Šípkový princ 1/2

4. května 2008 v 15:57 | Morgana Ehran |  ► Povídky S-A
ŠÍPKOVÝ PRINC
Fandom: Gravitation
Pairing: Sakuma Ryuichi/Uesugi Tatsuha
Rating: 15 let (naznačeno sexuální násilí)
Warning: non-con

Songfic naSleepless beauty

Věnováno Veronice


N/A: Tato povídka vznikla díky Veronice. Inspirovala jsem její povídkou na Gravitation na tentýž pár - Veni, Creator Spiritus! Po přečtení této povídky mě poprvé přišel na mysl nápad na tuhle povídku. Navíc můj nápad podnítila manga, kde se odehraje něco podobného.
Takže vznikla tato povídka - trochu i jako pomsta Veronice za povídku Kocour, Pes a Královna. Ten konec se jí líbit asi nebude, ale tohle holt není veselá povídka.
Proč nese název Šípkový princ? Jelikož se jedná o songfic na Sleepless beauty, což je píseň, kterou sám Sakuma Ryuichi zpívá. A mne Sleepless beauty - název - připomíná Sleeping beauty, což je v angličtině Šípková Růženka… Takže je to vcelku jasné
Tato povídka nemá nikoho urážet. Postavy patří tvůrcům anime a mangy Gravitation.
Veronice - za to, že mi pořád pomáhá, ví jak mi udělat radost a obohacuje a snaží se zkvalitňovat český slash. Za to, jak nádherně píše, za její úžasné nápady a obětavost. Děkuji, Veroniko.
~>®<~
"Tooku de me o hikarasete mezameru monotachi matte iru
yoru no jouheki sasowarete utsusisumu mure no nukegara ni."
Hlasitá hudba vyhrávala nemalým bytem. Za okny se stahovala šedá mračna, snad věštící události,
ke kterým mělo dnes dojít.
U konferenčního stolku v obývacím pokoji seděl majitel bytu a přepečlivě vkládal baterku do
mp3 přehrávače.
Když se ujistil, že je baterka dána jak má být, zajistil ji krytem.
Následně "mptrojku" zapnul a vložil si sluchátka do uší.
Jakmile uslyšel vyhrávat svou vlastní hudbu, zvláštním, spokojeným úšklebkem se usmál.
"Deguchi no nai - Shougeki ni taeru tsumori nara
Kuzureru hodo - itsuwari o misete…"
Přehrávač zastrčil do kapsy u kalhot a drátky sluchátek schoval pod mikinu.
Jen co byl patřičně upraven, vypnul hi-fi věž.
V bytě se náhle rozhostilo ticho, které však díky mp3 přehrávači ani nezaznamenal.
Vzal klíče, vyšel z bytu a následovně i z domu. Nasadil si kšiltovku hluboko do čela,
aby mu nebylo vidět do očí.
Zavolal si taxi.
Zanedlouho už nasedal do žlutě natřeného auta. Zavrtal se do sedadla a dal se do spřádání nitek svého
plánu jednoduché, naturalistické pomsty.
Přesně takové jako v přísloví ,Oko za oko, zub za zub´. S nenávistí a bolestí vzpomínal na den,
kdy se mu změnil svět…
"Umarekawareru anata yo hitori hohoemanaide hitomi o irodoru…"
~>®<~
"Ne! NE! Ryu-chan nechce! Ryu-chan nechce! Ne!" křičel ze všech sil brunet a kopal nohama jako tonoucí člověk. Vzpíral se i rukám, které ho držely za zápěstí a patřily mladšímu, ale přec silnějšímu černovlasému muži. Promlouval k němu tichým, netrpělivým hlasem, nasáklým vzrušením:
"Ale no tak, Ryu-chane, buď hodný chlapec. Uklidni se, ano? No tak, bude se ti to líbit, uvidíš…" Kolenem se vklínil mezi jeho nohy a začal ho neuměle masírovat přes džínsy. Pokoušel se ho vzrušit, ale Ryu-chanův strach a panika to nedovolovaly.
"Ryu-chan si nechce hrát, nechce! Tatsu-chan je zlý!" ječel nepřirozeným, téměř dětským hlasem a zmítal se, co to šlo. Ale Tatsuha byl silnější. Navíc se Ryu-chan neuměl bránit, ač bylo jeho tělo víc než třicetileté, jeho myšlení bylo na úrovni malého dítěte. Tatsuha byl díky vlastní touze i nekompromisnější. Tiskl mu ruce při zemi, otíral se o jeho tělo, rty mu přejížděl po krku…
"Neee! To bolí!" Sevřel v dlani obě jeho zápěstí. Nepříliš šetrně se snažil vzpouzejícího Ryu-chana vyprostit z džínsů a k brunetově neštěstí se mu to nakonec podařilo.
"Tatsu-chan je zlý! Zlý! Ryu-chan nechce!" zpanikařil brunet ještě víc, když byl vysvlečen i ze spodního prádla. Z očí mu tekly slzy. Ale ani to Tatsuhovi nestačilo k ukončení svého počínání.
"Bude se ti to líbit, Ryu-chane…" ujišťoval ho Tatsuha. Nemyslel však na víc než vlastní uspokojení.
"Ryu-chane, uvolni se, bude to hezké…" Tatsuha prsty připravoval Ryu-chana na vstup do jeho těla. Ten plakal, křičel, prosil, vyhrožoval, ale málo platné. Tatsuha si prostě chtěl vzít, po čem toužil. A to byl Ryuichi…
"Ryu-chan nechce…"
~>®<~
"Nozonda sekai ga totsuzen hai ni natte mo kiseki ni mada meguriaeru.
Sotto dakishimete kowasu you ni - Muku na mama de sarasete hanabira o chirasu hana no you ni.
Migaku houseki te no naka no HIBI ni sae kizukihajimeteru."
Zaťal prsty do ošuntělého polstrování sedadla. Však on se pomstí. Sakuma Ryuichi se pomstí.
I za Ryu-chana. Proto musel zůstat "dospělým", aby se pomstil. Ubohé dítě v dospělém těle, pokud neslyšel svůj božský hlas, díky kterému mohl zázračně chvíli myslet jako normální dospělý člověk.
Zkontroloval stav baterky v přehrávači. Byla stále plná, nebyl důvod k obavám. Ale všechno viselo pouze… na drátku. Na tom drátku se sluchátky, ukrytém pod mikinou zázračného zpěváka.
~*~
Šedá obloha vypadala čím dál nebezpečněji. Taxík dojel ke svému cíli. Ryuichi zaplatil a vystoupil. Pohledem sjel dům, před nímž zastavili. Obyčejný panelák. Na tváři se mu usadil zlomyslný výraz. Přešel až k dveřím a skryl se pod stříškou před počínajícím deštěm. Mezi několika elektrickými zvonky vyhledal ten s jménem Uesugi Tatsuha. Rozmýšlel se, co teď. Nakonec zvolil menší klamavou hru. Zazvonil a čekal, až, jestli vůbec, odpoví Tatsuhův hlas.
"Ano? Kdo je to?" ozval se po nepatrné chvíli opravdu.
"Tady Ryu-chan," napodobil svůj vlastní hlas, když je uvězněn ve své podobě dítěte. I přes poměrně hlasitou hudbu slyšel, jak se překvapeně nadechl. Rychle si však pospíšil s reakcí:
"Ryu-chane! Pojď dál!" Bzučák se rozdrnčel. Ryuichi se ušklíbl a opřel se do dveří. Při stoupání po schodech trochu ztišil zvuk mp3 přehrávače, ale ne moc, aby svou hudbu slyšel pořád.
"Tsumetai te ga - nukeochita toge o hirou kara…"
Dorazil ke dveřím Tatsuhova bytu. Ihned mu však byly otevřeny a on mohl vejít dál. Bez meškání tak učinil. Stanul tváří v tvář svému momentálnímu nepříteli, Uesugimu Tatsuhovi. Ten se na něj nadšeně usmíval, jako by se nechumelilo. To Ryuichiho popudilo ještě víc. Zatím však nedával nic najevo. Tatsuha na něj mluvil, ptal se ho, co tu dělá, ale on mlčel, aby zamezil případnému prozrazení. Tatsuha ho nesmí prokouknout. Naštěstí jen pokrčil rameny, na Sakumu Ryuichiho se usmál a zavedl ho do obývacího pokoje. Posadili se vedle sebe. Ryuichi se jen v duchu modlil, aby jeho plán nebyl zmařen.
"Chceš něco, Ryu-chane?" zeptal se nesmírně mile Tatsuha. Všiml si, že má pořád kšiltovku, a pokusil se mu ji sundat. Ryuichi ho k jeho překvapení zastavil. Držel ho za zápěstí. Volnou rukou chytil i jeho druhé zápěstí. Tatsuha byl tak vyveden z míry a nechápal to, že neprotestoval. Náhle Ryuichi stisk zesílil.
"K tvé otázce, Uesugi," nechal se slyšet svým "dospělým" hlasem Ryuichi. Tatsuhovi se překvapením rozšířily oči, "ano, chci. Nejdřív ti chci něco říct. A pak ti chci něco vrátit."
"Co-Cože? Ale Ryu-chane…" nechápal Tatsuha a zkoušel se opatrně z jeho sevření uvolnit.
"Ne Ryu-chan. Teď s tebou mluví Sakuma Ryuichi." Stisk ještě více zesílil, až si byl jistý, že to Uesugiho bolí. Ten zděšením a ohromením nebyl schopen slova. Ryuichi se posunul ke své oběti a klekl si na její nohy, aby jí tím znemožnil pohyb.
"Ryuichi, co to děláš!" zmohl se konečně na slovo konsternovaný Uesugi.
"Mstím se, tedy hodlám se pomstít. Za to, jak ses ke mně zachoval, jak jsi mě zneužil. Udělal sis ze mě dobrou hračku, co? Líbilo se ti mi ubližovat? Chtěl ses jen uspokojit a nedošlo ti, že sis k tomu vybral mentálně postiženého člověka. To byla chyba, Uesugi," vyčítal mu plným právem Sakuma a výrazně silněji se o něj opřel. Tatsuhovi uniklo tiché usyknutí, když se mu jeho kolena bolestivě zaryla do stehen.
"Myslel sis, že to nebude těžké. Hloupý Ryu-chan ti nic neudělá, když mu pohrozíš, ani nikomu nic neřekne." Jednu z rukou spolu s tou Tatsuhovou přesunul za jeho hlavu. Popadl chomáč černých vlasů a trhnul, takže zvrátil Tatsuhovi hlavu dozadu. Trhnutí provázel bolestný výkřik.
"Ale zapomněl's na Sakumu Ryuichiho, který ti to jen tak neodpustí. O čem podle tebe přemýšlím na koncertech? Od jisté doby vymýšlím tuhle pomstu. Nesázej na mou nemoc, Uesugi," poradil mu hrozivým hlasem Ryuichi. Tatsuha ztěžka polkl.
"Teď ti ukážu, jak moc to bolelo. Myslíš, že se ti to se mnou bude líbit? Nebude, Uesugi, nebude. Ani mně se to nelíbilo. No a pak tě dám zavřít," věnoval mu sladký ironický úsměv Ryuichi.
"Zavřít?" opakoval vyděšeně Tatsuha. "Vždyť se téměř nic nestalo, nic zlého - "
"Znásilnil's mě, zneužil jsi dítě!" vmetl mu do tváře naprosto bez okolků Ryuichi.
"To není pravda! Jsi přece dávno plnoletý, dospělý, můžeš žít sexuálním životem!" protestoval Tatsuha, zatímco se mu Ryuichi nehty zarýval do kůže. Usykl.
"Nejsem dospělý tak, jak bych chtěl. Pokud nezpívám nebo neslyším svůj zpěv, jsem dítě, mentálně zaostalý člověk. Víš to a veděl´s to i tehdy." Proti tomu Tatsuha nemohl mít námitek, to bylo jasné. Mlčel a horečně uvažoval. Jak to, že je teď Sakuma Ryuichi "dospělý"? Vždyť nemůže slyšet svou hudbu… Najednou mu to došlo. A když pečlivě prostudoval očima linii Ryuichiho krku, všiml si jistého černého drátku.
"Madoromu hi ga - kusuburitsuzukeru

ima mo todokanu hikari no yukue azayaka ni mau omoi o egakou
michibiku kotoba ga koborete shimawanu you ni utsuru toki o osorenaide."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lauritte Lauritte | 4. května 2008 v 16:02 | Reagovat

teda!! To je mazec... schíza... jdu na další část, je to skvěle napsané.

2 Kazutaka Asato Morgana Ehran Kazutaka Asato Morgana Ehran | 4. května 2008 v 17:21 | Reagovat

děkuji!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama