11. K jako Když láska zavelí, rozum je v prdeli

18. ledna 2008 v 0:01 | Blanch |  »» Acta est fabula
A tady prozatím skončíme.
+++

Ráno nebylo jiné než každé druhé. Tedy v rámci možností. Jen jsem ho prožíval s mírnými výkyvy a rozdíly. Jedním z těch rozdílů byla rozhodně kocovina. Nad velikostí tohoto bolehlavu by už můj otec věšel domácí skřítky za uši na zdi domu.
Myslel jsem si, že mám v hlavě střep. Vlastně ne jeden, ale mám jich plnou hlavu. No a druhým rozdílem byl ten Pocit. Ano, Pocit s velkým P.
Vědomí, že kousek ode mě spí Potter. Potter, který se mi doznal ze svých hlubokých citů. Je to zvláštní vědomí. Na jednu stranu mě to svírá, cítím pocit viny, cítím tlak na hrudi, bolest, která obklopuje moje svaly, moje tělo i mou mysl, ale na druhou stranu mě to dělá šťastným, přestože vím, že s ním nebudu moci nikdy být.
Ale ten pocit. On mě má rád, opravdu rád. Přitahuji ho, něco pro něj znamenám, nejsem mu lhostejný a touží po mně a dost silně. On mě miluje.
Neumím si poradit s takovými city. Mě nikdy nikdo v životě nemiloval. Ani vlastní rodiče. Možná matka, svým zvláštním způsobem, ale otec rozhodně ne. Nikdy jsem neměl žádnou vážnou známost, zbytek rodiny patří mezi smrtijedy, to už mluví samo o sobě, něco jako láska mezi nimi neexistuje.
Neumím milovat a neumím být milován. Je to nové… ale tak… krásné.
A teď… co mám dělat? Moje Malfoyovská hrdost mi nedovoluje ani náznakem dát najevo, že o něj stojím taky. Tkví ve mně zažité tradice, konvence, vším mě naočkoval můj zatracený otec a já se toho teď nemohu zbavit. Ale on už tu teď není, tak proč to jednoduše nedokážu obejít? Proč nedokážu tyhle myšlenky z mysli vytěsnit? Proč vždycky, když si vzpomenu na to, co k Harrymu cítím, vyvstane mi na mysl otec. Vidím před očima jeho tvář, jeho zlomyslný výraz, svraštěné obočí, vzteky dávající na vědomí, že jsem opět udělal něco, co se mu příčí. Že jsem ho opět něčím zklamal, protože on ve mně vždycky viděl jen starost navíc. Jeho rodinná hrdost, Malfoyovská čest mu zabránila, aby mě vydědil, ale často jsem mu viděl na očích, že by to nejraději udělal.
Nikdy jsem nebyl syn podle jeho představ, proč bych jím zrovna teď měl být?
Byl jsem pro něj jen loutka.
Ach Pottere, poraď mi, sakra, co mám dělat! Já tě chci, strašně tě chci, ale… nejde to. Prostě to nejde!
Prásknul jsem pěstí o stůl. Zatracené vychování! Nenávidím se. Nenávidím otce za to, že mě takto vychoval. Nenávidím matku, že mu v tom nezabránila, ale spíš mu přitakala. Nenávidím svoje příjmení, protože už jen to ze mě dělá bestii. Pokud by nenávist dokázala ničit, sopka Mauna Loa by byla jen atomem mé zloby.
Už půl třetí hodinu tu sedím ve svém pokoji u stolu a dívám se do desky, jako by mě snad zajímalo, jaký má tento druh dřeva vzorek. Snažím se utřídit myšlenky, ale pořád bezvýsledně. Měl jsem na to celou noc, celou jsem ji probděl, ale výsledek mého přemýšlení se nedostavil.
Jsem v koncích… a ty, Harry, se mnou… je mi to líto.
Bolí to… bolest je slabost a slabostem se vzpírám… ale tentokrát mě to ubíjí.
***
Pustil jsem Harryho z pokoje bez řečí.
Nepromluvil jsem na něj jediné slovo, ale celý den ho po očku nenápadně pozoroval.
On se zřejmě rozhodl k opaku. Absolutně ignoroval mou přítomnost. Ke stolu usedl, až když jsem se najedl, do místností chodil až tehdy, kdy já jsem odešel.
Zase sedával do toho křesla v salónku a mlčky hleděl ven. Na jeho tváři se nerýsovala žádná známka emocí. Dost mě to zarazilo… Potter vypadal až… výhružně, strašidelně. Jako by ho někdo připravil o jeho duši. O jeho samotné já…
Tohle jsem vážně způsobil já?
Musel jsem odejít, nedalo se na to dívat. To jsem holt já. Neumím to jinak a starého psa novým kouskům nenaučíš, nezměním se, vím to. Třebaže bych o to měl zájem, já už jsem já. Už jsem říkal, že nenávidím svého otce? Necítím k němu zhola žádnou úctu, žádné city. Jediné, co mě nyní s ním pojít, a co je o tolik intenzivnější, je odpor, nenávist, averze. Jenomže on je pořád v mojí hlavě! Pořád tam je a nechce pryč!
Ráno přešlo v poledne a následovně i odpoledne. Harry mě stále míjel, neřekl jedinou hlásku, vůbec se mi nepodíval do očí a dělal, že jsem pro něj vzduch.
Stále jen hledí ven, když si záměrně odkašlu, abych dal najevo svou přítomnost, ani se neotočí, prostě už tady pro něj nejsem. Neexistuji.
Začíná mě to vcelku štvát. Co si má co dovolovat mě ignorovat? JÁ jsem ho sem dotáhnul! JÁ jsem pán domu! JÁ jsem jeho pán! JÁ jsem ten, kdo určuje pravidla. JÁ jsem ten, kdo mu dovolí, co smí a co nesmí. Třeba teď zrovna by mě mohl znovu políbit.. jako včera… ne.. konec.. zakazuji si takto uvažovat! Jsem slaboch. Nedivím se otci, že mě neměl rád. Vždycky slabochy nenáviděl. Nechápu, po kom jsem!
Venku se zešeřilo. Začíná se trochu stmívat.
Harry tam stále sedí.
Mám docela obavy, vypadá strašně divně. Nepřišel ani na oběd, ani na večeři. Asi drží hladovku. Snaží se mě vyprovokovat. Ale nedaří se mu to, protože místo, abych byl vzteky bez sebe, jako obvykle, já mám starosti. Starosti!! Draco Malfoy, bezcitná svině, má starosti. Starosti a výčitky. Už jsem říkal starosti? A taky obavy, strach… o něj!
To snad není možné! Hlava mi přetéká podobnými myšlenkami. Asi brzo praskne! Já jsem nikdy takhle neuvažoval, proč zrovna teď? Něco se ve mně hnulo. Něco se muselo změnit.
Je mi ho líto. Proboha, proč to vlastně všechno dělám? Nejenže ubližuji jemu, ale taky sobě! Nedokážu se přes to povznést, nedokážu přeskočit tu laťku, nedokážu ji ani podlézt. Nedokážu nic, jsem bezradný. Ztracený ve svém vlastním strachu, ve své vlastní slabosti.
Otec vždycky říkal, že Malfoy se neptá, Malfoy si rovnou bere vše, co chce. A není Harry zrovna to, co chci? Potom by si to neprotivilo, kdybych se teď a tady na něj vrhnul.
Vypadá hrozně sladce, ale taky hrozně ublíženě a dotčeně. Vypadá křehce a já najednou pociťuji, že bych ho měl bránit a chránit.
Ale před čím, přede mnou samotným?
Ty kalhoty a košili, které jsem mu přichystal ráno k posteli, mu hrozně sluší. Věděl jsem, že zelená košile bude výborná volba. Jde mu k očím. A ty černé kalhoty. Je strašně sexy! Uvědomuje si to vůbec? Proboha! A já mu tak ubližuju!
Měl bych ho pustit!
Cože jsem to řekl? Co jsem si to myslel? Pustit? Ale proto jsem tohle celé nepodnikal, abych ho pouštěl.
Ale kam se tedy poděla má pomsta?
Kde utekla ta nenávist? Ta nevraživost?
Zalekly se pod tíhou něčeho mnohem šlechetnějšího… pod tíhou… lásky.
Bylo už dávno po osmé hodině večer, ale neměl jsem v plánu Harryho hnát do své "kobky". Nevím proč. Najednou mi dělalo dobře už jen vědomí, že je tady. Že se smím na něj dívat. Že smím s ním dýchat stejný vzduch.
Ale on ten názor nesdílí.
Co když včera lhal?
Co když to tak necítí?
Blbost!
Ale co když to po včerejšku už necítí? Po tom, co jsem udělal?
Co když ho to přešlo?
Co když….
Musím toho nechat!
Ale něco na tom musí být. Vždyť mě musí nesnášet, jinak by se mi nevyhýbal.
Urazil jsem ho, ponížil jsem ho… jindy by mi to dělalo radost, měl bych pocit zadostiučinění, ale nyní… lituji toho! Jsem horká hlava! Proč jen jsem reagoval tak přehnaně? Už se to nedá vrátit.. nemůžu za ním najednou jít a říct: "Víš Harry, já jsem si to rozmyslel. Já k tobě vlastně něco cítím, najednou mi to došlo, že jsem včera nemluvil úplně tak pravdu…" Ideální, jak vystřižené z červené knihovny. Jak z těch pitomých knížek, které čítávala matka.
***
Následující den to nebylo lepší, ba naopak. Bylo to ještě horší. Harry odmítal jíst, odmítal být ve stejné místnosti. Často se zavíral do svého pokoje a vůbec nevycházel.
Nevěstilo nic dobrého ani to, že jsem ho párkrát opět zastihl v té nepřirozené poloze v Turka, jak medituje.
Je to pryč!
Já jsem tu lásku v jeho srdci zahnal!
Zašlapal!
Zničil!
Jsem troska! Jsem pitomec! Hlupák! Idiot!
Ne, už to nemá cenu. Nebudu se litovat. Ani jeho! Budu jako dřív! Musím se vzchopit!
Pokud si mě nehodláš všímat, Pottříku, nastanou opět dusné časy!
Však já už se ti připomenu!
***
"Pottere!" oslovím ho s podtónem samolibosti, jako obvykle.
Neotočí se.
Jak…opovážlivé!
"Hej, ty pitomče brejlatej! Dělej, otoč se a nedělej, že jsem vzduch nebo si to odskáčeš!" uchopil jsem do ruky hůlku. Teprve teď se otočil.
Ve tváři měl dravčí výraz. Nejraději by mě zahryzl přímo na místě, kdyby mohl. Tedy kdybych na něj nemířil hůlkou.
"Co chceš, peroxide!" odpoví drze.
Tohle přepískl! Já jsem nikdy žádný peroxid neužíval. Moje nádherné vlasy jsou výsledkem přírodních procesů. Jsou jemné a zlatavě stříbrné, stejně jako jsou vlasy mé matky a mého otce. Jak se jen opovažuje tvrdit, že…
"Co si to řekl? Zopakuj to!"
"Řekl jsem, že jsi peroxid!" odpoví znovu a vyzývavě se mi dívá přímo do očí.
"Ty idiote! Ty ignorante! Závidíš mi moje úžasný vlasy. Já nemůžu za to, že máš na hlavě to strašný vrabčí hnízdo, ve kterým vypadáš fakt příšerně. Nemůžu za to, že já jsem vždy elegantní a přitažlivý!" můj hlas se trochu zklidní. Čekám další jedovatou poznámku.
"Ty zmetku jeden namyšlenej!" Potter je v ráži. "Jsi jen sebestřednej, egoistickej a arogantní blbec!"
"A proto se ti tak líbím, že Potty?" dodám jízlivě a pravý koutek úst mi vyletí vzhůru. "Někdo by řekl arogance, já tomu říkám kouzlo osobnosti a to ty bohužel nemáš!"
V ten moment jsem to vážně nečekal. Ani jsem si nestačil provokativně prohrábnout prsty vlasy a v tu ránu mi na krku visel on.
Povalil mě prudce na zem. Křičel na mě nějaká hanlivá slova, jejichž význam mi není úplně znám.
Třásl se mnou, třískal se mnou o zem.
Že já pitomec neobnovil ta obranná kouzla! Já jsem takový…
Co mám v té hlavě? Pusto prázdno!
Na co jen pořád myslím?
Na co asi?
Na jeho…na něj…
Na to, jak vypadá…
Na jeho tělo…
Na to, jak se poddával vášni, když jsme spolu prožili noc…
Na to, jak se jeho jazyk proplétal s mým a dráždivě mu vyrážel vstříc…
Na to, jak mu září oči, když se ho dotýkám…
Na jeho krásný úsměv…
Na to, jak přitažlivé má rty…
Na to, jak mě láká jeho snědá kůže…
Na to, jak dokáže vybuchnout a jak je přitom strašně sexy…
Na to, jak se cítí ublíženě po tom, co jsme mu udělal…
Na to, jak je zranitelný a na to, že jsem to vůbec nečekal…
Na to, jak právě leží na mně a mlátí mě hlava nehlava….
Na to, že se mu vůbec nebráním a nechám ho konat, protože vím, že si to zasloužím…
Na to, jak jeho údery pomalu ustupují a střídají je další hanlivá slova…
Na to, že se čím dál víc cítím jako obrovský parchant…
Na to, že když láska zavelí, rozum je v prdeli…
Na to… že vzduch proťalo známé PRÁSK!
A na to, že v přijímacím salónku teď stojí nějaká osoba zahalená v černém plášti…
Potter ustal, slezl ze mě a jako uhranutý hleděl na postavu v černé sutaně. Pochopil jsem, jak se musí cítit. Bezbranný, neozbrojený..v pasti!
Hleděl na ni se strachem v očích… poznal jsem to. Snad poprvé v životě jsem v jeho očích spatřil náznak strachu…
Ohlédl jsem se za postavou, z pod jejíž kápi se najednou svezl dlouhý plavý pramen vlasů.
"Matko!" užasl jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kazutaka Asato Morgana Ehran Kazutaka Asato Morgana Ehran | 18. ledna 2008 v 21:23 | Reagovat

to je prostě nádhera, co ty dokážeš v tom PS vytvořit:) naprosto nádherný lay:)

z jakéhopak je anime, že ho neznám?) nebo je to manga?:)

2 Blanch Weller Touma Blanch Weller Touma | 19. ledna 2008 v 1:15 | Reagovat

Ten ležící netuším...to jsem měla v pc asi snad rok...ale spíš to je jen nějaký obrázek... a ten nalevo..to je přece Yami no mat. :)

A jinak díky..tenhle ale stejně řadím mezi jedny z těch slabších..když on je blog tak zatraceně omezitelnej...člověk se tady nemůže vyřádit...štve mě to...

Ale chtěla jsem tu dát něco nového a něco ve světlých barvách, vím, že Lauritte má ráda světlou...

Navíc..nedokážu o nic víc, než ty...taky se umíš ohánět :)

3 Blanch Weller Touma Blanch Weller Touma | 19. ledna 2008 v 1:16 | Reagovat

P.S. začnu za nás posílat na daily-slash aktuálky...tak kdybys mohla taky, když něco nového přidáš...díky

4 Muraki Tsuzuki Morgana Ehran Muraki Tsuzuki Morgana Ehran | 19. ledna 2008 v 12:11 | Reagovat

cože, to je Yami? *pisklavou fistulkou *

no ted se dívám, poznávám Hisoku i když Asato se sobě moc nepodobá:)))

není zač. je takový jednoduchý a holý, ale líbivý a ten kiss *rozplývá se* prostě kawai!

mě už layoutování moc nebere, však je to u mě vidět... jediný laye, které jsem schopna jaktakž splodit jsou shonenové a to musí návstevníkum uz lézt krkem a jinými trubicemi:))

jo všimla jsem si. dobře tedy. já na to ale vždy zapomenu, ani když přidám něco u sebe neozvu se jim... jsem lennoch:)))

5 Blanch Weller Touma Blanch Weller Touma | 19. ledna 2008 v 18:48 | Reagovat

ne nalevo..alenapravo..už ani nevím, jaká strana je jaká :)

Mě to stále baví :)

Nj..hodně dlouho si nezměnila svůj vlastní lay :)

Ale já budu mít za měsíc u sebe taky Cirin lay :)

Já u sebe taky nic neposílám..na to kašlu..ale aspoň tohle..máme tu bídnou návštěvnost a tuhle tvou povídku by měli číst, je skvělá :)

6 Blanch Weller Touma Blanch Weller Touma | 19. ledna 2008 v 18:50 | Reagovat

Zajímalo by mě, kde se nám ztratila Marťan.. a zda ještě Lauritte a Yuiko na nás myslí :)

7 Kazutaka Asato Morgana Ehran Kazutaka Asato Morgana Ehran | 19. ledna 2008 v 19:03 | Reagovat

jo to jsem poznala:) asi všichni spějeme do stadia IQ zamrzlých kaprů v ledničce...

to je jen dobře:)

já vím je to vidět, že mě to neba...

jj:) bude mít celonetovou reklamu:))

no to máme, furt uvažuji jak ji zvýšit... ale kuš, co je na ni skvělého? rien.

no to mě taky:))

8 Blanch Weller Touma Blanch Weller Touma | 19. ledna 2008 v 22:51 | Reagovat

nO ds POMŮŽE HODNĚ :))

No...jelikož máme teď Ciri na Layoutsi, tak i tam si udělá obrovskou reklamu :))

Ta povídka sama.. :)

Já nejsem zamrzlý kapr v ledničce..já jsem už osmažené vykostěné maso...

9 Kazutaka Asato Morgana Ehran Kazutaka Asato Morgana Ehran | 20. ledna 2008 v 14:35 | Reagovat

DS? co je to?:)))

no to si myslím;)

no(n) co(n)mment...

v tom případě jsem už dávno někdě v žumpě, strávená a smradlavá:))) vyhněme se detailům;)

10 Blanch Weller Touma Blanch Weller Touma | 20. ledna 2008 v 15:26 | Reagovat

Daily slash je DS...

Každý má své mouchy, i hovno má své mouchy :))))

11 Kazutaka Asato Morgana Ehran Kazutaka Asato Morgana Ehran | 21. ledna 2008 v 22:29 | Reagovat

jo ták...

no to se ví...hovno zvlášť:)))

12 Blanch Weller Touma Blanch Weller Touma | 27. ledna 2008 v 21:53 | Reagovat

dokonce i pohromadě :)

13 sisa sisa | 18. května 2008 v 17:38 | Reagovat

kedy bude dalsi diel??:))

14 Blanch Blanch | 21. srpna 2008 v 4:31 | Reagovat

už je :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama