12. L jako Laxamentum

30. května 2008 v 0:35 | Blanch |  »» Acta est fabula
Neuvěřitelné, že bych sem přidala zbytek kapitol z povídky, která je už více než přes rok napsaná? :))

"Matko," zopakoval jsem téměř nezúčastněně, ale ihned si uvědomil vážnost situace.

Postava v černé sutaně se nehnula a já si byl vědom, co to zapříčinilo.

Matka umí uchovat chladnou hlavu. To jsem jí vždy přičítal k dobru.

Podíval jsem se na nehybného Harryho, který z ní od okamžiku, kdy dorazila, nespustil oči.



Tak jsem se možná zmýlil…



Černá kapuce se svezla po dokonale plavých vlasech a já spatřil ostříží pohled kouřově šedých očí. Podívala se na Pottera a nečekaně vytasila hůlku, přičemž jí zamířila přímo jemu na hrudník.

Nedýchal jsem.



"Dost, matko! Nech ho být!" Rychle jsem se musel vzpamatovat nebo by mu vážně ublížila.



"Vysvětli mi, drahý synu, co v našem domě dělá Harry Potter a co před malou chvílí dělal na tobě?!" Její dokonale růžové rty se zformovaly do otázky, kterou jsem každou chvíli očekával.

Znal jsem ji. Nezaútočí, dokud nebude mít podnět. I když přítomnost Harryho Pottera zde bylo samo o sobě podnětem, zvlášť, když ještě před chvílí moje tělo přikoval svou váhou k zemi a zával mému dokonalému obličeji co proto. Ještě teď cítím v ústech krev z toho, jak jsem se kousnul do jazyka. V obočí mám tik a předpokládám, že se to do rána neobejde bez nějakých podlitin.



"Dáš si čaj, matko?" Usmál jsem se. Potřeboval jsem její pozornost odlákat jinam a uhrát tak trochu času. Podíval jsem se znovu na černovlasého Nebelvíra a v jeho tváři jsem viděl jasně vepsaný smířený pocit. Jasně vypovídající něco ve stylu: "Tak už to udělej, ať už to mám konečně za sebou!" Pohled typu mouchy sežerte si mě.



"Nevšímej si ho, matko. Není ozbrojený. Je docela bezbranný, nemůže utéct a nemůže nám nijak ublížit. Držím jej tu už několik dní," milosrdná lež ještě nikdy nikomu neublížila… nebo ano? Kromě toho, já milosrdné lži nikdy nevypouštím z úst, buď mluvím pravdu, což je málokdy, nebo lžu jako když tiskne. "Je neškodný a je mým vězněm. Nebyl jsem tak pošetilý, abych neučinil jistá opatření. Jsem přece Malfoy, ne hlupák. Nedívej se tak na mě, pojď si dát čaj, všechno ti vysvětlím. Mám s ním své určité plány," naprosto dokonale jízlivě jsem se usmál. I Snape by mi v tuto chvíli mohl ten úšklebek závidět.



Matka se na mě podezřívavě dívá. Pak přelétne očima okolo a spočine na Potterovi, jako by tím hodnotila situaci. Nakonec lehce přikývne a následuje mě do jídelny, kde si od Djuky necháme přinést čaj.



"Tak, synu, řekni mi, vysvětli mi, co tady pohledává Harry zatracený Potter?! Když si ho tu tak náramně ulíváš, už dávno měl být v rukou Temného Pána!" matka se zlobně opřela o opěradlo židle a propletla do sebe prsty na rukou.



Nehodlal jsem matce vysvětlovat, že její povedený synáček byl léta zamilovaný do svého nepřítele, že po něm toužil tak intenzivně, že se k Pánu Zla přidal taky kvůli němu. Nehodlal jsem jí popisovat, jak jsme si vášnivě užívali těla toho druhého a už vůbec jsem jí nehodlal říkat, že ho stále miluji a on ke mně zřejmě cítí totéž.



"Víš, matko, vždycky si tušila, že já a Potter, to bylo něco jako Snape a Potterův otec nebo Black. Nesnášeli jsme se, celou školu. Metali jsme po sobě kletbami, uráželi se na každém rohu, dělali si naschvály a ponižovali se, bylo to dlouhá léta vzájemné a nikdy nekončící. Nakonec, jak víš, jsem se díky Potterovi a ostatním z Řádu dostal do vězení, kde jen tak mimochodem, nebylo dvakrát nejlépe a tebe ani nenapadlo mě jakkoliv nenápadně kontaktovat, byť by ses vydávala za někoho jiného.

Tím vším chci říct… Potter mi toho hodně dluží. Rozhodl jsem se mu za to všechno pomstít. To on způsobil tu zkázu v mém životě a nehodlám to jen tak přejít. Hezky zaplatí za všechno, co mi kdy udělal a já nepřipustím, aby z toho vyvázl bez odezvy. Zkrátka jsem ho sem unesl, zbavil ho možnosti kouzlit či nějak kontaktovat své známé. Opatřil jsem dům i sebe kouzly, aby mi nemohl ublížit, aby nemohl utéct nebo toho jakkoliv zneužít. Přetvořil jsem kvůli němu jednu komnatu a udělal z něj jeho celu, kde tráví většinu času, pokud si tedy nepřeji, aby byl v mé blízkosti, abych ho mohl urážet, abych mu mohl ubližovat a užívat si toho, že Potter je teď tady díky mně a je pokořený a nemůže nic dělat. Je bezbranný a já jej můžu psychicky týrat. Sama víš, že psychická újma je mnohem více než fyzické týrání. Zlomí to ducha, ublíží to tam, kde to nejvíc bolí. Mysl je to jediné, co člověku zbude, když už nic nemá. Když už ani soukromí mu nikdo nedopřeje. Proto je drzostí se do ní dobývat Nitrozpytem, ty tohle všechno víš. Zlomit Potterovi mysl je něco nevídaného a něco, co se stalo pro mě výzvou.

Chci ho mučit, chci ho zničit! Chci si pro začátek užít svou pomstu, než jej předám Temnému Pánovi a věz, že mi to činí veliké potěšení, matko! Nesmíš mě připravit o tuto možnost, protože už se nikdy nemusí opakovat a já mám jedinečnou příležitost toho využít," zakončil jsem svůj dlouhosáhlý monolog a dlouze jsem se nadechl.



Matka chvíli mlčela, její pohled potemněl. Bylo na ní vidět, že přemýšlí. Určitě nad tím, co z toho bude mít ona. Takhle přemýšlel přece každý Malfoy.



"Chápu, ale je tvou povinností předat toho spratka Ty-víš-komu. Jsi jeho služebník, stejně jako já nebo Severus. A jen tak mezi řečí, milý synu, už se skrýváš měsíc. Nemyslíš, že by ses měl už přidat nazpět k našim řadám? Chováš se jako zbabělec, schováváš se a nedáš o sobě ani vědět.. ani mně!"



"Já uskutečňuji svou pomstu, matko! Kolikrát ti to mám opakovat! Já nemám čas se teď věnovat příkazům Temného pána. Navíc jsem byl několik let v Azkabanu, chápeš? Tam, kde je i momentálně tvůj manžel, kterého podvádíš a nebylo to tam žádné peříčko…"



V ten moment mou tvář navštívil štiplavý dotek dlaně. Matka mi vlepila facku.



"Nebuď drzý, Draco! Já a tvůj otec už dávno spolu nežijeme a ty to víš!"



"Lépe řečeno od doby, co je v Azkabanu! Matko! Tys tam nikdy nebyla, nevíš, jaké jsou tam podmínky, jaký je tam život. Kdybys byla na mém místě, taky by sis chtěla dát nějakou dobu oddech a nevrhala by ses ihned do jámy lvové! Já si chci odpočinout. Za ta léta mám na to právo, za to, že jsem za Temného pána nasazoval krk, za to, že mě jeho vinou zatkli!"



"Neurážej Ty-víš-koho, Draco!"



"Ten hadí ksicht je pro tebe modla, stejně jako Snape. Proč si vlastně tady? Nepotřebuješ mě, nemáš o mě ani zájem, tak co tě sem přivedlo? Snad ne skrytý mateřský pud," rozesmál jsem se ironicky.



"Měl by ses kát, Draco Malfoyi, nevíš, co mluvíš! Jsi jako posedlý! Přišla jsem, protože jsem o tebe měla starost!" odpověděla rezervovaně, jako vždy.



"To povídej holubům na střeše a nepokoušej se mě rozesmát!" odpovím přidrzle. Moje matka je stejná herečka jako můj otec. Oni dva se opravdu hledali, až se našli. No, ale tomu už je konec, ale Snape je stejná firma, věřím, že si opravdu rozumí.



"Nevím, co chceš, matko. Proč se o mě zajímáš, když na tebe čeká Severus. Mám pro tebe návrh. Vidím ti na očích, že si tuhle návštěvu brala jen jako povinnost a nesnaž se mi cokoliv namluvit," už už chtěla něco říct, poznal jsem to, když pobouřeně pootevřela ústa, jako to dělávala, když se hádávala s otcem, "něco za něco," pokračoval jsem po chvilkové odmlce. "Já ti nebudu dělat potíže a nechám vás se Snapem na pokoji. Už se nikdy před tebou nezmíním o otci, pokud se tedy sejdeme, což bude zřejmě nevyhnutelné. Na oplátku mi ale něco slíbíš!"



"Draco," špitla tiše, "proč mě tak nenávidíš?" znělo to téměř až ublíženě, ale její hlas nepropustil uzdu jakémukoliv citovému zabarvení.



"Nepřerušuj mě! Něco mi slib!" přešel jsem její dotaz. Neměl jsem chuť jí vysvětlovat, že jako matka na celé čáře zklamala. Její rezervovanost, odměřenost a odtažitost ve mně zanechala… ne nenávist, ale rozhodně ne lásku. Nikdy jsem vlastně neměl rodiče. Pojem matka a otec byl jen relativní, nebyl konkrétní, v mém případě rozhodně ne.



"Co za to chceš?" odpověděla smířeně. Možná jsem opravdu udeřil na citlivé místo. Ale to ona mě za život také a několikrát a vůbec jí to netrápilo, proč by to teď mělo trápit mě?



"Je to jen můj boj, on je tu z osobních důvodů. Až splním to, co jsem si vytyčil, předám jej Pánovi. Ale zatím je můj. Nakonec stejně nevyvázne živý, tak proč bych se nepomstil už teď, nezbývá mi mnoho času, Pán ho může zneškodnit kdykoliv. Chci, abys mlčela! Abys mé tajemství nikomu nevyzradila! Abys nikomu neříkala, že tu je! A že já jsem tady taky. Pro všechny jsem zmizel ze země a Potter mě hledá! Řekni, že to nikomu nepovíš, ani Snapeovi! Ten ví, že jsem tady, ale netuší, že je tu on. Takže matko! Dlužíš mi to!"



Chvíli váhala, nakonec ale oponovala. "Jak mám vědět, že mi to třeba náhodou nevyletí z úst. Jak mám vědět, že se něco nezvrtne. Nemůžu Pánovi lhát, co když se mě na to zeptá! Pozná, když lžu!"



"V tom případě… zavaž se mi neporušitelným slibem!" rozhodl jsem. Tak a teď to má spočítané. Z toho už se nemůže vyvléknout.



"Cože?!" Na tváři ji poprvé vyvstanul vyděšený pohled. Rysy v jejím obličeji se rozvlnily a do očí ji spaly dva neposlušné prameny, jak sebou trhla.



"Jak si slyšela, matko. Zavážeš se mi neporušitelným slibem, abych měl jistotu, že pomlčíš. Dáš v sázku svůj život!"



"Na to ale potřebujeme pečetního svědka," na tváři se jí rozlil škodolibý úsměv. Myslela si, že má vyhráno.



Jako by si snad myslela, že jsem hlupák a nepomyslel jsem na to.

Otočil jsem se zády. Věděl jsem, že nás Harry už notnou chvíli poslouchá za rohem a rozhodl jsem se využít jeho služeb.

"Pottere!" řekl jsem jemně. "Pojď sem!"

Nic se ale nedělo. Snažil se hrát mrtvého brouka.

"Pottere, nech toho, já vím, že tam jsi, tak se o nic nesnaž a pojď sem."



Harry vstoupil dovnitř. Pohlédl na mou matku a posléze i na mě.



"Tak matko, zde máš Pečetního svědka," otočil jsem se na něj, "pojď blíž. Stvrdíš náš slib."

Harry věděl, proč to dělá. Vlastně to dělal i ve svém vlastním zájmu, ale taky i v mém a přistoupil na tu hru.

Všiml jsem si kyselého výrazu na matčině tváři.

Váhala. Měla strach. Poznám, když se něčeho zalekne. Vždycky pevně sevře rty, jako by jim zabraňovala, aby se skrze ně prodral jakýkoliv sten nebo vzlyk.



"No tak?" dorážel jsem. "Snad se toho nebojíš, matko! Jsi Malfoyová! Malfoyové mají svou hrdost a nenechávají se doprošovat! Navíc jde o tvého syna, ty mu snad nechceš pomoci nebo si myslíš, že na to nemáš síly?"



Věděl jsem, že tímto jsem ji přesvědčil. Neměla ráda, když jí někdo naznačil, že má strach.

Vstala a s pevným výrazem mi vykročila vstříc.



Pohlédl jsem na Pottera. Pokud se má stát pečetním svědkem, bude muset slib stvrdit hůlkou. Nechtělo se mi do jeho dlaní vkládat takovou moc. Co když jí využije?



"Pottere?" pohlédl jsem na něj. "Teď ti na okamžik půjčím hůlku. Ale jestli se o něco pokusíš, jsi v háji. Víš, že se odtud nedostaneš, dokud já to tak budu chtít. A matka tě bude hlídat svojí hůlkou. Takže se o nic nesnaž. Buď zase ten férový Potter se zachráncovským komplexem a věnuj se své povinnosti. Hned po tom mi hůlku vrátíš. Stejně ti je na nic, protože na tvou kouzelnou podstatu není zvyklá. Na útok bys potřeboval vlastní hůlku. Slyšíš Pottere? Slíbíš mi, že se o nic nepokusíš?"

Možná to, co jsem v Harryho očích zahlédl, byla škodolibost, samozřejmě vůči mé matce, možná to bylo pobavení, ale každopádně nevypadal, že by chtěl zneužít situace. S úsměvem přikývnul a já jsem mu najednou uvěřil.

Opatrně jsem z kapsy vyndal svou hůlku a podal ji Harrymu. Sledoval jsem, jak má matka vykulila nevěřícně oči, ale raději nic neříkala. Protože můj dominantní pohled jí byl zřejmě jasný. Nehodlal jsem nic nechat náhodě, ne já!

Harry hůlku jemně uchopil. Já a matka jsme spojili ruce a on špičku ebenového dřeva položil na naše spojené dlaně.



A já tiše promluvil.



"Přísaháš Narcisso Malfoyová, že pomlčíš o tom, že tvůj syn Draco Malfoy sídlí v této vile?"



"Tak přísahám," procedila skrze zuby a zlobně si mě prohlédla.

Z hůlky vylétl tenký paprsek oslnivé barvy a omotal se kolem našich rukou.



"Přísaháš, Narcisso Malfoyová, že pomlčíš i o tom, že se v této vile vyskytuje i Harry Potter?" Promluvil jsem znovu.



Harry si to zřejmě vážně užíval. Že by nějaké zadostiučinění?

Další křiklavě rudý paprsek podobný plamenu vylétl z mojí hůlky a omotal se kolem mé a matčiny dlaně, přidal se k tomu prvnímu a vytvořil tak žhoucí síť.



"Tak přísahám," semknula naštvaně víčka, načež se podívala na něj.



"A budeš-li muset, zamlčíš i před samotným lordem Voldemortem tuto skutečnost a budeš krýt jak svého syna, tak i Harryho Pottera?"



Moje matka musí být teď vzteky bez sebe.



"Ano, přísahám!" vydechla zmoženě matka a zakroutila nevěřícně hlavou.

Naše tváře osvítila poslední vydaná energická hmota, která se jako drát ovinula kolem našich prstů a přidala se k předešlým dvěma hořícím špagátům.

Neporušitelný slib byl stvrzen.



Následovalo hrobové ticho.


Má plavovlasá matka z mé dlaně vytrhla ruku a bez jediného slova se hlasitě přemístila. Předtím, než však opustila tyto prostory, si mě ublíženě prohlédla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama