Tak trochu zvláštní dobrá víla... 2/2

16. července 2008 v 0:56 | Morgana Ehran |  ► Povídky S-A
Milé děti pod 18 let mladší, hajdy hajdy do postýlky nebo si jděte nechat vyrobit falešnou občanku...

Přímo před ním stál Katei a nyní sotva na pět centimetrů vzdálený. Už už chtěl Shibuya vykřiknout, ale cizinec mu položil dlaň na ústa. Jeho ruka byla neuvěřitelně jemná a teplá. Yuuri se maličko uklidnil, ale jeho srdeční tep měl k normálu daleko. Katei se potutelně usmál, opět, a pak chytl mladého polodémona kolem pasu a velice opatrně ho položil na postel. Yuuri se vzepjal na protest, ovšem byl zalehnut "vílovým" tělem.
"Nemusíš se bát, Yuuri, jen ti ukáži, jak krásná chlapecká láska je," ujistil ho měkkým hlasem Katei a jednou rukou se dotkl jeho tváře. Jako by se ho dotklo něco sametového. Katei zřejmě opravdu nebyl člověk, protože žádný člověk, ani Démon, by nemohl být tak neuvěřitelně krásný a přitažlivý. Yuuri se dosud nevzpamatoval z nastálého šoku. Necítil se na něco takového připravený, i když jistě byl ve věku, kdy bylo načase se takovými věcmi zabývat.
Katei mu sundal svou ruku, coby roubík, z pusy a naklonil se nad něj tak, že se téměř dotýkali špičkami nosů. Yuurimu se zastavil dech a cítil, jak rudne. Katei se přiblížil ještě víc a velice lehce se otřel o královy rty. Ten sebou jako na povel trhl, ale ne příliš. Kateie jeho reakce nepřekvapila. A ani neodradila. Protože poté se jeho rtů dotkl o něco nekompromisněji a opravdu ho políbil. Byl to skutečně surrealistický a opojný polibek, Yuurimu se téměř zatočila hlava. A především ho vyděsil fakt, že se mu to líbilo! Zdálo se, že na jeho slovech něco bude. Ovšem jeho strach se nesnížil, spíš naopak vzrostl. Katei mu vsunul jednu ruku za krk a začal ho jemně hladit, jeho dotyky byly neskutečně účinné a příjemné. Yuuri si zoufale uvědomoval, že nemá sílu a ani chuť podnikat cokoliv na obranu své cti. On byl Katei kouzelný i bez toho, že kouzlit uměl. A ač byl tak neodolatelný jistě schválně, nebylo možno se mu nepoddat…
Yuuri si to ani neuvědomil a už nebyl líbán, ale líbal se. Což Kateie rozradostnilo a ponouklo k dalším, odvážnějším činům. Druhou rukou, kterou stále objímal jeho štíhlounký pas, se vydal zkoumat jeho hruď, jež se v nepravidelných intervalech zvedala a klesala. Shibuya myslel, že z toho snad vyskočí z kůže, jak ho začal Katei po hrudníku hladit. Co prsty dorazily k jeho bradavkám, značně soustředěně se věnovaly jim. A ne bez úspěchu. Yuuri se zhrozil z faktu, že se tak lehce dokázal vzrušit a strašně se za to styděl. Katei to ovšem jen uvítal a tak druhou rukou, jež dosud objevovala erotogenní zóny jeho krku, zajel pod gumu pyžamových kalhot. Yuuri sebou trhnul. Ovšem to už jeho momentálně centrální orgán držel v ruce "víl" a umně po něm přejížděl rukou. Jeho pohyby byly vláčné a elektrizující. Jak ta teplá dlaň pevně objímala to tělísko… Yuuri pomalu ztrácel dech a myslel, že se z toho zalkne. Odtrhl se rty od Kateie a nabral pořádnou dávku kyslíku do plic.
"Chcete mě udusit? Dost na tom, že mě chcete znásilnit!" nechal se slyšet Yuuri, ovšem jedinou odezvou byl tichý smích a zrychlený pohyb ruky v jeho rozkroku. Neubránil se zalapání po dechu a tichému zasténání. Nikdy nic takového nezažil. Cítil, jak jím prostupuje vzrušení, slyšet zběsilý tlukot vlastního srdce, cítil jak mu dole tepe krev. Způsob, jak k této situaci vůbec došlo, už pozapomněl. Takové silné vzrušení jeho tělo ještě nezažilo, takže se nebylo co divit, když najednou, s neovladatelným kvíknutím, vyvrcholil. Pomalu se z prožitého orgasmu vzpamatovával a matně si uvědomoval, kdo že mu to způsobil. Katei se nad ním skláněl a pomalu mu sundával pyžamo z těla. Trochu ho nadzvedl, aby mu mohl přetáhnout vrchní díl přes hlavu.
"No moment! To - " chtěl zaprotestovat naposled Yuuri, ale to už mu Katei sundal jeden díl pyžama. Na chvíli ho rozptýlil dalším polibkem. Yuuri se musel zapřít lokty, aby zabránil spadnutí do peřin. To se již cizinec zabýval kalhoty pyžama. Prsty se zahákl o gumu a rychle je z něj stáhl. Yuuri se bezděčně zatřásl, možná i trochu náhlým ochlazením. Katei se pomalu odlepil rty od těch jeho a něžně se na něj podíval. Pak beze slova tleskl a jeho oblečení najednou zmizelo. Teď před mladým Démonem pololežel kompletně nahý víl v celé své kráse. Nasucho polkl a chtě nechtě zabloudil očima do intimních partií. Čehož si Katei samo sebou všiml. Vzal ho jemně za ruku a navedl ho tam. Yuuri automaticky cukl, ale on jeho ruku nepustil. Obemkl jeho dlaň okolo svého vzrušení a naznačil mu, co má dělat. Zřejmě aby to pak mohl uplatnit na někom jiném. Mladý král se nakonec dal přemluvit a nechal se jím vest. Katei měl totiž stále položenou svou ruku na jeho. Během této ,lekce´ ho znovu políbil a Yuurimu už to nepřišlo divné, že se líbá s mužem. Když to byl tak pěkný muž… Svým způsobem mu přišlo i to, co teď dělal, přirozené. Vždyť jak taková ženská může vědět jak na to? Ani se nestačil podivit svým myšlenkám a nenechavá ruka opět sjela do jeho klína. Katei si s ním hrál a nebylo těžké ho vzrušit. Tím spíš že Yuuri byl nezkušený, mladý puberťák. Jemu samotnému se nepovedlo svého učitele dovést k vrcholu, protože to náhle přerušil. Kateiova hlava zmizela kdesi dole. Yuuri sledoval jeho počínání a už to způsobilo, že se mu všechna krev začala hrnout do jistých partií. Katei se ho tam zprvu dotkl rty, pak přidal jazyk. Když vzal jeho penis do úst, podlomily se Yuurimu lokty a s přidušeným vyjeknutím sebou plácl do peřin. Jeho tělo se mírně chvělo neovladatelným třasem a cítil blížící se orgasmus. Byl to úžasný pocit, v tuto chvíli si nepřál nic jiného, než aby to jen tak neskončilo. Nakonec pnutí v jeho těle polevilo a s trhnutím v pánevní oblasti se udělal do ,vílových´ úst. Zase pomalu rozdýchával, co právě prožil a srdce mu stále rychle bušilo, jako by chtělo vyskočit z jeho hrudi. Tu si povšiml, že jeho učitel nějakým mu neznámým způsobem vyčaroval jakousi tubu. Než stačil vymyslet vhodnou námitku, pohybovaly se Kateiovy prsty v okolí jeho zadku. Nesouhlasně vyjekl, jakmile se v něm ocitl jeden navlhčený prst, ale bylo pozdě na protesty. A Katei s ním zacházel takovým stylem, že se mu to prostě líbit muselo. Ať už chtěl nebo ne, bylo mu to neskutečně příjemné. Jeho tělo ostatně reagovalo po svém. Yuuriho mysl s tím nebyla zajedno, avšak teď si nebyl tak jistý, zda by to nechtěl zažít znovu. A to ještě nedošlo na to hlavní.
Ještě než si to Démon stačil uvědomit, už do něj Katei pomaloučku vstupoval.
"Počkejte, já…"
"Moc mluvíš, Yuuri, řekl ti to už někdo?" upozornil ho Katei a zabránil mu polibkem v pokračování odporování. Yuuri se zarazil nad jeho slovy, načež si uvědomil, že už je v něm "víl" celým svým příslušenstvím. A nebylo to zas tak nepříjemné, jak si myslel. Což se mu nezamlouvalo víc. Ale ano on v tuto chvíli nedokázal uvažovat. Zvlášť když ho měl v péči Katei se svou "kouzelnou mocí". Trochu na něj nalehl a započal pomalý, opatrný pohyb. Dával si záležet, aby mu nezpůsobil žádnou bolest a vedlo se mu to až podezřele skvěle. Yuuriho myšlenky odpluly kamsi za Žluté moře. Aniž by si to plně uvědomoval, objal "víla" kolem krku a bezmyšlenkovitě mu nohy obtočil kolem boků. Přimknul se k němu a opřel se čelem o jeho rameno. Čím rychlejší byly pohyby, tím větší vzrušení cítil. To spojení těl - to bylo téměř dokonalé. A Yuurimu bylo docela jedno, že je to muž, ke všemu cizí muž, který okupuje jeho tělo. Chtěl, aby to neskončilo…
Nakonec to nezvládl a už potřetí skropil své břicho tekutou perletí. Než se stihl položit do postele a pořádně nabrat dech, cítil něco teplého uvnitř sebe. To teplo prostupující jím… To bylo něco úžasného. A on si téměř zděšeně uvědomil, že to chce zažít znova.
Katei, s opatrností mu vlastní, z něj vystoupil. Ÿuuriho tělo se konečně začalo uklidňovat. Navíc byl strašně unavený, po tom všem. Katei luskl a oba byli najednou čistí a nikde ani stopa po nějakém milování. Katei se naklonil nad krále a zašklebil se:
"Tak jak se ti to líbilo, Yuuri?"
Ten chvíli koukal jako sůva z nudlí, načež pak náhle vybuchl:
"Vy parchante! Vždyť já zahnul Wolframovi! Myslím, že byste měl odcestovat na jiný světadíl nebo ještě lépe planetu…"
"A kdo řekl, že se to dozví?" mrkl na něj "víl". Pak tleskl a byl najednou oblečený. Ještě jednou gesto zopakoval a i Yuuri byl ke svému překvapení oděn. Nakonec z postele klidně vstal a zjevně se měl k odchodu.
"Vy mě tu téměř znásilníte a jen tak si odejdete?" divil se Yuuri. Katei se šibalsky usmál.
"Přesně tak." Yuurimu sklaplo. Snažil se dnešní zážitky pobrat a pochopit.
"Tak co, myslíš, že se něco změnilo? Budeš už schopen akceptovat Wolframovy city?" zajímal se milým tónem Katei.
"Řekl bych že ano… Teda chci říct, že nevím, nevím! Ne, tedy…" zažvatlal Yuuri celý zmatený. Katei se usmál.
"Teď už je to jen na tobě. Hodně štěstí, Yuuri," popřál mu Katei a pak s tichým pufnutím zmizel docela. Yuuri jen zmateně a nevěřícně zíral na místo, kde ještě před chvílí stál krásný, hnědovlasý víl.
***
"Vítejte, Vaše Veličenstvo," řekl Günter von Christ, když podával Yuurimu ručník, protože právě vylézal z vodyplné fontány.
"Děkuji, Güntere, rád tě vidím," usmál se na něj na oplátku Shibuya a vděčně ručník přijal. "Ahoj, Konrade," pozdravil i druhého muže, který stál po Günterově boku.
"Vaše Veličenstvo Yuuri," oplatil mu pozdrav menší úklonou hnědovlasý muž. Na to se trojice vydala z menšího hradu, který se nazýval Original King Palace. Yuuri, když cestoval ze Země sem, se většinou ocital tady. Během cesty se Yuuri vyptával co je nového a povídal si s Wellerem Conrartem a Günterem.
"A kde je Wolfram?" napadlo tak Maoua.
"Je na hradě, čeká na nás. Myslím, že nechtěl jít s námi, protože se zas jednou urazil," vysvětlil Conrart laskavým hlasem.
"To je mu podobné," zamumlal Yuuri a protřel si znovu černé vlasy ručníkem.
Jen co dorazili na hrad, setkali se s Gwendalem, starším bratrem Conrarta, a Wolframem, který se jako obvykle tvářil, jakoby mu patřil svět. Co ho Yuuri zahlédl, rozbušilo se mu neovladatelně srdce. Vzpomněl si na Kateiova slova.
"Vaše Veličenstvo, bude potřeba, abyste podepsal nějaké formuláře, za dobu vaší nepřítomnosti se to nakupilo…" spustil hned Günter, ale Yuuri ho razantně přerušil.
"To počká," prohlásil přesvědčeně. Všichni nechápavě koukali.
"Zas hodláš zanedbávat své povinnosti? Ty jsi mi teda král, Yuuri, jen co je pravda," odfrkl si pohrdlivě Wolfram von Bielefelt.
"Ty," ukázal Yuuri na svého snoubence, až polekaně ustoupil, "musíme si něco vyřídit!" A tu chňapl Wolframa za ruku a táhl ho chodbou pryč. Ostatní jen konsternovaně a nechápavě hleděli na vzdalující se dvojici. Ta zmizela až v královském pokoji.
"Co to mělo znamenat?" nahodil zamračený výraz Gwendal. Günter pořád hleděl nehnutě na dveře inkriminovaného pokoje a neměl se k odpovědi.
"Řekl bych," ujal se slova Conrart, "že si Yuuri něco konečně uvědomil."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marťan Marťan | 17. července 2008 v 8:54 | Reagovat

Ku ku ku. Nemá to náhodou dohru? Docela by mě zajímalo, co se stalo v tom královském pokoji ;-)

2 Kazutaka Asato Morgana Ehran Kazutaka Asato Morgana Ehran | 17. července 2008 v 11:41 | Reagovat

nemá:) třeba jindy:)) tolik pwp za sebou by bylo moc desadovské:)))

3 Mia Mia | 17. července 2008 v 11:52 | Reagovat

prej inkriminovaný pokoj...hele pokráčko by nebylo??? :D miluju tenhle pár!

4 Delilah Delilah | Web | 18. července 2008 v 0:03 | Reagovat

Hih, skutočne skvelé. Osobne teda pokračko nepotrebujem (aspoň teraz). Moji predstavivosť si vynikajúco vyburcovala a domyslieť si všetko potom až do detailu nebol problém.

Ďakujem, za príjemné spestrenie nudného večera!

5 Blanch Blanch | 22. července 2008 v 2:09 | Reagovat

ME desadovské by to bylo, kdybys toho napsala třista stránek :)))

6 Blanch Blanch | 22. července 2008 v 2:09 | Reagovat

Můžeš začít :)

7 Kazutaka Asato Morgana Ehran Kazutaka Asato Morgana Ehran | 23. července 2008 v 2:42 | Reagovat

Blanch, díky, moc se mi nechce:P

8 Blanch Blanch | 1. srpna 2008 v 1:28 | Reagovat

:)))

9 Rily Rily | 10. září 2008 v 23:54 | Reagovat

miluju desadeovské věci!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama