9. kapitola: Vítězství

8. února 2008 v 19:47 | Morgana Ehran |  »» Pátý element
a další...

~¤~
Dva členy Tajné policie pohltila voda. Byla poměrně studená a nijak příjemná. Pád nebyl zrovna pohodlný. Výbuch je nejen dočasně připravil o sluch, ale i vodu zčeřil, takže se dostali do jakéhosi víru plovoucích trosek. Voda se postupně uklidňovala zbarvena rudou a černou barvu. Dřevěné trosky lodi hořely na hladině, dokud je voda neuhasila. Všude bylo plno mrtvých spálených těl a nebyl to vůbec pěkný pohled. Když se oba nejlepší přátelé vynořili na hladině chvíli trvalo, než se rozkoukali. Flavian s úlevou zjistil, že jeho kolega a kamarád zároveň vypadá nedotčeně a byl snad v pořádku. Za to Torer se tvářil dost zděšeně. Konsternovaně na něj hleděl. Pak něco zahulákal, ale Flavian ho neslyšel. To byli jistě následky výbuchu, napadlo jej. Gehasst ukazoval na jedno plovoucí prkno, či spíše desku, která byla dost velká, aby se na ni vlezli. Pomohli si na ni vlézt a položili se na břicho, aby se s nimi deska nepřekotila. Nejdřív se uklidnili a pořádně se rozdýchali, ačkoliv kvalitu vzduchu byla mizerná. Čpěl střelným prachem a spáleným masem. Bylo jim z toho na zvracení. Ale mohli si gratulovat, že se jim akce povedla.
"Flave? Flave?" oslovil kamaráda brunet. Jenže on ho neslyšel. Viděl, že Torer na něj mluví, ale zaboha nebyl schopen zjistit co. Tu viděl, jak Torer utrhává kus své košile a myje ji ve vodě.
"Co děláš?" nechápal Balthroph. Torer mu posunkem dal najevo, ať si nedělá starosti. Pak si ho rukou přitáhl a látku mu opatrně přiložil k hlavě. Flavian tomu nerozuměl, ale uvědomil si, že ho něco pálí na levé straně hlavy. A že mu něco přes tvář stéká… Rukou si přejel přes líci a na prstech se zděšením uviděl čerstvou krev. Vyděsil se.
"Tore? Co mi je? Tore? Mluv se mnou!" vřískal panicky. Nic totiž neslyšel. To ho zaráželo nejvíc. Napadlo ho, že… Ne, to nemohlo být možné… Torer ho uklidňoval. Avšak blondýn mu opravdu nerozuměl ani slovo.
"Tore… Já jsem ohluchl?" vysoukal ze sebe a zděšeně čekal na odpověď. Kamarád jen pokrčil s rameny.
"Co mám s uchem?" pokračoval ve vyptávání Flavian, ačkoliv věděl, že nic neuslyší. Hnědovlasý chlapec opakoval gesto. Posunky se ho snažil uklidnit.
"Kde… Kde je Beno?" změnil téma Flavian a nasucho polkl. Torer si viditelně povzdychl a s odvrácenou tváří ukázal na trosky lodi a plavající umrlce. Balthrophovi chtě nechtě se skutálela po tváři slza. Torer si toho všiml. Oběma byl Beno, už svým věkem, sympatický. I když s ním nikdy nenavázali větší kontakt. Torer znenadání kamaráda objal, nepřestávaje mu držet látku na místě ucha. Čech ho sevřel v náruči a doufal, že se z tohohle pekla brzy dostanou. Jenže pociťoval čím dál tím větší malátnost a zanedlouho se sesunul Torerovi z náruče. Než upadl do povědomého bezvědomí stačil zahlédnout vyděšenou tvář nejlepšího kamaráda.
~*~
Flavianovi se během bezvědomí zdály hrůzné sny. Viděl v nich, jak pluje na hořící lodi. Když z ní skočil do moře, všiml si, že Torer zůstal na lodi a marně prosí o pomoct, protože v tom se loď ztratí v hlubinách moře. Když se mu jednou zdálo jak se sám potápí a dusí, s horečkou se probudil. Zjistil, že leží na ošetřovně v kasárnách, tak dobře známém místě. Nebyl tu sám. Byli tu asi další dva neznámí ranění, ale i Torer, který právě přišel k jeho posteli. Ruce nesl šálek, z něhož se kouřilo.
"No konečně. Bál jsem se, že se už neprobudíš," uvítal ho Torer a zjevně si oddychl. Flavian se posadil a cítil se neuvěřitelně slabý.
"Rád tě vidím. Jsi v pořádku, doufám."
"O mě se neboj, já to odnes jen menšími škrábanci, nic vážného. Za to ty… Omdlel jsi, protože jsi ztratil mnoho krve. Už čtyři dny jsi byl v bezvědomí. Trenér tě chtěl dokonce uspat, ale já to nedovolil. Mám tě na starost," vysvětloval mu nejlepší kamarád.
"A... co se mi stalo?" chtěl vědět Flavian. Gehasst si povzdechl.
"No… Při výbuchu jsi… Utrhlo ti to ucho," vymáčkl se Torer a tvářil se, jako by to snad zavinil. Balthroph na něj konsternovaně hleděl. Pomalu vztáhl ruku k hlavě a zjistil, že ji má ovázanou. Levou stranu měl neprodyšně ukrytou pod obvazy.
"Mrzí mě to, moc mě to mrzí," podíval se na něj zkroušeně Torer. Flavian se jakž takž vzpamatoval a ujistil ho:
"To nemusí. Vždyť za to nemůžeš."
"Ale jo. Mohli jsme z té lodi vypadnout dřív."
"Nemohli, za to může Harek s Marakem, oni nám dávali signál. Oni nás zachránili?"
"Ti?" vyprskl náhle Torer. "To ani náhodou. Ti tak, zrádci jedni. Zdrhli! Není po nich ani vidu ani slechu. Já jsem nás dostal z úžiny a na koni se dostal do Hollau Erdene. Naštěstí bez potíží. Pan je s našim výkonem spokojen. Postaral se nakonec o nějaké léky pro tebe. To mi připomíná, že máš tohle vypít," podal mu kamarád kouřící nápoj. Flavian na to s nedůvěrou hleděl, ale Gehasstovi věřil, takže to vypil ani nemrkl. Nechutnalo to nejlíp, ale on byl zvyklý. Cítil se hned o něco lépe, alespoň si tak připadal.
"Děkuji, Tore. Ještě něco? Co ten výbuch? Vyšetřuje se to?" vyptával se Balthroph.
"Ne, nakonec to bylo uznáno za nehodu. Sice pár podezření bylo, ale pak to přehodnotili. Ani tělo Heitlishe Bena se nenašlo, naštěstí pro nás," dodal trochu přiškrceným hlasem Torer.
"Stejně by si zasloužil pohřbít," myslel si Flavian.
"To jistě. Ale takhle aspoň nemáme problémy," konstatoval Gehasst. Chvíli bylo ticho. Každý měl svých myšlenek dost.
"No," začal Torer a zvedal se, "já půjdu. Měl bys odpočívat. Trenér ti dal na zotavení deset dní, tak jich užívej. Zítra se zase stavím. Ahoj." Flavian ho nezadržel a sledoval jak jeho kamarád opouští ošetřovnu. Potřeboval být sám a urovnat si myšlenky. Položil se do celkem pohodlné postele a navzdory svým myšlenkám usnul.
~*~
Zbylých šest dní tak zvané dovolené uběhlo na Balthrophův vkus až příliš rychle. Ale jelikož byl zvyklý na tvrdé podmínky stačil se za to dobu jakž takž zotavit. Cítil se trochu slabý, ale nebylo to na něm skoro vidět. Hned druhý den co opustil ošetřovnu už byl nucen cvičit se v boji. Torer ho šetřil co mohl, ale Pan na ně dohlížel. Flavianovi už netoleroval slabost jeho výpadů a nepozornost na útoky z levé strany. Marná byla výmluva, že ohluchl na levé ucho, o které přišel. Z výcviku chodil celý dolámaný, protože Mänfield nebyl zrovna respektující milý muž a dost na něj tlačil. Flavianův imunitní systém už si zvykal na velkou zátěž, ale s psychikou byl na tom hůř. Vyčítal si, že nechal zemřít Bena a stýskalo se mu po rodině. Taky ho mrzelo, že díky své neopatrnosti a pomalosti přišel o ucho. Na to, že je však vrahem, na to ani nepomyslel.
~*~
"Flavie, volá nás trenér!" přiletěl tak jednou za blonďatým modrookým hochem jeho nejlepší přítel. Ten překvapeně vstal a následoval jej do kanceláře Pana. Nestávalo se, že by si někoho takhle volal. Jenom, když šlo o akce… A od jejich poslední uběhli již necelé dva týdny, takže byl nejvyšší čas, aby dostali nový úkol.
"Gehasste, Balthrophe, je vám snad jasné, proč jsem si vás zavolal. Mám pro vás úkol, hodný Tajné policie. Vyšší mocnosti si přejí, abyste je někoho zbavili. Na to tu jste vy. Úkol je to prostý - najít, zabít, zmizet. Vše nenápadně a diskrétně. Žádné pobuřující masakry. Prostě odkrouhnout a tečka. Těla zničit a hlavně, ať u akce nejste viděni. Běda vám jestli ano! Pravidla znáte. Pozítří touhle dobou, budou Mortenským lesem projíždět vaše oběti. Jsou dva, bývalí vojáci, snad na ně budete stačit. Tam akce proběhne. Něco nejasného?" vysvětloval Mänfield.
"Smíme vědět kdo jsou ti muži?" ozval se Torer. Pan jen kývl a nadechl se k odpovědi.
"Věřím, že ta jména ti něco řeknou. Jsou to staří známí."
"Kdo…" zajímal se Flavian. Odpovědi se mu dostalo vzápětí…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama