Šípkový princ 2/2

4. května 2008 v 15:57 | Morgana Ehran |  ► Povídky S-A
Druhá část.

"Ryuichi…" vyplynulo Tatsuhovi ze rtů tiše. Pokusil se znovu vyprostit z jeho sevření. Sakuma mu to samosebou nechtěl dovolit a zapřel se. Sváděli chvíli tichý boj, než se Tatsuhovi podařilo uvolnit jednu svou ruku. Čehož rychle využil. Přitáhl si Ryuichiho k sobě a políbil ho. Ryuichi nestačil reagovat, bylo to velmi rychle. Chtěl se odtrhnout, ale Tatsuha ho chytil za krkem a držel ho u sebe. Takže teď věznili jeden druhého. Ryuichi se vzpíral Uesugiho polibku, i když ten si dal záležet, aby byl něžný a ne nepříjemný. Což sice byl, ale Ryuichimu se to nelíbilo stejně. Především už z důvodu, proč sem přišel…
Tatsuha jej hladil na krku, opravdu se snažil, aby se to jeho idolu líbilo. Zatím však nezaznamenal žádný úspěch. Sakuma naopak zkoprněl. Tatsuha ho dál laskal a čekal, jestli Ryuichi povolí stisk. Překvapovalo ho, že se zatím nepokusil znovu se zmocnit jeho ruky. Bral to jako jistou výhru a polibek prohloubil navzdory tomu, že se Ryuichi trochu stáhl. Dlaní mu lehce, pomaloučku a dráždivě přejížděl po šíji. Mimoto však i schválně zavadil o černý drátek. Než stačil Ryuichi soka zastavit, jedno ze sluchátek mu vypadlo z ucha. V Ryuichim hrklo. Polil ho nesmírný strach a panika, přestože měl ještě druhé sluchátko. Odtáhl jeho ruku prudce stranou a třesoucími se prsty si spěšně zastrčil sluchátko do ucha. Oddychl si, když uslyšel svou hudbu stejně hlasitou jako předtím…
"Deguchi mo naku - kuzureochiru -

umarekawari no anata yo hitori hohoemanaide hitomi o irodoru…"
Radikálně přerušil polibek, odstrčil Tatsuhu a znovu ho uvěznil ve svém sevření. Tatsuhova lest mu neprošla. S očekáváním hleděl na Ryuichiho. Věděl, že to myslí s pomstou vážně a je schopen mu opravdu ublížit. Nyní byly jejich síly poměrně vyrovnány, i vzhledem k věkovému rozdílu.
Ryuichi teď jednou rukou držel obě Uesugiho zápěstí a měl jednu ruku volnou. Tou ho začal svlékat. Bez přílišných potíží mu sundal kalhoty. Pak přišlo na řadu i spodní prádlo. Aniž by si ho prohlížel nebo se ho dotýkal v místech, kam slunce nesvítí, rozepnul si džíny. Nebyl vzrušený, což byl tak trochu problém. Už se chystal vzrušit se sám, když tu ho s nečekanou prudkostí a silou Uesugi povalil. Nezvládl to a skončil pod ním. Sice ho pořád držel za ruce, ale ztratil svou strategickou pozici. Zase mu strachem začalo bušit srdce ostošest. Nemůže prohrát, ne teď, teď ne…
Vzepřel se Tatsuhovi. Prali se, přetlačovali, oba polonazí. Ani jeden ten boj vzdát nehodlal. Prohra by měla u obou stejné následky. Ryuichi se snažil co to šlo Tatsuhu setřást, a ten se oproti tomu snažil vymanit své ruce z jeho sevření a položil se na něj celou vahou. Nohou mu přejížděl přes džíny a snažil se najít kapsu, kde byla ukrytá "mptrojka". Jakmile ji objevil, pokoušel se velmi neohrabaně kolenem posunout přehrávač tak, aby z kapsy vypadl. Ryuichi se proti němu prohnul, zazmítal se, ale žádný efekt to nemělo. Tatsuha se k němu přitiskl a rty přiblížil k jeho krku. Třebaže po něm toužil, teď ho spíš chtěl zbavit sluchátek. Doufal, že se mu podaří vyndat je zuby. Našel drátek a zatahal. Povedlo se. K Ryuichiho smůle. Ten zoufale zasténal a naklonil hlavu k rameni. Samozřejmě tou stranou, kde mu ještě v uchu zněla hudba.
"Nozonda sekai ga totsuzen hai ni natte mo kiseki ni mada meguriaeru."
Tatsuha, posílen svým úspěchem, se na Ryuichiho vrhl ještě náruživěji a nekompromisněji. Jelikož byl těžší než Sakuma, nemohl ho setřást, a i když jeho ruce držel co nejpevněji a velmi křečovitě, přebíral nad ním postupně vládu. Posunul svůj obličej níž a zuby opět zatahal za drátek sluchátek. K tomu se snažil mp3 přehrávač v kapse pošoupnout ven. Šlo to ztěžka, ale šlo. Po chvíli úporného snažení a bojování se mu to povedlo. "Mptrojka" pomalu vyklouzla z kapsy džínsů a svezla se do prohlubně, kterou tvořilo na gauči Ryuichiho tělo.
"Ne!" uniklo Ryuichimu zděšeně a nešťastně.
"Neublížím ti, tentokrát ne, když se podvolíš, nebude to bolet…" sliboval mu Tatsuha. Přesunul se opět k jeho krku a jemně ho políbil. Pak našel drátek druhého sluchátka a stiskl ho mezi zuby. Trhnul s ním a i přes Ryuichiho snahu ho sluchátka zbavil. Ryuichi přišel o hudbu, s ní i o schopnost chovat se přiměřeně svému věku a jednat dospěle, přišel o možnost pomsty. Jeho plán se zhroutil jako domeček z karet. Z hrdla se mu vydral neovladatelný vzlyk. Bolestně cítil, jak přestává vnímat sám sebe, jak přestává uvažovat rozumně.
"Tatsuho, prosím, ne," zoufale zažadonil Ryuichi.
"Neublížím ti, neboj se…" ujišťoval ho zbytečně Uesugi, otřel se rty o jeho krk a pokračoval k lícní kosti.
"Já nechci! Nechci!" Tentam byl hlas Sakumy Ruichiho, který ještě před chvíli Tatsuhu děsil a vyhrožoval mu. Zase tu byl Ryu-chan, dospělý chlapec, který s sebou všude tahá svého plyšového králíčka Kumagora. Ten bezbranný a neschopný hošík…
"Uvolni se," poradil mu Tatsuha a hravě chytil jeho obě ruce do své dlaně, aby druhou dokončil, co Sakuma načal. Svlékal ho a nedbal na obvinění, kterými ho před chvíli zasypal Ryuichi.
"Ryuichi nechce…" zavzlykal jindy úžasný zpěvák. Mp3 přehrávač skrytý kdesi v prostorách pohovky neslyšně vyhrával dál…
"Todokanu hikari no yukue azayaka ni mau omoi o egakou
michibiku kotoba ga koborete shimawanu you ni utsuru toki o osorenaide."
~>®<~
Bylo před koncertem. Celá skupina Nittle Grasper seděla v šatnách a připravovala se na vystoupení. Každý si hleděl svého. Norika se ještě líčila, Tohma řešil nějaký telefonát, Ryuichi si cvičil svůj zázračný hlas a Mr. K, který byl zde s nimi, leštil svoje zbraně. Jak bylo u něj zvykem, nosil u sebe přinejmenším jednu pistoli. Dnes měl dva revolvery. Bylo s podivem, že je sem propašoval. Vystoupení mělo začít za pět minut. Sál praskal ve švech a doléhaly sem z něj nadšené výkřiky a halasení fanoušků. Nittle Grasper ani po letech své odmlky neztratili na popularitě. Dnes měl koncert poctít návštěvou i člen skupiny Bad Luck, Shuichi Shindo, samozřejmě spolu s Eirim Yukim. Samozřejmě i jeho sestra Mika, jež byla zároveň manželkou Seguchiho Tohmy. A Tatsuha. Ryuichi to věděl a nelíbilo se mu to. Když se o tom dozvěděl, musel potlačit odpor a pláč a tak k sobě jen nenápadně přivinul svého věrného Kumagora. Ostatní nic nevěděli, Ryuichi se bál jim to říct, protože mu Tatsuha ke všemu vyhrožoval vším možným. Uměl si zařídit, aby jeho zlo zůstalo jejich tajemstvím. Vzhledem k Ryuichiho mentalitě to nebyl problém. Manipulovat s ním nebylo nic těžkého. Čehož Uesugi samozřejmě využil.
"K-san!" ozvalo se najednou. Všichni se podívali tím směrem. Byl to jeden z asistentů.
"Yes?" opáčil po svém Mr. K a přestal se věnovat utahování hlavně revolveru.
"Máte důležitý telefon! Prý je to naléhavé! Ze studia…" blekotal asistent nervózně, když na něj Mr. K namířil zbraní.
"Ok. Už jdu," spěšně vstal a jednu z pistolí si strčil za opasek. Asistent ho vyděšeně následoval. Mr. K si nevšiml, že jeden revolver nechal ležet na stole. Ostatně nikdo jiný taky ne. Jen co pan K odešel, objevil se jiný asistent a oznámil, že koncert začíná a Tohma, Ryuichi a Norika mají jít na pódium. Ze sálu se ozval ještě větší hluk a šum. Všichni tři tedy šatnu opustili a za ohlušujícího řevu vstoupili na jeviště. Šatna osiřela a místo, kde ležela nabitá pistole, taky.
~*~
Budova, kde se konal koncert Nittle Grasper, se téměř otřásala v základech. Fanoušci křičeli a vyváděli celí bez sebe, hudba hrála na plné pecky a vypadalo to jako by s ní návštěvníci závodili o větší hlasitost. Všichni fascinovaně viseli očima na zpěvákovi, který svůj zpěv, o nic méně krásný a uhrančivý než on sám, doprovázel i rytmickými pohyby. Všechny páry očí směřovaly k němu. Včetně jedněch černých duhovek.
"Umarekawareru anata yo hitori hohoemanaide hitomi o irodoru
nozonda sekai ga totsuzen hai ni natte mo kiseki ni mada meguriaeru."
Zrovna hráli legendární píseň Sleepless beauty. Tohma s Norikou zručně obsluhovali keybordy, zatímco Ryuichi zpíval. Mandlovýma modrýma očima bloudil po mase lidí. Byl tam někde mezi nimi. Věděl to. I přes vztek, který mu koloval v žilách při pomyšlení na toho parchanta, byl jeho hlas čistý a jako vždy úchvatný.
Jeho oči se náhle zastavily na jedné z osob v první řádě. Poznal ho. Černé vlasy, černé oči, zaujatý výraz… Byl to on. Uesugi Tatsuha. Člověk, který ho tolik miloval a tolik mi ublížil. Člověk, kterého nenáviděl. Nikdy nevěděl, jaké je to nenávidět. Ostatně, jako dítě toho ani nebyl upřímně schopen. Ale teď to věděl a momentálně nebyl ani dítě. Dokud zpíval…
Teď byl ten správný čas - píseň se blížila ke konci. A něčí život taky.
"Sotto dakishimete zutto tsukamaete motto kokoro made kowasu you ni."
S posledními tóny písně zazněl i ostrý výstřel.
Ozval se zděšený jekot vycházející z davu. V něm se najednou lidé rozestoupili a něčí tělo se pomalu svezlo k zemi. Hudba rázem ustala a všude nastala panika. Ryuichi cítil, jak mu někdo z rukou bere pistoli, jak někdo křičí něco o vraždě a policii, ale bylo mu to jedno. Na tváři se mu rýsoval zlomyslný škleb. Konečně. Konečně se pomstil. Jelikož už nezpíval, ztrácel svůj zdravý rozum a nastupovalo dítě. Po chvíli ho někdo popadl za paže a táhl pryč z pódia. Ryu-chan nechápavě sledoval ohromené výrazy Tohmy a Noriky, rozhlížel se a vůbec nerozuměl tomu povyku všude kolem. Neuvědomoval si, co právě udělal. Jen ho teď napadlo, kde asi zapomněl Kumagora…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lauritte Lauritte | 4. května 2008 v 16:07 | Reagovat

tak to je mazec... nikdy by mě nenapadlo dívat se na Ryuichiho takhle... je to hodně smutné... ale krásná povídka, Morgan. ^_^

2 Kazutaka Asato Morgana Ehran Kazutaka Asato Morgana Ehran | 4. května 2008 v 17:21 | Reagovat

moc děkuji:) vážně moc.

3 Delilah Delilah | Web | 6. května 2008 v 13:18 | Reagovat

Už som to dnes čítala na nápoji a páčilo sa mi to rovnako, ako po druhom prečítaní tu. Je to tak trochu melancholické, ale neskutočne ma to zaujalo a až do konca som si obhrýzala nechty spolu s Ryuichim...

4 Kazutaka Asato Morgana Ehran Kazutaka Asato Morgana Ehran | 6. května 2008 v 16:03 | Reagovat

děkuji, moc:) jo, je to smutné, ale kdyby to byla pravda nebylo by to o nic smutnější.. ještě víc. tak to se tvým nehtům omlouvám, že kvůli mě přišli k úhoně:)

5 Amaya Amaya | 23. srpna 2008 v 21:19 | Reagovat

Tak jo...a trefil se do Tatsuhy?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama