*~
Byl celý zamyšlený takže si nevšiml, že vrazil do zábradlí mostu. Bolestí usykl, narazil si holenní kost. Jeho kamarádky se otočily, a když viděly důvod jejich zastavení, krátce se zasmály a pokračovaly v cestě. Ale Flavian zůstal stát. Zdálo se mu, že něco slyší. Jakoby šum větru… Ne že by nevál, to ano, ale tohle znělo… Jinak a tak nějak zvláštně. Blondýn se tedy naklonil přes zábradlí, do kterého prve vrazil. Málem vykřikl překvapením. Přímo pod mostem, mezi ním a silnicí, byl nemalý vzdušný vír! A uprostřed něj byla černá, děsivá díra.
"Co to?" nechápal Flavian a zíral na to s pusou dokořán. Zdálo se jakoby to nikdo krom něj neviděl. Rozhlížel se, ale nikoho nezaujal ten podivný vír. Jeho kamarádky byly už o kousek napřed a volat se mu je nechtělo. Znovu se otočil k víru, nakláněje se přes zábradlí. Nevěděl co v tuto chvíli udělat. Nechtěl tuhle záhadu jen tak nechat být, ale zase měl strach… Aby se nestalo přesně to co následovalo. Jako kdyby do něh šťouchla neviditelná ruka se jeho vrchní část těla, nakloněná nad zábradlím, převážila a on padal rovnou do toho víru, aniž by tomu mohl jakkoliv zabránit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 darken darken | Web | 23. listopadu 2007 v 5:26 | Reagovat

Tý jo! Vypadá to zajímavě. :-) Určitě si přečtu pokračování.

2 Kazutaka Asato Morgana Ehran Kazutaka Asato Morgana Ehran | 24. listopadu 2007 v 11:05 | Reagovat

děkuji, arigatou:) to budu vážně moc ráda:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama